Blog

20 vět, ke kterým nám chybí odvaha

Pojďme si to říct na rovinu: spoustu věcí si na rovinu neříkáme. Vesmír je však spravedlivý, a tak nás to nechá odtrpět. Mlčky. Čtěte 20 vět, které by nám všem usnadnily život.
AddThis

„Držte huby, sestry,“ ampliónům, co jdou na koncert neposlouchat muzikanty, do kina nesledovat film, do restaurace netišit svůj smích… vždy vedle vás.


„Kam si myslíš, že se zas cpeš,“ korzistům (většinou též kafrálistům), co přišli prošoupat podrážky na koncert (pro pivo), na film (na wécko), do MHD (k volné sedačce)… vždy kolem vás.


„Uhni, nebo tě uhnu já,“ statistům, co na rozdíl od pendlistů nikam nejdou, a tak plně zaclání u jízdního řádu, u pultu s jogurtama… anebo třeba na tom koncertu.


„Tumáš, vezmi si to,“ skunkům, kteří nepoužívají žvejku, natož pak třeba deodorant.


„Tumáš a nevracej to,“ posmrkálistům a vyšušňálistům, kteří nepoužívají kapesník.


„Tobě nedám vůbec nic,“ sockám, co si od vás půjčují peníze a nevrací je. Notabene těm, co vás přesvědčují, že už vám je stopro vrátili.


„Zaplať, a můžeme se bavit,“ svým nadřízeným na prosbu, jestli byste dnes nemohli být v práci déle. A vlastně všem, co po vás po práci chtějí laskavost.


„Nemám na tebe náladu,“ každému, co vám volá ráno, přes den nebo večer. Kdykoli.


„Zrcadlo máš?“ kamarádům, spolužákům, kolegům a dalším, co z vás loudí názor na nový kousek svého šatníku, často poslední výstřelek módy, případně výstřelek první.


„Byla ve slevě, co?“ kamarádům, spolužákům, kolegům a dalším, kteří vám jako svoji přítelkyni právě představili někoho opravdu nemožného. A loudí z vás názor.


„Zabal to a už nikdy nevybaluj,“ zoufalcům, kteří urputně rozvíjí talent, který nemají. Ti naštěstí žádný názor neloudí.


„Tohle si strč tam, odkud jsi to vzal,“ číšníkům, kteří vám bez skrupulí naservírují něco, co by sami nikdy nepozřeli. A možná vám to servírují právě proto, že to nepozřeli.


„Nemusíš to dělat, jestli tě to nebaví,“ číšníkům, co se tváří jako prdel. Podobně podobným pokladním v obchodě, úředníkům za přepážkou nebo holkám v bordelu.


„Mám se ti vysrat na záda?“ pejskařům, co po pejskovi neuklidí to, čemu říkají „hovínko“.


„Co mám říkat já?“ hospodským plakálistům, kteří řeší problémy tak, že vám je hází do piva.


„To je starší než tvoje bába,“ hospodským bavičům, kteří u piva sedávají tak často, že nemají kde vzít víc než těch pár okoralých frků.


„Na sračku,“ svým partnerům, rodičům či přátelům na otázku, jak jste si užili večírek, na němž to do vás hučel hospodský bavič nebo plakálista.


„Potřebuju pomoc,“ svým rodičům, přátelům či kolegům, přestože „tobě nedám nic“, „nemám na tebe náladu“, případně „co mám říkat já“, nikdo neříká.


„Dáme trojku?“ svým partnerům, natožpak přátelům nebo kolegům. Nebo rodičům!


„Omlouvám se,“ poté, co jednu z těch věcí nakonec přeci jen řeknete.

AddThis

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+