Blog

28 hostů na zabití v každé restauraci

V restauracích by mělo platit; náš zákazník, náš pán. Jenže spoustě “pánů” se slouží strašně špatně. Lidi mají totiž spoustu vrtochů, zvlášť když sedí u jídla. A že jich je. Čtěte, jak nás vidí pingl.
AddThis

Pán.

Ta o zákaznících a pánech je jeho životní mantra. Oni platí a svět se podle toho bude točit, i když si budou kadit do dlaní a matlat to na stěnu.

Dámička.

Krásná, vnadná, možná starší, ale o to povýšenější. Chce to nejlepší a pokud možno to, co ani není na lístku. A pak se tomu bude hodiny a hodiny divit…

Prase.

Dobytek se má chodit pást, jenže některé kusy ze stáda naučili jíst vidličkou a tak chodí bryndat, drobit, žmolit, kapat, srkat a plivat do restaurací. K potěše ostatních.

Dýškař.

Je šetrný a těch slušných deset procent dává jen výjimečně. To spíš nedá vůbec nic. Nebo vítězoslavně odkrojí dvě koruny, aby zaokrouhlil a duše byla čistá.

Prudič.

V kanclu ho dusí šéf, doma žena, pinďoura má taky na dva prsty, tak si to všechno přišel vyřvat na pingly a kuchaře. Takhle se přeci nebudou chovat k někomu, kdo sem přišel utratit svoje těžce vydělaný peníze. Hezky seřvat do latě.

Hladovec.

Přišel a chce jíst. všechno podle něj neuvěřitelně trvá, mělo to být hned, protože on chce baštit hned. A je mu jedno, že si objednal jídlo z menu a udělat ho prostě chvilku trvá nebo dokonce, že je skoro po zavíračce a už se nevaří…

Luskač.

To je takový zvláštní nešvar volat k sobě někoho jako toho posledního sluhu. Žán? Tady je pán a chce krmit. Šup šup!

Kritik.

Nic mu není dost dobrý. Jeho máma to dělala jinak. On by to dělal jinak. Jistě to není domácí. A vůbec tohle není žádnej vychucenej talíř.

Vyžírka.

Objedná si, pěkně zdlábne minimálně do dvou třetin a následně si zavolá obsluhu, aby jí vyčinil, že má v talíři vlas (který tam byl za a) od začátku a za b) je jeho vlastní) a vyžaduje repete. Lišák.

Asertivní blbeček.

V práci prošel dvoudenním školením; jak říkat ne a teď s čuráčkovsky samolibým tónem, o kterém si myslí, že je skvěle asertivní, školí pingly.

Samec.

Víceméně neškodný pašák, který servírkám valí dvojsmyslný fórky o klobásách a po dvou pivech je plácá po zadku, protože když platí, tak by to měl mít asi all-inclusive.

Nerozhodný chlápek.

Ani na pátý pokus neví, co by si přesně dal. A když už si dá, tak to pravděpodobně změní. Nebo si doobjedná. A nakonec mu to ani nebude chutnat, protože na to vlastně neměl chuť.

Ňuňánci.

Barokní sousoší, které se okusuje, krmí navzájem a vrká u každého sousta. Pokud si tedy pro samé ňuňání zvládne objednat. Dáš si taky, prdelko?

Měnič jídeláku.

Dá si toho lososa, ale místo kuskusu by si prosil jako přílohu brambory se smetanou, ale česnekovou. A nebo víte co? Radši si dá stejk. Ale s kuskusem.

Dochucovač.

Mohl byste mu donést kečup? K tomu kýbl majolky, hezky smíchat, ať to chutná, jak je zvyklý. Bodejť, přeci to rizzoto nebude jíst úplně suchý.

Vyslovovač.

Bytost světová, která má přízvuky v malíku, takže nemá problém objednat si ňoky nebo krosánty jedna báseň. Exkúúúzzi, to pršuto je echt?

Pan cash.

Před očima mává pětilitrem a tvrdí, že menší nemá. Bankomat je daleko a ostatně, oni snad nechtějí zaplatit, on přeci nemusí. Tak si někam běžte rozměnit…

Kamarád majitele.

“Je tady váš šéf?” říká obvykle ten chlapík a požaduje stůl, i když nemá rezervaci. A dočká se, protože i když majitele vlastně nezná, je lepší mu vyhovět, protože jinak začne dělat cirkusy.

Alergik.

Po kiwi otejká, mléčný věci ho zabijou a hlavně bacha na mořský potvory, ty vážně nesmí. To se holt nedá nic dělat, že ano. Jenže on by si dal tu paellu. Jak nejde? On ji chce… bez potvor. A je mu jedno, že to nebude ono.

Věčný odchazeč.

Na jeho stůl sice čeká horda hladovců, nicméně on si po hodince cucání malého pivka objedná ještě jedno presíčko.

Vínoznalec.

Jak mu to ukazovali ve sklípku: nos ke špuntu, zakroužit sklenkou, poválet na jazyku, něco si myslet… a poslat si pro novou flašku. Bez polknutí. Tohle víno je totiž cejtit kapku zatuchle. Ne?

Instagramátor.

Asi ještě neslyšel, že už existují restaurace, kde je zakázáno fotit si jídlo. Škodí to zažívání. A tak tady sedí a fotí pozadí s ubrouskem a vidličkou.

Počtář.

Ve škole měl z matematiky samé jedničky, z hlavy vypočítá trojčlenku a svůj účet má v hlavě dřív, než řekneš babica, a čeká, co vypadne z pingla. Jestli ho náhodou nechce ošidit.

Zábavník.

Humoru není nikdy dost. Zvlášť toho stokrát vymletého na téma katův šlem (he he) a psí žrádlo (ha ha). A samozřejmě, že považuje za slušnost, když se mu všichni zasmějí. Dělá přeci zábavu.

Řvouni.

Přišli se hlavně pobavit, což je evidentní a k zábavě patří řev. Plno řevu. A přeci na ně nebudete zlý, dyť oni slaví jmeniny tuhle Františka a to je jen jednou v roce, že jo!

Rodinní řvouni.

Neboli děti. Respektive nezvladatelné děti, řvoucí a pobíhající mezi stoly a netečnými rodiči, kteří jsou buď příliš unavení nebo příliš povýšení vlastní rodičovskou důležitostí, že to nechávají být.

Nazivegetarián.

I když dorazil do steakhousu, bude se rozčilovat, že nabídka vegejídel je pro jeho chuťové buňky naprosto nedostatečná.

Láďa hruška.

Ten a jemu podobní, co do hospody chodí krást tzv. “hospodský cukr”, aby ušetřil…

banner_Dame_jidlo_1974x200
AddThis
16 comments
JeanBonbon
JeanBonbon

No celkově mi tam chybí "matky", které se poptávají jesli jim ohřejete přesnídávku nebo svačinu apod. Případně kojí mezi všemi nebo na stole přebalují uprostřed jídla dítě :D

Na druhou stranu dýškař bych neřekl že je u nás zrovna problém. Dyškrec dávam, znám lidi co výjmečně. Ale nejsme v americe, tady žádnejch 10% neplatí a totálně mi vytáčí jak se některej servis tváří jakoby to byl jeho živočišnej nárok. Dýško se dává za nadstandard, za spokojenost zákazníka, pokud vyhoví jeho přání a pokud se k hostu servis dobře chová. Normální chování nebo dokonce neurvalost rozhodně není důvod odměňovat a pokud přijdu do hospody a dám si jedno pivo za 38 korun, nemám důvod zaokrouhlovat na 40 ani za jalový tele.


Noxy1
Noxy1

@JeanBonbon 10%, nebo alespoň zaokrouhlení JE slušnost! Nedovolila bych se někde dýško nedat, a to jsem holka a studentka. Když občas pracuju za barem/v čajovně, a někdo mi to dýško nedá, zvlášť muž, evidentně pracující, myslím si svoje. Když mě někdo někam pozve, platí za mě a dýško nedá, mám chuť se do země propadnout a víckrát s ním už nikam nepůjdu. Aby sis pro ty dvě koruny koleno vrtat nechal .) 

JeanBonbon
JeanBonbon

@Noxy1 @JeanBonbon A z čeho jako ta slušnost plyne, to by mi zajímalo. To je nějaké etické pravidlo? To sem asi něco prošvihl (ano, jsou místa kde to patří ke slušnosti, ale pokud se budu bavit o klasické české restauraci, kde je v nabídce smažák...). Tady nejsme zatím v Americe, takže 10% je naprosto nesmyslně uměle stanovená hranice, která není nikterak opodstatněná (narozdíl od ameriky, kde dýško je součástí platu - u nás toto neplatí a bonusy na základě spropitného jsou rozdělovány vedoucím směny ve většině případů nebo jsou používány jako způsob napomenutí pokud se číšník nechová jak má). To zaprvé. Za druhé spropitné je měřítkem toho, jak jste byl/a spokojený/á se servisem. Pokud počítáte ze základu s 10ti procenty (což je na 200 korunách 20 korun, jen tak, zdarma a to mi přijde za protivnou obsluhu dost) a dáváte ho pokaždé, nemá obsluha z čeho vyčíst že něco třeba nebylo vpořádku, zvláště je-li laxní a neptá se ani jestli bylo něco vpořádku. Takže budu rád za argumenty, zatím jsem se dozvěděl jen dojmy.

JeanBonbon
JeanBonbon

@Noxy1 A mimochodem pokud vám v za barem nebo v čajovně (v té obzvláště) nedá někdo spropitné, jediné co si můžete myslet je, že jste udělala něco blbě. Jako soudit někoho podle toho, že vám nedal 10% spropitné, to bych považoval jako neetické ;-) Samozřejmě jak říkáte, pokud muž platí za ženu, měl by zohlednit to, že ona spokojena s pohostinstvím mohla být a neuvést ji tak do trapné situace tím, že spropitné nedám, protože já byl nespokojený. To je ale úplně jiný případ.

honza_gal
honza_gal

A nazinekuřák. Co na tom, že ten kouř je cejtit skoro až ven, holt vleze dovnitř aby mohl držkovat, že je to strašný, už aby to zakázali a vůbec. Vy tu máte nekuřáckej prostor? To mě taky nezajímá, já chci sedět přímo mezi těmahle hulícíma vepřema aby viděli a slyšeli, jak mě to sere.

JeanBonbon
JeanBonbon

@honza_vyzvak ono by se dalo říct i nazikuřák, protože jedním ze základů etiky v pohostinství je nekouřit kde se jí.

KikyoNara
KikyoNara

tenhle článek je pěká kravina, některé věci tam jsou pravda, ale co ten alergik??? radši zavolají pohřebáky než aby mu tam ty mořské plody nedali??? tenhle článek musela psát ženská nebo zamindrákovaný chlap  co ho má, jak se tu psalo na dva palce

Filip Kuban
Filip Kuban

@KikyoNara takový alergik si velmi pravděpodobně nebude dávat jídlo kde jeho hlavní složku tvoří věc na kterou má alergii...jenže se opravdu najdou lidi ktří to děljí a pak nadávají..když mám alergii na houby nebudu si dávat houbovku a pak nadávat že v ní jsou houby...

SimonaCibulkova
SimonaCibulkova

@KikyoNara asi tak, jsem teš na SŠ Cestovního ruchu a jediný z čeho si děláme z učitelkou na praxe legraci jsou ožralý co chodí do kvalitní restaurace po zavíračce :D lítající a řvoucí děti by mi taky nevadili, kdyby tam třeba nebyli jiní hosté :D


MarianaRysava
MarianaRysava

@KikyoNara na alergiky se většinou kašle :o). Mému bývalému (alergickému na vajíčka) s klidným svědomím prodali na letišti sendvič s vajíčkovou pomazánkou i když se jich ptal: "Are there any eggs?". A já mám zas alergii na papriku a lehkou intoleranci laktozy. Jednou jsem jela na plenér se školou a říkala jsem, že mám nějaké alergie a tu papriku jsem podtrhla dvakrát. O laktóze jsem se jen zmínila, že ji nedovedu strávit ráno, ale večer a v poledne je to OK. No, dělali na večeři kuře se smetanovou omáčkou. Tak mi místo toho dali brambory s mrkví a paprikou :D. Na táborech jsem též byla velmi často o suchém krajíci, protože to popletli. Já nevím, jestli je tak těžké si někde napsat 3 potraviny :o). Alergie hlásím hotelu vždy měsíc předem a stejnak je první den vždycky lečo :D.

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+