Blog

Máte psa? Tak si dejte bacha na lidi

Pořídili jste si psa. Po několikaměsíčním nekontrolovatelném vyměšování, roztomilém období demolice, kdy jste přišli o několik párů bot, o polštáře, pár kusů nábytku a 20 kilo nehlídaného jídla a těžkému přivykání životu v chlupech a rozsekaných kusech plyšáků máte pocit, že zvládnete všechno. Na jednu věc ale nebudete připraveni nikdy. Na lidi.
AddThis

Individua, se kterými přijdete chtě nechtě do styku během procházek se psem, se dělí na tři typy. Pejskaři, prudiči a paničky. Těžko říct, která skupina je nejhorší.

Pejskaře poznáte snadno – mají v obličeji výraz fanatika nadrženého na to, aby vám o svém psovi sdělil vše od běžné barvy jeho exkrementu po nechutné historky o rozmnožování. Už z dálky na vás řvou: „Jste hodnýýýý?!!!“ popřípadě „Holčička, nebo chlapeček?“ Co na to říct, že.

Pak se s vámi prostě dají do řeči. „Náš Karel má nejradši kolínka, já mu to kupuju po pěti kilech a to von by se užral.“ „Von Amorek (pitbul) je divoch, tuhle udělal blowjob rotvajlerovi.“ „No to víte, snacha odjela, nechala mi ho na hlídání, my máme chalupu tadyhle za Prahou, víte, já si teď jdu pro důchod, to je strašný, ten Kalousek může za všechno.“

Mají bohužel dar poskytovat až příliš mnoho informací, které prostě od cizího člověka na ulici nechcete slyšet. Jenže s nimi máte společný zájem a tak je třeba pokecat. Přitom je to podobně absurdní, jako by se automaticky dávali do řeči lidé, co mají na zádech baťoh.

Prudiči vám taky zpříjemní život. Jsou to lidé, které v životě zajímá jen jedna věc – jestli po svém psu uklidíte. Jsou schopni se plížit ve vašem stínu, schovávat se za rohem a ve vteřině, kdy poodstoupíte od výtvoru svého psa třeba jen proto, abyste sáhli pro sáček, vyskočí a zařvou na celou ulici: „A VY TO JAKO NESEBERETE NEBO COOOO?!“ Samozřejmě, že ve chvíli, kdy s sebou ten pytlík prostě nemáte, nebo v dohledné vzdálenosti žádný není, projde takových kolem vás aspoň patnáct.

Poslední skupinou jsou paničky. Dámy, co vypadají stejně jako jejich pes. Vlastně pejsek. Buď je to čivava, krysařík nebo yorkshirský teriér. Mají na sobě obleček nebo aspoň mašličku, jsou velcí jako morče a jmenují se Danny, Rocky nebo Sisi. Pes v podstatě nechodí po svých, ale je přenášen v podpaží nebo v kabelce. Není zvyklý na interakci s jinými psy. Jakmile k němu váš pes přiběhne, hysterická panička svého smetáka sbalí do kabelky a vás seřve, že chováte nebezpečnou šelmu. „Pojď, Denísku, jdeme pryč.“

Naštěstí vedle vás v těchto napřesdržku situacích stojí váš nejlepší kámoš, kterej by pro vás umřel, a když jste naštvaný, chápavě vám olízne obličej (nebo sežere večeři). A vůbec, povel Trhej! ho můžete naučit vždycky.

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+