Blog

Hovory s mámou o autě

Mladej člověk je plnej energie a potřebuje hodně cestovat. Ve vlaku to smrdí a v busu není dost místa, aby se mladej člověk mohl dost uvolnit, zvlášť, když jsou ty mladý dva nebo víc. Zkrátka, mladej člověk potřebuje vlastní káru. Nemusí bejt úplně nová, ale musí kapku zapůsobit na kámoše, odvézt mladou nebo starou, a ideálně i kolo a lyže. Mladej člověk prostě potřebuje pučit od rodičů. Proč to nepřiznat, dyť jim to zase brzo vrátí. Na jaře, nebo tak.
AddThis

> Ahoj mami.

> Péťo, já věděla, že nezapomeneš!

> É, jasně, jasně… Na co, že nezapomenu?

> Voláš k svátku, že jo?

> No, jasně, že volám k svátku, ale teď jsem se lek, že jsem slíbil něco zařídit v Praze, na Katastru nebo tak, hehe. Uf, VŠECHNO NEJLEPŠÍ, MAMI! Jasně. Užij si to.

> Ty seš tak hodnej, Péťo, děkuju! (Slaběji mimo sluchátko: Táto slyšels, Péťa nezapomněl! Otec zpovzdálí odpovídá: Na co nezapomněl?)

> To není zač, mami. Hele, ééé, když už volám, teď mě napadá, jak jsi říkala, že máte doma nějaký peníze, co nechcete dávat do banky, kdyby ji třeba někdo vytuneloval…

> Nó, máme, co s nima?

> No mysme si právě s Jitkou řikali, my bysme si právě, že bysme za váma mohli víc jezdit a tak, teď s těma vlakama je to špatný k nám, teda k vám, vod nás, že bysme, my budeme mít bonus v novým roce, já bych to vlastně hned vrátil, jenom aby nám ho někdo nevyfouk…

> Cože? Péťo, já tě teď nějak špatně slyšim. Mluvíš do telefonu? Co aby vám někdo nevyfouk? Nekoupils dvojčatům zase ten skákací hrad, že ne? Víš, jak táta nadával, už nic takovýho na zahradu nechce! (Otec z dálky: Co na zahradu? Ať mě nesere zase s tim skákacím hradem, zničilo to půlku trávníku!)

> Ne, ne, ne, nic jsem jim nekoupil.

> No, ale Péťo, Vánoce už skoro budou, koupíš jim něco, že jo? Víš, jak na tebe držej, to je furt strejda Péťa, strejda Péťa, viď táto? (Otec o poznání blíž: Jenom přes moji mrtvolu!)

> Mami, hele, tak prosimtě, já teda už asi budu muset končit.

> Už? Máš hodně práce viď, no jo, musíš mi někdy říct, co to v tý Praze vlastně děláš. Tuhle se ptala Volfová, víš, no Volfová, jak ti tenkrát dala na holou, když jsi jim lezl na hrušky… No vidíš, a teď málem přišla vo ruku, věděls to? Chudák. (Táta: Nemá strkat pracky do míchačky, taky musej machrovat na celou ves, že dostavujou…) Táto di pryč, co jsem to… Jo! No a já věděla akorát, že něco píšeš na počítači. A vona ti kroutila hlavou, že prej jak tě to v Praze uživí, sůva jedna, je nasraná, že jejich Vojta se žádnou vysokou nedostal…

> No jo, no jo, tak teda prosimtě, mami, já už budu muset končit. Já třeba zavolám večer, já se chtěl ještě na něco zeptat, teď si to nevybavuju…

> Dobře Péťo a moc děkuju, ahoj ahoj a pozdravuj Mirku.

> Jitku, mami, vyřídim…

> Jitku, dobře, tak Jitku…


> (Zase zapomněla ukončit hovor: Jitka, kdo si to má furt pamatovat… Slyšels to, táto? Teď má nějakou Jitku, zase, jak dlouho byl s tou Mirkou? Otec: S jakou Mirkou? Dyť s tou Jitkou už je druhej rok, co vim… Máma: No to určitě.)

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+