Blog

Hudební masakry – Hynek Tomm a Květa Fialová

Občas se stane, že na Zlatého Davida nominujete něco, co v masakrech vůbec nebylo. Například tenhle klip.
AddThis

Když jsem si jej se zvědavostí pustil, bylo evidentní, že Hynek Tomm se zase překonal. Je to svým způsobem smutný příběh, jít pro trochu slávy světa kraj. Hynkovy koncerty jsou totiž směsicí obchoďákových vystoupení, barových halfplaybacků a hostování na všelijakých beneficích. Inu, každý se musí nějak živit, že ano. Na druhou stranu, Hynek operuje s poměrně úzkou cílovou skupinou lidí, kteří na takové akce skutečně chodí, ale jakmile se zpěvák pokusí zaujmout širší posluchačskou obec, logicky narazí na mírně řečeno nepochopení. Než se na video podíváme, důležité je říct, že Hynek Tomm s Květou Fialovou spolupracuje dlouhodobě právě na základě benefičních pořadů pro… pro koho vlastně? 

Jestli jsem to dobře pochopil, jde o píseň o stáří. Ne o podzimu, ale přímo sibiřské zimě života. A Hynek v ní, coby čtyřicátník v plné síle, zpívá o tom, jaké to na samém konci je. Místo konejšení, že život za to stál, přichází velmi rychle studená sprcha. Tam na konci světa je asi nejdepresivnější píseň, jakou jsem v masakrech kdy měl, bez přehánění. Jen si vemte, co všechno zazní: paměť nefunguje, svíce pohasíná, zvadlé květiny skončí v kontejneru (myslí ten kontejner u hřbitova?), vrásky, trápení, ze snů jsou vraky na dně oceánu. A ten vagon štěstí, na který člověk celý život čekal, ten už nikdy, nikdy, nikdy nepotkáš, toť závěrečná slova skladby. To je na mašli!

Zvláštní na tom všem je vizuální doprovod, snažím se v něm najít spojitost s obsahem textu, ale až na ten hřbitov v pár záběrech je to fakt hodně mimo. Nejsem si jistý, co si od takových klipů jejich tvůrci a hlavně Hynek sám slibují. Ono je to samozřejmě lákavé, mít na Youtube singl s klipem, ale z uspávání hadů to nakopávačku neudělá, že ano…

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+