Blog

Nakupování nás jednou všechny zabije!

V době, kdy všechny dárky naklikáte během pěti minut ve dvou eshopech, jsou všechny ty články a zprávy o předvánočním nákupním šílenství tak trochu klišé. Mnohem horší je totiž jít nakupovat kdykoliv jindy takové ty obyčejné věci, které vám chybí doma a potřebujete je hned.
AddThis

Když pan Murphy vymýšlel svoje supervtipné zákony schválnosti, vymýšlel je stoprocentně ve frontě u pokladny. Ano, existují lidé, kteří přijdou na řadu, jejich platba proběhne během deseti vteřin a oni odcházejí ještě tentýž den z obchodu. Vy to ale nejste. A nejsem to ani já.

Typický nákup nevyvoleného člověka probíhá následovně. Vlítnete do obchodu. Víte přesně, co potřebujete koupit. Inkriminovanou věc popadnete. Běžíte k pokladně. Tlačí vás totiž čas. Potřebujete být do deseti minut doma kvůli návštěvě, na nádraží nebo na rande, kde na vás čeká vaše životní láska. Jenže paní před vámi kupuje manželovi svetr. „Víte, von se teď hodně spadnul přes břicho, takže já neodhadnu velikost, chápete.“ Hahaha, super storka pani, fakt výborná, ale mně se chce čůrat/jede mi tramvaj, takže zaplaťte a táhněte do hajzlu. „No to nevadí, tak to můžeme přeměřit!“ Povídá ochotně ta samá prodavačka, která ve vašem případě jen otráveně markuje a nejradši by vám podrazila nohy.

Přeměřuje svetr. Hlavně v klidu, opakujete si, přešlapujete, asi se počůráte/ujede vám tramvaj, ale to nevadí, vždyť o nic nejde, stojíte ve frontě. Proč si sakra nikdo nevšímá toho, že jste nervózní a chvátáte? Jim to tady taky můžete klidně hodit na zem a odejít. Akorát to všem bude úplně jedno. Ne, už v tý frontě jednou stojíte, tak vydržíte. Lalala, hlavně se nevztekat. O nic nejde. Musíte to brát z tý lepší stránky. Jste v teple, máte peníze, kupujete jídlo. Děti v Africe umíraj. Je to first world problem. Asi se počůráte. A pak všechny prostě vzteky umlátíte.

Bába se svetrem už se rozhodla. „Přejděte si prosim k druhý pokladně, tahle se zavírá,“ prohodí otráveně pokladní. U druhý pokladny je fronta dalších deseti lidí. Všichni řeší zásadní otázky života a smrti. Jeden čtrnáct dní stráví tím, že se snaží rozevřít igelitovej sáček. Další asi hodinu loví drobný. Třetí kupuje mouku za osum korun, platí kartou a zapomněl PIN. Vrací se první, že má na účtence něco blbě. Pokladní volá pani vedoucí. Pani vedoucí přijde po deseti minutách a začne se hádat se zákazníkem. Pošle celou frontu k jiné pokladně.

Tam se už deset minut odehrává následující drama: Jaký kód má tohle pečivo? Je to zamotaná sezamová kaiserka nebo babiččina maková houska? Močák už jede na autopilota. Začaly jezdit noční tramvaje. Houska je namarkovaná. Pokladní nakládá s markovanými věcmi jako s královskými klenotami. Hlavně. Opatrně. Rowan Atkinson v Lásce nebeský je proti ní Lewis Hamilton. Vy máte v košíku jeden chleba a čokoládu. Čekáte půl hodiny ve třetí frontě.

Přicházíte na řadu. „Jakej je to chleba?“ „Nevim, tamten, byl v regále vlevo.“ Nevadí, zavoláme kolegyni. „Jarko, co to je za chleba?“ „76899!!“ Namarkovala to blbě. Voláme storno. Dvacet minut nic. Pak přibíhá pani vedoucí. Nákup namarkovanej. Jestli se zeptáš na zákaznickou kartičku, tak to tu vzteky rozsekám. „Naši zákaznickou kartu máte?“ „Ne. Zaplatim kartou.“ Řekni zelený pin zelený a ukopnu ti hlavu!! „Tak zelený pin zelený.“ Došel papír v tom strojku na karty. Vyměníme. Počkáme. Nevadí. Děti v Africe. Děti v Africe. Děti v Africe.

Po 45 minutách odcházíte s dvoupoložkovým nákupem a život se vám zkrátil o dvacet let. Vánoční nákupy jsou proti tomu těžká pohoda.

AddThis
1 comments
VercaBrokesova
VercaBrokesova

Teď si představte, jak asi je té pokladní :D

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+