Blog

17 důvodů, proč mají alergici občas ze života peklo

Jarní pučení je pro většinu lidí radost. Všude to kvete, lidi se cucají, vůbec je to jedna velká pohádka. Pro většinu. Menšina, která je alergická na bůhvíco, začne trpět. Čtěte, co vás nemine, když všechno začne pučet.
AddThis
  • autor: Robert Vrbský

Čekáte. Od února vás děsí všechny kvítka, který se kde objeví, protože to teoreticky znamená, že už se blíží začátek pekla. A přitom to mohlo bejt tak pěkný jaro…

Doufáte, že to přijde co nejpozději. Třeba až v květnu. Nebo vůbec. Třeba to nějak přes zimu zmizelo. A ono nezmizelo. Naopak, je dost pravděpodobný, že to bude mnohem horší než loni.

Smrkáte. Víceméně tak často, že už o tom ani pořádně nevíte. Od čehož vám rudne nos, že by se za něj nemusela stydět kdejaká rumová víla. A pak to všechno bolí dvojnásob…

Posmrkáváte. Jedna věc je pořádný smrk do kapesníku. Jenže upřímně, ono se ten kapesník v tempu šedesátkrát za minutu ani nevyplatí vytahovat. Takže posmrkáváte. Popotahujete. Neustále. V jednom tahu, jako zasloužilý kokainista. 

Pšíkáte. Ale ne nějak hezky. Brutálně, až se klepou monitory. Alergický pšíkance jsou gigantický. Nemají nic společnýho s normální rýmičkou a každopádně se nedají nějak korigovat.

Tečete. Řeklo by se nosem. Ale věřte, že po takové procházce lučním kvítím má člověk pocit, že vytejká zevnitř úplně všemi otvory. A nos je jen začátek.

Otejkáte. Neštěstí nechodí nikdy samo. A v případě alergika tak vždycky může být ještě hůř. Alespoň má každý alergik možnost vyzkoušet si, jak by vypadal po nepovedeném botoxu.

Svědíte. Nejde jen o nosy a pšíkání. Takový alergik, když se hned neopráší, tak se osype. A věřte, že nehezky. A na tyhlety vyrážky jsou všechna mazání krátká. Nepustí vás až do června. Takže zatímco ostatní už skáčou v plavkách, vy si drbete vyrážku, kterou ostatní měli jako součást puberty před deseti lety.

Schováváte se. V ideálním případě v pylotěsné cimře. Jenže to svinstvo se dostane všude. Lidi ho donesou na rukách, pak vám šáhnou do oka. Bože… V tom horším, míň bezpečném případě, jste skrytí za slunečníma brejlema. Furt. V místnostech. V noci. Při sexu.

Polykáte. Samozřejmě. Jsou tu narkotika, co pomůžou. Žádný ale nefungujou na 100% a žádný nefungujou 100% stejně i další rok…

Spíte. Jakmile jednou polykáte, tak už nic neuděláte. Mozek se vám obalí želatinou a chce se vám spát. Bez ohledu na to, kolik je hodin. A takhle to trvá měsíc. Leda že by pršelo.

Dráždíte. Jakoby nestačilo, že jste sami podrážděný až běda, ještě máte pocit, že kdyby ostatní mohli, vystrčili by vás někam na okraj společnosti. Jako fakt musíš posmrkávat? Takhle třikrát za sebou? Nemůžeš se jít vyležet? Lidi prostě nemají rádi nemocný lidi…

Věčně vysvětlujete. Že nejste alkoholik a ten nos máte od rýmy. Že tahle rýma není jako rýma a že vám je vážně na chcípnutí. A jo jasně, že na to jsou prášky… který jsou k ničemu.

Abstinujete. Na prášky nemůžete lít, s tekoucím nosem nemáte zrovna velkou chuť k jídlu a na nějaký cicmání jste moc unavení a poslední, čím se v oblacích pylu chcete zabývat, je dráždění cizí sliznice.

Blijete. Když neabstinujete. Zapít prášek třema dvanáctkama vás sice nezabije, zato je to většinou parádní jízda do pohádky, kterou si ráno nejspíš nebudete ani pamatovat. 

Nenávidíte. Všechny, co alergii nemají, co se vás ptají, co vás litují. Taky všechny alergiky, protože tvrdí, že jsou na tom hůř než vy. Nesnášíte i počasí. Koupáky. Louky. Seníky. Kytky. Kapesníky…

A tak raději mrznete… A to i v případě, že vlastně všechno to pučící máte rádi a milujete sluníčko. Akorát si to prostě nedokážete užít.

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+