Blog

38 zásadních otázek, co řešíte každej všední den

Hledání smyslu života je pro blbečky. Tohle jsou ty skutečně důležitý věci, co každýho z nás pálej a řeší je dnes a denně a zejtra taky.
AddThis
  • text: Bára Somrová
  1. Stihnu to, když si ještě 5 minut přispím?
  2. Sakra, na co se vymluvim dneska?
  3. Kde jsou klíče od auta?
  4. Mám peněženku?
  5. Proč sakra všichni tak blbě čumí?
  6. Nemám u nosu holuba?
  7. Zamknul(a) jsem?
  8. Kde jsem nechal(a) to auto?
  9. Kolik je asi tak hodin?
  10. Bude to slyšet, když si teď prdnu?
  11. A bude to cítit?
  12. Co bylo včera k večeři?
  13. A co si dám dneska k večeři?
  14. Jak dlouho ještě?
  15. Cože, ještě 3 hodiny?
  16. Zbylo ještě nějaký kafe?
  17. Mám jim zavolat, jestli by odpoledne nešli na dvě?
  18. Je volnej záchod?
  19. Kolik dní zbejvá do vejplaty?
  20. Je doma ještě chleba?
  21. Co jsem to chtěl(a) udělat?
  22. Co jsem to chtěl(a) říct?
  23. Co je dneska za den?
  24. Kolikátýho je?
  25. Kdy to má/m dostat?
  26. Bude večer doma?
  27. Nemám na zadku flek?
  28. Komu řeknu o brufen?
  29. Není ten beďar už bílej?
  30. Má cenu dneska ještě s něčím začínat?
  31. V kolik to jede?
  32. Proč si ta bába nedá ty tašky ze sedadla?
  33. Kam teď všichni jedou?
  34. Do kolika má večerka?
  35. Budou mít ještě chleba?
  36. Vanu, nebo sprchu?
  37. Nebo nic?
  38. Na kolikátou musím nařídit budík?
AddThis
4 comments
Adela P.
Adela P.

Ten člověk, který vybíral ten obrázek k tomuto článku je naprosto ignorantské hovado. Zkombinovat pseudovtipný článek s fotkou pietního místa, kde bylo zaživa ušlapáno přes 20 mladých lidí, je nemístné a nevkusné. Mohla by se k tomu paní Somrová vyjádřit, prosím?

JachymJay
JachymJay

@Adela P. Přestaňte prosím řešit zbytečnosti. NIKDE není psáno, že fotka má přímo korespondovat s obsahem článku. JE to jakési nepsané pravidlo, které je hloupost porušit. Ale pokud jste vstoupila na tento článek, právě kvůli fotce nebo naopak odešla kvůli fotce, je to dost neuvážené. Autor rozhodně nechtěl zesměšnit onu nešťastnou událost nebo snad toho využít. Pokud Vás trápí zrovna tato zmíněná "hloupost"; použití fotky pro tento článek, pak všech výše zmíněných 38 otázek je proti Vašim problémům prkotina. 

Adela P.
Adela P.

@JachymJay @Adela P.

Jáchyme, chápu, že Vám se to múže jevit jako zbytečné, ale věřte mi, není. Já tam byla. Moc často o tom nemluvím, ale ráda bych Vám dala nahlédnout na danou věc z mojí perspektivy. 

Je to jako by to bylo včera, 24.7.2010. Posílám sestře blahopřání k svátku, do batohu balím dvě vody a odcházím k autu. Odjíždíme směr Duisburg, venku je krásné počasí. Bohužel se po cestě stihneme pohádat a na místo dorážíme později, než jsme zamýšleli. Po tom, co nacházíme místo se vydáváme směrem k areálu. Slyším hudbu a jsem nadšená, bude to moje první Love parade a já si jí nenechám ničím zkazit. Davy lidí proudí k tunelu, který spojuje areál bývalého nákladového nádraží se světem. Pomalu se prodíráme tunelem, proti nám proudí dav návštěvníků, kteří se rozhodli odejít domů dříve. V tunelu je hrozné vedro, ale vidina skvělé zábavy a obrovské párty pod širým jasně modrým nebem nás udržuje v dobré náladě. V půl páté se konečně dostáváme na příjezdovou rampu areálu. Pomalu se suneme směrem vzhůru. Než se rozhodneme se vrhnout do víru veselí se rozhodneme, že si nad rampou na trávníku na chvíli s přáteli sedneme, dáme si cigaretu a vychutnáme si minutku zaslouženého odpočinku a čerstvého vzduchu. Po chvíli tunelem projela sanitka a proudění lidí ustávalo. „Asi zavřeli tunel“ nadnesl někdo z mých přátel. Pokrčila jsem rameny, opřela se dozadu a nechala na sebe působit lehký vánek, který mi chladil čelo. Najednou za sebou slyším hluk, zvedáme se a popocházíme k zábradlí, které je nad rampou u vchodu do tunelu. Pod námi se valí tsunami vlna z lidských těl. Bohužel, východ je malý a lidí je moc. Celá plocha rampy a tunelu se ucpává. Kdosi se snaží vylézt po nouzovém schodišti a padá zpět do davu. Neumím popsat, co se přesně stalo, ale přirovnala bych to k tlakové vlně po explozi. Davem se bleskovou rychlostí šíří panika, lidé křičí a snaží se jeden přes druhého dostat ven. Stojíme nad tunelem a jsme bezmocní. „Já chci pryč, chci ven.“ bleskne mi hlavou. Bohužel tento východ je zatarasený masou lidí a druhý uzavřený. Snažíme se pomoci někomu,kdo se snaží vyskočit na zeď, ale je to k ničemu. Dochází mi, že pod tou masou jsou zranění a že umírají. Sedám si na trávník a propukám v hysterický pláč. Doléhá k nám nelidský křik a pláč a hudba z areálu. Tam se vesele tančí dál a nikdo nemá ponětí o tom, co se děje. Přítel si sedá velde mě, bere mě okolo ramen, pláče.  Příjde mi to jako věčnost, ale tak dlouho to netrvá a je po všem. Přichází k nám slečna se zlomenou rukou a odřeninami, jmenuje se Anna a je jí 19 let. Dávám jí svou mikinu okolo ramen, omývám jí obličej a čekáme na zdravotníky. Nemluvíme. Minuty se táhnou. Asi ještě nechápu, co se kolem mě děje, vše je v mlžném oparu. Ke slečně přibíhá její kamarádka. Vypadá v pořádku. Anna vstává a kamarádku objímá. Sedíme tedy s dívkami a čekáme. Místo se vyprazdňuje. Okolo tři čtvrtě na osm se zvedáme a odcházíme směrem k autu. Nikdy mě nenapadlo, že mrtví se odvážejí jako poslední. U ústí tunelu vidím lesklou zdravotnickou přikrývku, ze které koukají nohy. Vedle přikrývky sedí sotva dvacetiletý chlapec a třímá v ruce křehkou dívčí ruku. Okolo něj chodí lidé a nikdo si ho nevšímá. Zastavuji se u něj, on na mě pohlédne. Bezbarvým hlasem řekne „To je ségra.“ Psychicky to nedávám, podávám chlapci cigaretu, on si ji zapaluje se slovy „já stejně nekouřím“. Sedáme si vedle něj na krajnici a beru ho okolo ramen. Zaboří mi hlavu do vlasů a rozpláče se. Pláču s ním. Nevím, co mám dělat, na koho se zlobit. Tady řádil nejhorší lidský zabiják – strach a pud sebezáchovy.  Čekáme, až k nám dojde pořadatel s nosítky a Svenju naloží. Bylo jí 23 let a studovala germanistiku. Její bratr odjíždí s ní.

Trvalo mi dlouho se s tím srovnat. Ještě dnes, když se někdy vzbudím, slyším ten křik a vidím ty nohy. Obrázek u tohoto článku obletěl svět. Bylo to pietní místo, kam se mnozí přišli rozloučit se svými nejbližšími. Se Svenjou a ostatními. Příjde Vám, že je pro mě zbytečnost zmínit se o tom, že použít tuto fotografii je hloupost? Mě ne. Máte pravdu. Po takové zkušenosti se opravdu nezabýváte tím, zda vaše prdy budou smrdět a zda vám u nosu visí nudle. Právě proto, že si začnete vážit života a uvědomíte si, jak strašně křehký je, takové nesmysly neřešíte. Nicméně mi opravdu příjde diletantismus použít u časopisového článku s veselou tématikou takový obrázek. Co máme čekat příště? Článek s názvem „Hlavní je neztratit hlavu“ s obrázkem dekapitovaného torza? Jedinou otázku, kterou si nyní kladu, je „proč?“. Doufám, že mi paní autorka odpoví.

BaraSomrova
BaraSomrova

Dobrý den, Adélo, omlouvám se, že reaguji až nyní, vašeho příspěvku jsem si všimla teprve teď. Jelikož jsem externím autorem, nemám s výběrem fotky nic společného. Ty vybírá redakce. Chápu, že se vás to mohlo osobně dotknout, rozhodně si myslím, že nikdo nechtěl zlehčovat tuhle tragickou událost, spíše mám pocit, že si v redakci souvislosti neuvědomili. Každopádně se s tím pokusím něco udělat a redakci na to upozornit. Mějte pěkný den. Somrová Barbora

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+