Blog

16 utrpení příležitostného dýdžeje

Pustit písničku umí každý idiot. Proto se do toho také každý hned hrne. A nejhorší je, že to ani nemusí být idiot, ale fajn chytrej člověk. Nakonec ale skončí právě jako idiot. Protože dělat někomu dýdžeje je za trest. Čtěte.
AddThis

1. ty máš rád muziku, nezahrál bys nám na svatbě?”

Ne ne ne! Základní problém tkví v „máš rád muziku”. Vaše muzika, není jeho muzika a už vůbec ne muzika nacucanejch svatebčanů. Každopádně člověk je bytost dobrotivá a nepoučitelná, takže neodolá, protože dýdžej by chtěl být každý…

2. na ten aparát hráli i kabát revival a bylo to libový.”

Tohle se dozvíte jako odpověď na 99 % dotazů ohledně vybavení. Samo o sobě je to zneklidňující, navíc to ani zdaleka neodhaluje realitu. Že ty krámy nejspíš nejdou zprovoznit, takže ještě než vůbec začnete, budete se muset postarat, aby to fungovalo.

3. tak od všeho trochu, víš jak, bude tam i máma…”

Oke, i když muziku milujete, už při předběžném výběru toho, co by tak lidi mohli poslouchat, zjistíte, že nic takového vlastně ani nemáte. A tak vyhledáváte, ptáte se, stahujete, rovnáte do playlistů… No fůra času bez záruky.

4. hlavně aby se na to dalo trsat!”

Přirozeně přijdou požadavky předem. Měli jste nějakou uměleckou” představu, že jo, ale ta se upřímně bude s Maxim Turbulenc pro děcka, něčím od Michala Davida a Párplama kombinovat dost blbě. Ale playlist hrůzy připravíte, přeci jim to nezkazíte. A třeba na něj ani nedojde.

5. nemůžeš začít hrát?”

technika je horší, než se dalo podle kabátu předpokládat. na místě je jeden subbas vyoperovanej z tunerský havárky a na dně bedničky od kompu. a zesilovač z předělanýho gramofonu…a kabely ukradl Kabát revival. čili improvizujete, zatímco jedna z tetek, co má v sobě pět fernetů, tancuje jen tak, nasucho.

6. nemůžeš začít hrát něco normálního?”

Sice hrajete, ale na hovno”, jak vám přišlo říct hned několik, už lehce napuštěných bytostí bez ohledu na pohlaví. Horší je, že každý má svou vlastní představu o tom, co by mělo být normální”. Jedinou jistotou je, že to není to, co máte připraveno. 

7. hele, pusť něco pro lidi…”

Nedá se vám vyčítat, že byste byli tak naivní, abyste si mysleli, že tu vaši muziku budou lidi znát. Rozhodně jste ale byli úplně idiotsky naivní, když jste si mysleli, že je tak dobrá, že se jim i tak bude líbit. He he. Takže ještě jednou, pusť něco pro lidi!!!!

8. zahraj kryštofa!!!”

přání postupně začnou být zcela konkrétní. nemá smysl odolávat, nakonec podlehnou i ti nejstatečnější. nicméně lid se bez ohledu na vkus či dramaturgii začíná bavit. tak hlavně ať je kristapána už konec, že ano… 

9. se podívám, co tam máš, ju?”

Horší je, že ne vše, co tancechtiví hosté chtějí, máte. Nebo ani nevíte, jestli to máte. Každopádně nepůsobíte úplně kompetentně… V téhle fázi si nejspíš poprvé a nikoliv naposledy uvědomíte, že by vaše místo výborně zaujmul jukebox…

10. nemůžeš to nějak stáhnout z netu?”

Publikum se vás vlastně tak nějak snaží zachránit, což je logické, hrajete na hovno” a oni se chtějí bavit. Zaplaťpánbů, že v suterénu, kde se hraje, není signál…

11. počkej počkej, já tu mám tu pecku na telefonu!”

Jste ve fázi, kdy i playlist hrůzy je natolik na hovno”, že se bude hrát úplně z jiného. Je dokonce dost pravděpodobné, že už ani nebudete hrát vy, ale na pár desítek minut vaše místo zabere chlapec, co ví, jaké vály valí Evropa 2, a co ho budou ostatní následně plácat po zádech, jak to natřel tomu frajerovi, co si hrál na dýdžeje…Ech…

12. tak za panáka, hele co? pro marušku!”

Ale co, jasně že zahrajete Barák na vodstřel”! Už je to ostatně tak pátej šestej panák, co vám takhle vnutili, a po takovým už člověku nevadí ani Divokej Bill, že jo. A vlastně vám ani nepřijde, že hrajete tak blbě.

13. zahraj ještě tu… jak tam zpívaj to… duc duc dá bluheee!”

Večírek vrcholí a lidé si přirozeně přestávají rozumět. To nicméně neznamená, že vás nechají na pokoji. Naopak! Dokud neupadnou pod stůl, kde si budou broukat Jen pár přátel mít” ve fernetovém coveru, tak vám budou hučet do hlavy a plivat do ucha, ať zahrajete tu jejich.

14. cywe počkeeeej, my si tě jako platíme, ne?…”

Přesně! Si vás platěj, tak přeci to nezabalíte už ve tři. To je fuk, že to máte kilometry domů, že to tam musíte zabalit a že se na parketu plouží už jen tři zombíci, co si nechávají dokola pouštět “Final Countdown”…

15. simtě, já ti ty prachy pak pošlu, jo?”

Jistě jistě, musíte mít pochopení, celá ta sláva stála hromadu peněz a to, co měli na muziku, se rozfrcalo za rundy pro všechny. Navíc, hráli jste “na hovno”, tak co se vlastně divíte. Tak to zabalíte a za kuropění jako troska domů…

16. bylo to super, nezahrál bys sestřence na narozkách?”

Je to zvláštní, ale člověk je fakt tvor neopoučitelný. A ješitný. Nakonec stačí říct, jak to bylo posledně prima, a jdete do toho znovu. Alespoň už máte ty playlisty.

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+