|

PDF

OBSAH

ROZJEZD

TÉMA

    ČTENÍ

       

      Téma

      Jezděte pěškobusem

      Chůze z nás udělala pány tvorstva. Vážně. Celý příběh naší cesty na vrchol potravního řetězce začal v Africe někdy před 5 až 7 miliony lety, když se náš praprapředek australopiték rozhodl opustit bezpečí lesa a vydat se na pochod savanou. Aby ve vysoké trávě nezabloudil, musel se naučit chodit po zadních a s hlavou vzhůru. Když už mu to tak hezky štrádovalo, pouštěl se dál.
      AddThis

      Postupně naši předci došli z Afriky do Evropy a Asie a před 150 tisíci lety už homo erectus (nesmějte se, puberťáci) rázoval po celém světě. Větší rozhled nebyl jedinou výhodou, kterou chůze přinesla. Přestali jsme díky ní být závislí na jednom druhu prostředí, mohli jsme jíst různé druhy potravy a přežívat v náročných klimatech. Hlavně nám ale chůze dala podnět k proměnám intelektuálním. Naše tělo se totiž muselo nepřirozenému pohybu přizpůsobovat. Proto máme třeba krátkou a širokou pánev, která dokáže nést celou váhu těla, ale zato se v ní zmenšily porodní cesty a naše děti se musí rodit malé a málo vyvinuté. Abychom je uchránili, museli jsme začít přemýšlet, což naštěstí šlo, protože vzpřímená páteř je ideální podporou pro velkou lebku s maximozkovnou.

      347 

      dní bez zastavení by vám trvalo obejít zeměkouli

      Nejvíc chodí na Východě

      Kromě vzpřímené chůze a hlavy jako škopek se my, homo sapiensové, vyznačujeme sklonem ničeho si nevážit. Nevážíme si ani chůze, která nás vynesla z říše zvířat. Jen co jsme se rozkoukali, začali jsme vymýšlet všechno možné, jen abychom chodit nemuseli. Už staří Mezopotámci místo chození radši drandili ve vozících uhánějících na nejnovějším vynálezu jménem kolo. Dnes chodíme tak málo, že nás to začíná poznamenávat na těle i na duchu.

      Obecně se tvrdí, že pro zachování kondice, prevenci srdečních chorob, obezity atd. by každý z nás měl ujít 10 000 kroků denně. Asi sami cítíte, že našlapat každý den 7 kilometrů je sci-fi. Fyziologové ze Stanfordu analyzovali data získaná z mobilních aplikací monitorujících chůzi víc než 700 000 lidí ze 111 zemí světa. Česko ze studie v časopise Nature vychází celkem pozitivně. Průměrně denně našlapeme asi 5500 kroků, což nás řadí k lepšímu evropskému průměru. Nejvíc – skoro 7000 kroků – nachodí Číňané a Japonci, dobře jsou na tom taky Ukrajina, Rusko, Finsko a Portugalsko. Naopak nejméně – kolem 3000 kroků – nachodí lidé v Indonésii, Venezuele, Pákistánu, Saúdské Arábii a USA. Spojené státy vnímají krizi chůze už tak vážně, že spouští celonárodní kampaně na záchranu chůze. Dává to smysl, protože žebříčky zemí s nejlínějšími chodci přesně korelují s žebříčky výskytu civilizačních chorob.

      43 

      minut potřebujete na vychození jednoho Big Maca

       

      Šlapáním k osvícení

      Dopady chození a jeho nedostatku na fyzické zdraví jsou dobře změřitelné. Daleko míň se sleduje, co nechození dělá s pohodou psychickou. Chůze pro nás byla po mi­liony let jediným dopravním prostředkem. Jejímu rytmu a rychlosti jsou přizpůsobené naše smysly, způsob uvažování, a dokonce i řeč. Myslíte, že je náhoda, že se v jazyce tolik věcí opisuje chůzí? „Tak co, jak ti to šlo? Přišel jsi na to? Došel jsem k názoru, že můžeš jít někam.“

      5500

      kroků průměrně našlapeme za den

      Máme se bát, že na nedostatek chůze naše civilizace zajde? Asi ne. Chození není všespásný multilék a navíc se zdá, že jí zase pomalu přicházíme na chuť. Jak to ale bývá, přecházíme z jednoho extrému do druhého. Každý mobil už má v sobě zabudovanou chytrou appku, která nám sestavuje chodicí plány, počítá kroky a vyčítá nám, že jsme nedosáhli vytčeného cíle. Ještě horší je trend považovat chůzi za prostředek k duchovnímu prozření. Kráčet přírodou a nacházet souznění s všehomírem je určitě nádhera. Nezapomínejme ale na to, že je to především prostředek, jak se dostat z bodu A do bodu B. Na tom nic nezmění ani tisíc a jeden blogísek, který tvrdí že „cílem je cesta“. Ani rozhovor s paní spisovatelkou, která šla na svatojakubskou pouť a vzdychá: „Bylo mi dobře jako pole hvězd na půlnočním nebi. Dobře jako pole slunečnic při letním svítání.“ Chodit bychom měli víc, ale není pro každého nutné, jakmile rozšlápne pohorky, za každou cenu vyrazit do Santiaga a napsat o tom knihu.

      AddThis
      0 comments

      Podobné články: Téma

      2016 | 6 | Všechno, co jsme milovali

      Dekády krásy

      Móda se mění. A mění se čím dál rychleji. Zatímco třeba empír trval 30 let, mrkváčům odzvonilo za chvíli. A v tomhle fofru na sebe často oblečeme nebo si na hlavě necháme vytvořit něco, za co se sami sobě s odstupem času posmíváme. Udělali jsme si takovou přehlídku toho nejlepšího z posledních desetiletí.

      2014 | 5 | Matky

      Radši se kousne

      Teoretizovat o mateřství je snadné. Ale jak to vidí ty, které v něm plavou právě teď? Vychovávají svoje děti jinak než jejich mámy je? A co na to ty jejich mámy, teda vlastně babičky? Našli jsme čtyři dcery s matkami a položili jim otázky, o kterých se ve spoustě rodin radši nemluví.

      2018 | 5 | Ti druzí

      Slavné dvojky

      Hele ti druzí jsou náhodou taky zajímaví. Koukejte, třeba se přiučíte.
      Google+