Blog

Hejbejte se a nebudete muset tolik přemejšlet

Cvičíte? Měli byste! Víte, co je na tom nejhorší? Začít. A pak pokračovat. Potkávat lidi, co cvičí taky. A neskončit po dvou tejdnech.
AddThis

Ještě si dneska večer dám ten obří hambáč s hranolkama a hned zejtra držim dietu a začnu makat. Člověk s minimální sebereflexí a zrcadlem si zhruba po pěti letech dennodenního opakování týhle mantry řekne, že trapnosti bylo učiněno zadost, a vydá se do fitka.

Zkusí to nejdřív sám. Proplete se hordou týpků, co zvedaj na benchi 100 kilo, na nohou maj žabky a očividně posledních 18 let vynechali leg day, na pásu obhlídne deset holek v těch upnutých designových hadrech od Stelly McCartney, který se nepotěj, jsou namalovaný a běžej jak stroj už dvě hodiny, a rozplácne se na žíněnku.

Po dvou hodinách náhodnýho zkoušení různých strojů, kdy 90 procent času stráví zkoumáním toho, jak to funguje, a 10 procent času tím, že se snaží dělat, že to ví, si odrovná záda a jde domů. Už se nikdy nevrátí.

V lepším případě si zaplatí trenéra. Je to obvykle týpek, kterej chodí do fitka „odpočívat“, protože jinak maká třeba v crossfitový tělocvičně a za tři minuty udělá 800 dřepů bez zadejchání.

Hned zezačátku se od něj dozvíte, že jste tlustý prase bez kondičky s katastrofálním jídelníčkem. Přesvědčení, že jste celkem fit nebo pohybově nadaní, vezme za svý ve chvíli, kdy vás váš osobní Rambo vybídne k tomu, abyste udělali dřep, kotoul nebo jakejkoliv jinej v podstatě základní pohyb. Nejen, že zjistíte, že jste tlustý prase bez kondičky, ale navíc nemáte ani rovnováhu, koordinaci a svalovou hmotu. Rosolu máte na sobě víc než Míša Ochotská a všechno to krásně vidíte v zrcadle, který je naprosto všude.

Po prvním tréninku jdete domu zpráskaný jak psi, tejden nemůžete chodit a slintáte i při pohledu na misku se psím žrádlem. Tréninky jsou mučírna, ale postupně to začínáte dávat. Najednou ve fitku vidíte losery, co přišli poprvé, zakopávaj o stroje, který vy už umíte používat, uděláte v kuse pár kliků a vaše břišní špeky při běhu nevypleskávaj symfonii. Rambo vás dokonce občas pochválí a při cvičení se necejtíte jako právě vyvrženej vlašák. A proč to vlastně všechno píšu? Protože přemejšlet párkrát tejdně jen nad tim, kolik ještě musim udělat dřepů, je v dnešním světě odpornejch diskuzí o rasismu ta nejlepší psychoterapie a duševní hygiena. Vyzkoušeno za vás.

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+