Blog

Každá láska končí prděním

„Von je prostě boží a úplně jinej, víš? Fakt mi rozumí a ani ho to tolik nebaví s kámošema na pivu, když sme teď spolu,“ vykládá nadšeně vaše kamarádka o svém novém příteli, se kterým chodí týden, sotva si pamatuje jeho příjmení, ale už teď ví, že spolu budou do smrti. Za pár let ho pošle někam. Proč?
AddThis

Evoluci vztahů je super sledovat. Horší se jí účastnit. Počáteční zamilovanost a stavy ode zdi ke zdi, kdy člověk jako zfetovanej zírá na fotky toho druhýho, chce se mu u toho tak trochu souložit, tak trochu čůrat a tak trochu zvracet, střídají několikaměsíční záchvaty ignorace přátel, zúžení koníčků na projíždění Péťova Facebooku a lajkování i toho, že on lajkuje, že někdo lajkuje Candy Crush Sagu, a nesnesitelná otravná potřeba dotyčných sdělovat světu, že našli svou druhou polovinu a jsou nyní kompletní.

Denně vyrobit víc selfíček než Zdeněk Škromach a snažit se vysvětlit každýmu, kdo je ochotnej poslouchat, že všichni jsou debilové, ale Péťa, ten je úplně jinej a sám od sebe meje nádobí, to je nejdůležitější. Tohle období, později vzpomínané jako „Proč sem si já kráva tehdy nevšimla, že ten hajzl si mě od začátku vůbec neváží“, střídá období prvních neshod, hádek a podezírání.

Na život a smrt milující se partneři, co by si vzájemně nikdy neublížili a žijí jeden pro druhého, si náhle začnou vzájemně projíždět mobilní telefony, protože láska je sice super, ale lidi sou svině. Z neskutečně tolerantní přítelkyně, co se urazila už jen proto, že ji vůbec někdo osočuje, že by přítele NEPUSTILA na pivo, se stává stíhací megera, která ho nepouští. Už ho má docela jistýho, tak se přece může projevit.

To, co bylo na začátku nové, krásné a lákavé svou novotou, je teď to nejhorší a nejotravnější. Z „Lásko, neptej se mě, jestli můžeš na pivo, mně to nevadí“ se stává „Ten Petr už šel zas chlastat a vůbec ho nezajímaj moje problémy“.

Hádky o smyslu vztahu střídají hádky méně existenční – nevynesený koš, nespravené světlo, chrápání, prdění. Z jeho super kámošů se stává otravná banda ochlastů, co ho nutí k alkoholismu, z jejích bezva kámošek se stává stádo kvokajících pipin, který ho kvartálně drbou na lattéčku. Libido klesá, kadence pohlavních styků je mizivá. A tak to pokračuje a graduje, až se po pár letech doma potkají dva lidi, co se vlastně nemůžou vystát.

Receptů proti tomu je několik – pořídit si děti, pořídit si milence anebo, což je docela úlet – najít v tom bordelu plným odhalování toho nejintimnějšího, sahání si na dno trpělivosti a tolerance a snahy neslyšně se vykadit mezi papírovejma zdma paneláku, nějaký zalíbení. Good luck!

AddThis
6 comments
liskaelis
liskaelis

Haha, já se docela nasmála a to je po ránu to nejnepravděpodobnější, co vás tak může potkat. Lidi mají dneska problém s nadsázkou. Nepovznesou se ani na článek v humorném (online)časopise. To je divný :)

ragnarfenris1
ragnarfenris1

Poslední dobou je to tady samej zakomplexovanej pseudoredaktor, který si potřebuje vylít dušičku.
Větší slovní průjem jsem dlouho neviděl.

martlin2
martlin2

Počkat. On je tady někdo, kdo si myslí, že to redakce myslela vážně?

karboxilas
karboxilas

IMHO tohle není žádná láska, ale obyčejná sobeckost a sebestřednost - já, já, já. 

"Vůbec jí/ho nezajímají MOJE problémy." "Nikdy se nestará o to, co chci JÁ" atd. atd. 

A zajímáš se vůbec opravdu někdy o to, co chce on/ona? 

Staráš se o něco jiného než o to, aby ti tvůj miláček dělal jen to, co ti na očích vidí? Jsi schopný/á udělat to samé pro něj/ pro ní? 


Tyhle stížnosti na to, jak jsou vztahy hrozný, mě vždycky dostávají. Nakonec je to vždy o tobě samotném. To, co ti nejvíc vadí na druhém, je přesně to, s čím máš nějaký vlastní problém a co potřebuješ nejvíc řešit.

That's all. 

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+