Blog

23 každodenních konců světa

Život je boj. A vy ho prohráváte. Každý den tak může být poslední. Protože tohle, tohle je fakt hrůza. Čtěte.
AddThis

Zazvoní budík, což je jako by u vás probíhala policejní razie. Dělbuchy, křik, baterky do ksichtu a „půjdete s námi“.

Musíte tam, do školy, do práce, do fronty, což je jako obětovat se pro lidstvo. Bruce Willis, co musí rozprášit asteroid. Proč zrovna vy?

Nemáte co na sebe, což je jako být mrzák. A vy teď půjdete mezi lidi a všichni se na vás budou koukat. A ukazovat si prstem.

Venku je hnusně, což je, jako by tam zuřila válka. To je pak nejlepší schovat se do krytu. Ale vy musíte ven, sakra, kryjte se.

Ujede vám to před nosem, což je, jako byste na poslední chvíli nedokázali zneškodnit bombu v Bílém domě.

Nevyjde na vás místo k sezení, což je jako přijít domů a zjistit, že se vám na gauči rozvaluje velkej tlustej křovák. Nahatej.

Máte zpoždění, když se to zrovna vůbec nehodí, což je jako předčasná ejakulace. Akorát naopak.

Dojdou cigára, peníze nebo aspoň kapesníky, což je, jako by vám přestalo bít srdce. Co teď? Co teď?!

Nepřijde výplata, což je, jako byste se ocitli na ulici. Máte hlad, nemáte kde spát, kamarádi vás určitě co nevidět opustí. Zlo.

Zapomenete PIN, což je, jako by vás nepoznala vlastní máma. Nebo táta. Tak jak tak vás nepustí domů. A vydědí vás. Né!

Vybije se vám mobil, což je, jako by vás to zasypalo v dole. A máma zrovna počítá děti a bojí se, co se vám stalo. Chudák.

Nejde internet, což je, jako by vás unesli a uvěznili v hnijícím sklepě s šátkem přes oči. A vy nevíte, na jak dlouho.

Nedostanete lajk, což je jako umřít a potácet se světem coby duch. Nikdo vás nevidí, neslyší, a ještě vás všichni pomlouvají.

V obchodě nemají to vaše, což je, jako by vás vylákali do temné uličky a tam vám třeli ohon ebonitovou tyčí.

Není to ke stažení, to, co tak nutně potřebujete, což je jako pohřešovat dítě. Pročesáváte les a modlíte se, ať se co chvíli objeví.

Vyprodají vám vstupenky, což je, jako byste na smrtelné posteli zjistili, že jste promarnili celý život. Snad v tom příštím.

Vyhodí vás od zkoušky, z práce, z hospody, což je jako být nepřítelem státu, kterého lid přibil na kříž nebo postavil ke zdi.

Dostanete hnusný jídlo, nedejbože pivo, což je jako stát se obětí vládního spiknutí.

Dostanete chřipku, což je, jako by vás unesli mimozemšťani a dělali na vás pokusy. A nikdo vám to nevěří.

Chcete sex, ale není s kým, což je jako dostat svrab. To si nepoškrábete, z toho se nevymluvíte, to musíte vydržet.

Chce se vám spát, ale nemůžete si to dovolit, což je jako chtít sex, ale nemít s kým. Ani s čím. A vlastně ani čím.

Prohrajete v hokeji, ve volbách, v hádce, což je jako prohrát válku. Teď přijde nepřítel a bude znásilňovat vaše ženy.

Nemůžete usnout, což je jako vyhrát v hokeji a nedostat medaili. Přežili jste toho dneska přeci tolik! Achjo. Ach. Jo.

 

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+