Blog

11 vět, které neříkejte pod michelinskou hvězdou

Ukažte na někoho, kdo by nechtěl ochutnat jídlo, které mu uvaří ten nejlepší kuchař na světě. Když už se ale rozhodnete poznávat ty nejvytříbenější chutě, co jich je k mání, musíte se podle toho také chovat. A některé věci rozhodně neříkat. Jinak vás číšník zaručeně vynese v zubech.
AddThis
  • autor: Robert Vrbský

„Není toho trochu málo?“

Věřte, že je toho přesně tolik, abyste byli spokojení. To, že jídlo není okupované metrákem zeleninové oblohy, ještě neznamená, že nemá tu správnou gramáž a že budete hladovět. A když, alespoň vám zbude místo na dezert.


„A jsou v tom ty mořský potvory?“

Někdo má rád holky, další vdolky a někdo zase humry. Jen jim každopádně neříkáme potvory. Potvorou je žena proradná, nikoliv lahůdka, po které se většina přímořských národů může utlouct. Schválně ji vyzkoušejte


„To jste nám neřekli, že to bude syrový!“

Kupříkladu suši. To prostě vařené nebude úplně ono. Nebo tatarák z toho by se rázem stal vlastně karbanátek. A to by člověk měl vědět pokud si něco takového objednává.


„Žena tam dává víc majoránky… a nechtěl by vlastně kuchař recept?“

Přirozeně, vaše žena, případně maminka má vždycky pravdu, ale tady se to dělá zkrátka takhle a je mnohem pravděpodobnější, že právě tady se to dělá správně. Nebo minimálně tak správně, aby to někdo jiný dokázal ocenit. Třeba tou michelinskou hvězdičkou.


„Dejte nám to nejdražší, co tu máte!“

Pokud jste chtěli, aby obsluha a všichni okolo věděli, že máte peněz na rozdávání, povedlo se. Pokud jste si přáli, aby všichni věděli, že jste blb, kterému je místní kuchyně ukradená, tak můžete být dvojnásob spokojení.


„…akorát bez pomerančů, dejte nám tam houby a prosím bez koriandru…“

Ehm, víte, že to vlastně bude úplně jiné jídlo? A že ten, kdo to jídlo připravil určitě ví, co dělá a proč? A že odborníkům se do řemesla nemluví?


„KŇoči pro mě a pro ženu to garnýžový rizeto.“

Gurmánská terminologie je zrádná a on také žádný učený z nebe nespadl, ale když už se člověk vrhá vstříc tomu nejlepšímu, co skýtá světová kuchyně, měl by alespoň tušit, do čeho jde a vědět, co si objednává.


„Tohle jsem si neobjednal!“

Může se stát, že někdo popletl objednávku, ale mnohem pravděpodobnější bude, že prostě třeba jen neumíte francouzsky, anglicky nebo přesně tím jazykem, kterým jsou v menu popsány vázané býčí vnitřnosti v zeleninovém vývaru. A nikdo o vaší objednávce nepochyboval, vždyť je to také vyhlášená pochoutka.


„Mohl byste mi podat kečup?“

My Češi kečup a tatarku milujeme a dokážeme si je ve velkém množství dát prakticky k čemukoliv. Ale věřte, že není většího hříchu než zmrzačit jídlo, s nímž si někdo dál péči, aby vyladil všechny chutě, pořádnou porcí protlaku.


„Jak jako bez přílohy? Aspoň brambory, ne?“

To je další taková naše specialita, že pokud nemáme k steaku pořádnou porci hranolků a k polévce chlebíček nejsme nikdy úplně spokojení. Ale to, že nedostanete k jídlu přílohu ještě neznamená, že to je málo jídlo. Naopak.


„Pro mě piccollo!“

Piccollo neexistuje. To je známá pravda, kterou už se podařilo objevit i v Praze, natožpak někde, kde je káva k dezertu rituálem z nejsvatějších.

AddThis
4 comments
Kiwitko
Kiwitko

Jnže gnocchi se vyslovujou ňoky.

Kiwitko
Kiwitko

Předtím tam měli ňoky, ne knoči. Tak proto jsem to napsala, zjevně si mysleli, že je to špatná výslovnost ;)

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+