Blog

9 filmových pokusů vyhladit lidstvo

Do kin vtrhly hned dva katastrofické filmy zároveň. V prvním se pokoušíme přečkat zkázu Pompejí a v druhém nás Russell Crowe coby Noe zachraňuje před biblickou katastrofou. Ani jeden z nich se moc nevydařil, ale jestli jste dostali chuť na konec lidského pokolení, pořád můžete vybírat z archivu. Je libo hollywoodskou destrukci, nebo umělecké drama? Čtěte.
AddThis
  • autor: Martin Svoboda

2012: Když se zblázní neutrina

Roland Emmerich je megaloman, který má ničení Země jako koníček. Ve filmech Den nezávislosti a Den poté objevoval nové způsoby, jak zavařit lidstvu, aby ve svém spektáklu 2012 dotáhl apokalypsu k dokonalosti. Za žánrová klišé dovedená do extrému a přehánění na všech úrovních mu diváci i kritici často nemohou přijít na jméno, jenže co se dá dělat – srovnatelnou podívanou nabízí málokdo a především, sám Emmerich si dějovou stupiditu vlastního výtvoru dobře uvědomuje. A nejspíš se směje taky.

Nákaza: Když nastydne celé lidstvo

Steven Soderbergh je opakem Emmericha. Sice má na kontě komerční hit Dannyho parťáci, jinak jde ale spíš o nenápadnějšího režiséra, který rád experimentuje a nepodvoluje se davové módě. Nákaza působí „přesvědčivě“. A to si podtrhněte, právě puntičkářská přesvědčivost a čistota provedení se dostávají až na kost. Z Nákazy vyloženě čiší energie šířící se nemoci, vyhlíží nezdravě a nepřístupně. Jde o intenzivní zážitek, který vás zasáhne víc, než si možná všimnete.

Válka světů: Když útočí ufoni

Steven Spielberg v podstatě moderní koncept blockbusterů stvořil, když v sedmdesátiletých letech vypustil mezi diváky Čelisti. Není tedy divu, že se destrukci lidské civilizace sám nebránil. Přesto u jeho Války světů nejde o klasicky vděčný mainstream – Steven už na stará kolena odmítá jen slepě bavit, jak to dělával dřív, a se stamilionovými rozpočty si dopřává filmy přesně podle svého gusta, jež nemusí sednout každému.

Sunshine: Když praskne největší žárovka

Audiovizuálně fascinující snímek Dannyho Boylea, režiséra Trainspottingu a Milionáře z chatrče, jako by sem nepatřil, protože se v něm vlastně vůbec neoctneme na planetě Zemi. Přesto se hraje  o její osud, když sledujeme příběh astronautů, kteří se s obří nukleární náloží vydali „znovuzažehnout slunce“. Film je soubojem světla a tmy, horka a chladu, života a smrti, to všechno s malou skupinkou lidí uprostřed, která postupně podléhá nástrahám a vlastní psychice.

Drtivý dopad: Když námět zvítězí nad kvalitou

V televizním evergreenu tuzemských stanic nemíříme my do vesmíru, naopak vesmír posílá něco hezkého nám. Snímek Mimi Lederové, jež nikdy před tím ani potom nenatočila další pořádný kinofilm, není ani tak „dobrý“ v pravém slova smyslu, jako spíš proslulý svými trademarkovými záběry. Ty se vryly do popkultury a stačí k tomu Morgan Freeman jako prezident, Frodo v roli vykuleného kluka a spousta scén atraktivní destrukce.

Melancholia: Když není kam utéct

Pokud nejste fanoušky hollywoodské akce, mohl by vás potěšit dánský ďábel Lars von Trier se svým jako vždy vyhraněným opusem, v němž se ptá, jestli vůbec může být zkáza lidstva esteticky krásná. Konkrétně když míří naším směrem obří vesmírné těleso, jež Zemi rozdrtí v prach. Anglo-američtí herci (Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland) dokazují, že von Trier chce být především světovým režisérem. Zkoumá zde hranice uměleckého kýče a mnozí ji za umělecký kýč i považují, rozhodně jde ale o zajímavý počin, který má potenciál diváka na konci smést spolu s hrdiny.

Armageddon: Když je Bruce Willis vrták

Vezměte Rolanda Emmericha a odstraňte sebeironii i nadhled. Michael Bay a jeho přebujelé ego tvoří u téhle výpravy vrtařů na nebezpečnou kometu jako vždy nerozlučné duo. Což vzhledem k tomu, že jde podle všech indicií o dost hloupého člověka, může stát u zrodu něčeho když ne dobrého, tak alespoň vtipného. Armageddon je natolik přeplácaný kýč, že se u něj buď budete ošívat, nebo se mu alespoň vysmějete.

 

Čas vlků: Když civilizace skončí

Rakouský režisér Michael Haneke patří v současnosti mezi největší osobnosti artové kinematografie. V jeho postapokalyptickém sci-fi lidská civilizace skončí a přeživší bloumají v troskách světa, který už příliš nechápou. Tvrdý snímek odhalující démony sídlící v lidských duších můžeme považovat za další protiklad k bezduché bayovské řeži. Nečekejte zábavu, čekejte depresi.

Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu: Když si za to můžeme sami

Chytré filmy samozřejmě nemusejí být jen artové deprese. Věděl to i Stanley Kubrick, jehož satira s fenomenálním Peterem Sellersem v hned několika rolích rozesmává i mrazí v zádech zároveň. Strach z nukleární apokalypsy tu dohání Sovětský svaz k vybudování stroje na zničení světa, který je aktivován v důsledku chování šíleného amerického generála. Nekompetentní vojenské velitelství Spojených států se snaží najít způsob, jak situaci zachránit, nakonec se ale musí spolehnout na plán extravagantního nacisty, doktora Divnolásky (dříve Merkwürdigliebe). A ano, je to přesně tak šílené, jak to zní.

AddThis
1 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+