Blog

Hudební masakry – Ján Greguš

Máloco je tak smutné jako pohled na umělce snažícího se na stará kolena ještě chvíli vydržet v záři reflektorů.
AddThis

Dá se to pochopit. Aplaus chutná. Někoho žene kupředu víra, že stále někoho zajímá, jiného obava z toho, že by musel zase nastoupit do normální práce. Na druhé straně stojí lidé, kteří právě z takových zpěváků s prošlou trvanlivostí těží. Hodí jim lano a pokusí se vydojit ty poslední zbytky popularity, které dotyčným zůstaly. Vydojit je poměrně přesné slovo, neboť produkční společnosti připomínají hudební kravíny, kde vedení prochází mezi řadami čekajících zpěváků a ukazuje: „Teď ty, ty a ty.“ A s nimi pak natočí videoklip nebo desku, kterou za přepálenou cenu dají na trh, a zase si je postaví do řady pro příště. Hezkým příkladem je pan Ján Greguš.

Tento chlapík se v masakrech již objevil. Šlo o jeho podivný videoklip, kde v saku s image prodavače vysavačů a pohyby medvědáře tančil tu na pláži, tu před Kremlem, někdo jen ve střižně mačkal čudlíky a moc nepřemýšlel nad tím, jaké pozadí panu Gregušovi klíčuje. Píseň Milujem život ale stojí za to, abychom se ke zpěvákovi ještě jednou vrátili. Místo všech těch šlágrů se totiž alespoň symbolicky vrací ke Gregušovým začátkům v rockové sféře. Jenže marná sláva, kožená bunda z člověka ještě rockera neudělá, důležitý je obsah. Zpívání šlágrů se na Gregušovi už tak podepsalo, že i z této balady dokázal udělat samohrajkovou vatu. Nevím, jestli si to tvůrci klipu uvědomili, ale stylizují interpreta tak, že vypadá jako hospodský revival Roba Halforda. Černě oděný zpěvák na černém pozadí taky není zrovna nejlepší volba, že ano. A s vyčítáním chyb by se dalo pokračovat ještě dlouho. Pro nás je ale důležité vědět, zda stojí dotyčnému za to vydávat takové věci. Asi stojí, jinak by to nedělal. Mnohem smutnější je, že někomu stojí za to takové věci produkovat, protože je dobře prodá. A platí to jak pro Slovensko, tak pro nás.

AddThis
1 comments
MartinIrein
MartinIrein

Slovenská hudba byla vždycky jeden a půl až dva kroky za českou. Tento případ je tak minimálně tři a půl kroku.

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+