Pokec

V Tunguzce možná přišla na návštěvu temná hmota

Miluje dobrodružství, záhady a vědu. Geofyzik Günther Kletetschka zkoumá magnetické anomálie na nejrůznějších místech na Zemi, ale během třinácti let v NASA se podílel i na průzkumu Marsu. Rád by přišel na kloub tomu, co se před přesně 110 lety odehrálo v případu takzvaného Tunguzského meteoritu. Jak by mohl souviset střet kosmického tělesa se Zemí s dobou ledovou? A jak můžou stromy falšovat zápisy ve svých letokruzích?
AddThis
  • Text: Lenka Vrtišková Nejezchlebová
  • Foto: Archiv Günthera Kletetschky, Profimedia

Posledního června roku 1908 došlo v sibiřské Tunguzce k obrovské explozi. Hluk byl slyšet na tisíc kilometrů, přístroje zaznamenaly chvění, které odpovídalo zemětřesení o síle pěti stupňů Richterovy škály. Sluneční světlo, odražené od prachových částic, vydávalo jas, který osvětlil noc i v Evropě. Odhaduje se, že exploze měla sílu jako několik tisíc atomových bomb, ale dodnes se neví, co ji způsobilo. Günther Kletetschka byl v Tunguzce poprvé v roce 2008 jako jeden ze tří světových vědců, se kterými ke stému výročí události natáčela televize Discovery Channel. Podruhé se tam vypravil letos v červnu.

Kromě bláznivých teorií o přistání vesmírného korábu, experimentech Nikoly Tesly se statickou elektřinou nebo o zkoušce první jaderné bomby, panuje dnes nejsilnější přesvědčení, že v roce 1908 došlo ke střetu Země s vesmírným tělesem. Ale nemohl to prý být „obyčejný“ pád meteoritu. Jak to? 
V okruhu desítek kilometrů od domnělého epicentra vznikl obrovský polom, první průzkumník Leonid Kulik tam ve 20. letech objevil polehané a spálené či popálené stromy, ale nenašel tam – a nikdo po něm – žádný kráter, který by po dopadu tělesa nutně vznikl. 

Gunther Kletetschka

Respektovaný geofyzik, expert na magnetismus. Působí v Geologickém ústavu AV ČR a na Přírodovědecké fakultě UK. Třináct let pracoval pro NASA, podílel se na pozemských přípravách průzkumu Marsu.

Takže jaké hypotézy jsou na pořadu dne? 
Převládá názor, že katastrofu způsobila srážka s vesmírným tělesem, to ale nedopadlo na zemskou kůru, nýbrž explodovalo už v atmosféře. Dodnes se ale nenašly žádné úlomky meteoritů, které by to potvrdily. Jedno z vysvětlení je, že šlo o ledové těleso, nejspíš ledovou kometu, led se prostě vypařil… Jenže tuhle teorii silně zpochybňuje fakt magnetické bouře, kterou tehdy přístroje zachytily, ale led ji nemůže vyvolat. Jiná teorie zase praví, že šlo o takzvanou kimberlitovou explozi, tedy únik plynů z nitra země, které následně vybuchly, ale ani pro to nejsou žádné důkazy. 

A tak se dostáváme k vaší hypotéze… 
Hodně jsem o Tunguzce četl, dohledával jsem záznamy o výzkumech, které se tam prováděly, četl jsem svědectví Evenků, což byly mongolské kočovné rodiny, které byly přímými svědky události. A všechno jsem si to srovnával s tím, co se stane, když spadne asteroid, jako se to stalo před pěti lety v Čeljabinsku. To byla poslední velká událost tohoto druhu. Lidé vypovídali, že nejdřív viděli obrovskou záři. „Děti, pojďte se podívat, padá hvězda!“ představuju si, že volali. Všichni se seběhli u oken. Jenže pak přišla obrovská rána a tlaková vlna, která vyrazila sklo. A všichni byli pořezaní. Svědci taky mluvili o tom, že slyšeli „kanonádu“, to jsou zvuky, které vydávají úlomky roztříštěného meteoritu. 

A co vypověděli Evenkové o pádu z roku 1908?
Ze záznamů vyplývá, že spali a najednou je probudilo hřmění. Obrovský hluk a zemětřesení. Vzbudili se… A teprve poté uviděli záři. A pak je odmrštila tlaková vlna. To je pro mě klíčové. Nejdřív slyšeli a cítili zemětřesení, pak teprve viděli záři. Odpovídá to záznamům na tehdejších přístrojích. Seismografy zaznamenaly zemětřesení a asi dvě minuty poté něco jako magnetickou bouři, která ovšem trvala pět hodin. Je to složité na vysvětlení, ale ukázalo se, že to pravá magnetická bouře nebyla. Něco podobného však v ionosféře může vzniknout výbuchem, po kterém následuje jaderná reakce. Tu by mohl způsobit třeba test jaderné bomby, což bylo v roce 1908 ovšem vyloučené. Je to všechno divné, nedává to smysl. Nejdřív zemětřesení, pak magnetická bouře, záře… 

Jako by tam došlo k nějakému výbuchu naopak?
Proto existuje ta teorie o plynech, které vyšly ze zemského jádra a explodovaly. Ale podle mě se dá celá záhada poměrně jednoduše vysvětlit, pokud bychom předpokládali, že došlo ke střetu Země s temnou hmotou (z anglického dark matter, což je označení hypotetické formy „vesmírné“ hmoty, jejíž existence by podle astrofyziků a kvantových fyziků vysvětlovala některé nesrovnalosti ve fyzikálních měřeních). Temná hmota není viditelná ani jinak měřitelná v našem 3D prostoru, fyzici hovoří o její existenci v jiných dimenzích. A existují práce, které říkají, že kdyby procházela „naší“ hmotou, nebyla by měřitelná, nikdo by ji neviděl, ale mohlo by docházet k efektům, které připomínají kulové blesky. Ty, jak víme, jsou také opředené jistým tajemnem. A co se tedy podle mě mohlo stát? Zlomek hmoty Sluneční soustavy může být tvořen temnou hmotou a nějaké těleso z této hmoty mohlo projít bez povšimnutí Zemí…

Jako když v pohádce někdo prochází zdí? 
Ano. Až tam, kde „vyšla“, tedy v tomto případě v Tunguzce, by mohlo dojít k těm jevům, které popsali Evenkové a zaznamenaly přístroje. Vyšla ven a pokračovala atmosférou a ionosférou zase dál do vesmíru. 

Trochu se mi z toho točí hlava. Ale pokračujme… 
Temná hmota se střetla se Zemí na druhé straně zeměkoule, a jak procházela jejím nitrem, velmi to teď zjednoduším, vytvořil se neobvyklý elektrický potenciál. Ten vedl k výbojům, jejichž neutralizace způsobila právě to zemětřesení, o kterém mluvili svědci a které zaznamenaly přístroje. A díky dalším fyzikálním vlivům došlo i k efektu, který vypadal jako záře ve tvaru válce přesně tak, jak to popisovali svědkové. Výboj válce způsobil lokální zahřátí atmosféry na vysokou teplotu, sežehnutí stromů a následnou rázovou vlnu. Nahrává tomu i způsob, jak jsou stromy polehané a jak jsou ohořelé větve. 

A v té protilehlé oblasti Země? 
Tam se nestalo nic, nemělo to vůbec žádný pozorovatelný efekt. Tak, a to je moje bláznivá hypotéza… Připouštím, že zní trošku fantasticky, ale bylo by to vlastně nejjednodušší vysvětlení. 

Ano, zní to trochu bláznivě, i když se opíráte o fyziku a jste respektovaný vědec. Jak se na vás dívají ostatní lidé, kteří se o Tunguzku zajímají? Jako na mašíbla nebo na seriózního vědce?
Asi obojí. Ale věda je svobodná a já si jen vytvářím pracovní hypotézu opřenou o fakta, není v tom nic nadpřirozeného. Z dostupných poznatků, svědectví a záznamů odvozuju, co se tehdy mohlo stát. Třeba se mýlím, ale to nevadí. Abych se mohl odpíchnout od stagnace, do které se vysvětlování Tunguzky dostalo, musím si postavit nějakou novou hypotézu a dalším poznáním ji potvrdit, nebo vyvrátit. Nikdo neví, jak se to stalo, tak se tomu snažím přijít na kloub. Baví mě to. 

Jasně. A co by tu vaši hypotézu mohlo potvrdit? 
Magnetické pole. Pokud tam došlo k tomu vybití, byly s tím spojené obrovské elektrické proudy, které mají silné magnetické pole. A v té oblasti magnetické anomálie jsou. Nad epicentrem Tunguzky nesmí létat helikoptéry, protože by pilot ztratil orientaci, nefungují tam magnetické kompasy. První, co Rusové po Tunguzce udělali, že změřili magnetické pole, těšili se, že budou těžit meteority. Magnetické pole tam silné je, ale žádné meteority nikdy nenašli. Nicméně dodnes neexistuje žádná mapa, která by ukazovala, jak to magnetické pole vypadá, jaký má tvar. Z toho by se dalo dost vyvodit. A jelikož tohle je můj hlavní obor, magnetismus, chystáme se tam příští rok s dronem, na který na šňůru pověsím malinký magnetometr, a zkusíme tu oblast prolítat a zaznamenat její tvar a strukturu. Mé hypotéze by nahrával určitý tvar siločar, uvidíme. Ani to by samozřejmě ještě nebyl důkaz, ale můj názor by to posilovalo. 

Výbuch v Tunguzce. Polehané a popálené stromy byly na obří ploše v okolí centra události.

Ve výzkumu, který jste dosud Tunguzce věnoval, jste už učinil pozoruhodné poznatky, které sice nedokládají průchod temné hmoty, ale mohly by přispět i jinému poznání. Možná i k objasnění toho, že na Zemi před 13 tisíci lety došlo k poslední době ledové, při které vyhynuli mamuti, šavlozubí tygři a jiní velcí savci.
Do Tunguzky mě původně zavedla má už zmíněná specializace. Původně jsem v tamních stromech hledal magnetismus, ale jak už to ve vědě bývá, objevil jsem něco úplně jiného. Zaměřili jsme se na stromy, které tehdy tlakové vlně odolaly a nelehly. Několik se jich pokácelo, a já si tak mohl do Prahy odvézt kotouče z kmenů. Analyzoval jsem je a loni jsem o tom publikoval článek v časopise Tree Ring Research. Našli jsme totiž otisk z roku 1908 ve vnitřních, daleko starších letokruzích.

Nerozumím.
Představte si, že jste strom. Stojíte a najednou jde proti vám silná tlaková vlna. Tak jako vy máte krev, má strom mízní kapaliny, které roznášejí jeho tělem živiny. Nebo, když je strom raněný, vytékají na povrch a celí rány. Ale když dojde k tomu obrovskému tlaku, míza změní směr a vtéká zpátky dovnitř do nitra stromu. Vtlačí se do předchozích letokruhů. A s sebou tam donese prvky, které byly ve chvíli, kdy ten tlak vznikl, v kůře, v horní vrstvě stromu. A tak se do vnitřních letokruhů může zapsat například nějaká anomálie, kterou v době události kůra zachytila. 

Jako by se falšoval starý zápis letokruhu? 
Vlastně ano. Přesně to se stalo v tom roce 1908. Letos jsem si z Tunguzky dovezl další kotouče z těch stromů a budu je dál analyzovat. Pokud se potvrdí, že tohle se se stromy děje, když je na ně vyvinut extrémní nárazový tlak, pak by fosilní stromy, které jsou zatím konzervované třeba v řekách nebo pískovnách, mohly vydat také svá svědectví. 

A tím se dostáváme k té době ledové, viďte. Vy tvrdíte, že pokud byste na fosilních stromech, které „pamatují“ dobu před 13 tisíci lety, našel podobný efekt jako na těch tunguzských, mohlo by to podpořit teorii o tom, že tehdy došlo také k silné tlakové vlně, tak jako v Tunguzce. A že kvůli tomu se velmi rychle změnilo klima, takže mnozí živočichové vyhynuli. Teorie, že poslední dobu ledovou způsobila srážka s vesmírným tělesem, ale není nová… dokonce se s ní operuje ve slavných kreslených filmech Doba ledová.
Ano. V roce 2007 přišel Richard Firestone a další vědci s hypotézou, že vymírání savců – a taky zánik jedné indiánské kultury kmene Clovis – způsobila kometa, které se podle těch indiánů říká Clovis Comete. To bylo přelomové, protože do té doby se soudilo, že tato doba ledová vznikala postupně tak, jako předchozí doby ledové, které se periodicky opakovaly. Jenže vědcům to vrtalo hlavou, protože velcí savci byli na střídání teplejších a studených období zvyklí, vždycky se nějak přizpůsobili, prostě si vzali jednou plavky a podruhé hustší kožich… A tak přišli s hypotézou, že se stalo něco, co změnilo klima ráz naráz.

Že si mamuti nestihli ušít pořádné kožichy. Vy si ale nemyslíte, že to byla kometa. Spíš že se v té době bývalo mohlo stát to samé, co v Tunguzce… 
Možná. Protože mě zaujalo, že se v geologických vrst­vách z doby před velkým ochlazením na různých místech nacházejí stejné železité kuličky, jako jsou v okolí Tunguzky od oné události. V Tunguzce mají průměr i dva milimetry, ale v Kanadě, v Kalifornii a v Novém Mexiku jsou měřitelné spíš v mikrometrech, velké asi jako když se vykadí moucha. Složení je ale stejné.

Jak vznikly? 
Když něco vybuchne, tak v malém prostoru vznikne velká teplota, hoření spotřebuje naráz obrovské množství kyslíku a nasaje do sebe i prach a materiál z okolí. Roztaví a vypaří ho, a jak to rychle zchladne, stanou se z toho skleněné a kovové mrňavé kuličky, takový déšť. Kuličky, které se nacházejí v Tunguzce, geologickým složením odpovídají složení tamního okolí, takže vznikly pravděpodobně při tehdejší explozi. Ty americké mají zase složení amerických půd…

Když jste byl v Tunguzce letos v červnu, dělali jste tam nějaké odběry z vody. Proč? 
Byli jsme u jezera Zapovědnoje, které se nachází asi 70 kilometrů od epicentra výbuchu, už mimo zónu lesa. Hluboká jezera bývají vzácnými historickými pokladnicemi, u dna se totiž pomaličku kumuluje poklad…

Jaký?
Usazeniny. Každý rok do vody padají částice z okolí… pyly stromů, prach z ovzduší, u dna se usazují mrtvolky živáčků… Pokud okolo jezera hořelo, je pravděpodobné, že ke dnu sedl popel, a podobně. To, co jsou ve stromu letokruhy, jsou v jezeře tyto vrstvičky sedimentu, kterým se říká varvy. Ukládají se tam. V zimě tmavší, v létě světlejší. Je-li jezero hluboké, takže u dna nežijí větší organismy, které by usazeniny rozvířily, zůstávají tam ty vrstvy jako nehybné svědectví.

A vy si chcete číst ve varvě z roku 1908? 
Rádi bychom. Odebrali jsme z jezera vrstvičky těch sedimentů, udělali řezy a napytlíčkovali vzorky, pytlíček po pytlíčku téměř pro každou vrstvu, zhruba pro každý rok. A máme i vrstvičku, která odpovídá hloubce před těmi 110 lety. Tak jsem napnutý, co tam bude. 

V minulosti už jste pár záhadám na kloub přišel. Při práci pro NASA jste se studenty například vysvětlil záhadu klouzajících nebo plujících kamenů (Sliding či Sailing Stones) v americkém Údolí smrti. Nepřesouvají se silou vůle ani pomocí kosmické energie. Zjistili jste, že jde o souhru mrznutí vody a jejího tání, tím se kameny posouvají. Co vás na záhadných jevech tak baví? 
Prostě mě obecně baví věcem přicházet na kloub, těch věcí kolem nás je spousta. Nemusí to být tyhle velkolepé světové záhady, každý vědec přece řeší nějaké záhady. Snaží se přijít s novým pohledem na různé věci, vysvětlit to, co bylo nevysvětlitelné, přicházet s novými myšlenkami. Mám spoustu vědeckých projektů, není to tak, že bych svůj život zasvětil fenoménu Tunguzky. Ale baví mě, že třeba to, na co přijdu v souvislosti s Tunguzkou, může odpovědět na další otázky. Vůbec mi nevadí, když se třeba moje teorie o temné hmotě nepotvrdí, je to vědecká hra. A je mi jasné, že když jsem do toho pustil slova jako „třetí dimenze“ a „temná hmota“, že si skoro koleduju o Bohnice. Ale to k některým z nás patří. Jsem původem matfyzák a o těch si „normální“ lidé stejně říkají, že „nejsou normální“. Jenže, co je vlastně „normální“?

AddThis
0 comments

Čumenda

Popcorn na kari

Všechny kasty Indie spojuje jedna věc – láska k bollywoodským filmům. Přesto její společenské rozdělení možná nejlíp odráží právě kina – jedni se noří do děje na plátně v poloprázdném sále plném sedaček potažených červenou kůží, zatímco druzí se mačkají na podlahách pouličních dílen. Rozmanitost indických multiplexů a malých „kin“ s umouněným plátnem roztaženým před dřevěnými lavicemi zachytila v Bombaji italská fotografka Vanessa Vettorello ve svém původně studentském projektu Bollywood Talkies.

Zoom

Mistrem světa snadno a rychle

Chcete se stát sportovní celebritou, ale netoužíte cedit pot a krev při tréninku? Není problém. Stačí si vybrat dostatečně obskurní sport, ve kterém nepanuje moc velká konkurence, a cesta za vavříny je otevřená.

Podobné články: Pokec

2018 | 8 | Chodiči

Už to není banda holohlavých mlátiček

Na začátku filmu Až přijde válka se hlavní protagonista potí u maturity. Vzápětí stejného klučinu vidíme v lese navlečeného do maskáčů, jak štěká rozkazy na partu chlapů se samopaly, kteří se rozhodli vzít obranu Slovenska do vlastních rukou. Na konci už samozvaný vojevůdce velí desítkám „branců“ a řeční na náměstích o tom, jak je potřeba zavést pořádek. Bohužel ten film není fikce, ale dokument. Režisér Jan Gebert s ním otvíral letošní dokumentární sekci Berlinale.

2018 | 5 | Ti druzí

Křoví je budoucnost

„A bylo jaro, všechno, všechno kvetlo.“ Broučci. Tak jako oni vyrazte do přírody (což může být i kus divočiny uprostřed města) a koukejte kolem sebe. Zkuste se prodrat hustým porostem jako zakládající člen sekty Křovinářů, špičkový terénní botanik Jan Albert Šturma. A nechte se ohromit jeho vyprávěním o zelených přistěhovalcích, o krotkých i panovačných kytkách a o kráse tam, kde ji nečekáte.

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

S puškou v ruce, s ohněm v srdci

Antropolog Radan Haluzík strávil v devadesátých letech delší čas na Kavkaze a na Balkáně. V oblastech, kde doutnaly nebo už hořely válečné konflikty. Bez pušky, ale s diktafonem. Z původní reportérské touhy být u toho se stala zvědavost vědecká. Dvacet let po návratu vydává výpravnou publikaci Proč jdou chlapi do války.
Google+