Blog

Olympijské orgie

Vezměte pár tisícovek mladých, vysportovaných, většinou svobodných lidí, kteří předchozích mnoho měsíců nezažili nic jiného než dril, a ubytujte je pohromadě. Co se asi tak stane? Leccos napoví fakt, že v Londýně zkolabovala mobilní aplikace poskytující informace o sexuchtivých jedincích ve vašem okolí v okamžiku, kdy do olympijské vesničky dorazili první sportovci.
AddThis

Výše, silněji a rychleji

O olympijských čuňárničkách se sice nahlas moc nemluví, ale to neznamená, že by s nimi organizátoři nepočítali. První oficiální zpráva o distribuci kondomů mezi sportovce proběhla v roce 1992 v Barceloně. V Sydney už se šlo do konkrétních čísel. Správci vesničky nejprve objednali 70000 kondomů. Po pár dnech narychlo sháněli dalších 20000. V Pekingu na to šli s velkorysostí hodné tisícileté čínské říše a rozdali na půl milionu prezervativů nejen do vesnice, ale i do okolních 400 hotelů (v rozporu s komunistickým heslem „každému podle jeho potřeb“ šlo pouze o hotely tří a vícehvězdičkové). Navíc v Číně rozdávaly stovky dobrovolníků osvětové letáky o prevenci AIDS a 40 klinik nabízelo zdarma testování HIV protilátek. Zimní olympiáda ve Vancouveru se přidržela osvědčeného množství 100000 kondomů, které převzali i letos v Soči. Korunu kondomové olympiádě nasadili v Londýně, kde se Durex stal dokonce oficiálním sponzorem her a atletům daroval rekordní počet 150 000 balíčků s heslem „Výše, rychleji, silněji“ (což je, pokud to nevíte, starobylé olympijské heslo). Tím přestala veškerá sranda, což se ukázalo v okamžiku, kdy australská BMX cyklistka Caroline Buchanan tweetla obrázek kyblíku neoficiálních australských ochranných prostředků s obrázkem klokana s pěti olympijskými kruhy na triku. Fórek vybudil regulérní skandál následovaný formálním vyšetřováním olympijského sponzorského výboru, který dal jasně najevo, že když jde o peníze, končí veškerá zábava. I ta olympijská.

Na rozdíl od obecné představy není olympijská vesnice jen jedna velká ubytovna. Najdete tu obchody, restaurace, bary, diskotéky a spoustu dalších příležitostí k vzájemnému družení. „První dny ve vesnici jsou jako první dny na střední škole, až na to, že jsou všichni vaši spolužáci k sežrání,“ vzpomíná na olympiádu v Atlantě fotbalistka Brandi Chastain v rozhovoru pro ABC News. „Vejdu poprvé do společné jídelny a ta sborem ječí a tleská. Pak vidím dva francouzské házenkáře, jak tancují na stole, oblečení jen do ponožek, suspenzorů a klobouků.“ Její kolegyně, brankářka Hope Solo to vidí podobně: „Je to jako v baru. Akorát všichni postavou bodují dvacet bodů z deseti a odpadá problém s navazováním známostí. Každá konverzace začíná slovy: ‚Co děláš za sport?‘ a najednou se držíte kolem krku.“

Ke konci her se ve vesnici sexuje úplně všude. Venku na trávníku, na balkónech, anebo prostě ukecáš někoho ze sponzorů, aby tě pustil k sobě na hotelový pokoj. Zlatá medaile ti otevře dveře úplně všude.“ Hope Solo, která si mimo sezonu přivydělává jako modelka, možná v zázračnou moc zlaté medaile pevně věří. Pro některé ale ani cenný kov dveře neotevře. Carrie Sheinberg, bývalá olympijská lyžařka a nyní reportérka, vzpomíná na zimní olympiádu v Lillehammeru, kde se ji německý bobový tým snažil neúspěšně vlákat k sobě na pokoj a sliboval jí za to své zlaté medaile. „Ne, díky, řekla jsem jim. Tommy Moe má taky medaili, půjdu si radši pohrát s ní…“

Hotel u střelce

„Z olympiády v Atlantě jsem věděl, že ke konci her se vesnice promění v obrovský mejdan, a nehodlal jsem o to přijít,“ svěřil se člen amerického střeleckého týmu Josh Lakatos reportérovi ze sportovního magazínu ESPN. „Když jsme se stěhovali z ubytovny, neodevzdal jsem klíč, na letišti jsem to otočil a vrátil se zpátky do vesnice, kde jsem najednou měl k dispozici prázdný třípatrový dům.“

Svým rozhodnutím vstoupil Josh do sportovní historie. V olympijské vesnici je totiž všeho dostatek, s výjimkou soukromí. Pověst o prázdné budově se brzy rozkřikla. Hned první ráno v ní proběhla soukromá párty atletického týmu USA na oslavu finále ženské štafety 4×100 metrů. Následujících osm dní se v podniku „U střelce“ netrhly dveře a zdravotníci nestačili doplňovat kondomy do obrovského pytle strategicky umístěného hned za dveřmi. „V jednu chvíli jsem z toho měl skoro strach,“ přiznal se Lakatos. „Došlo mi, že ve vesnici provozuji regulérní hampejz.“

Plavci to mají nejlepší

To, co se děje v olympijské vesnici, samozřejmě není žádným tajemstvím ani pro trenéry. Nakonec – mnoho z nich s tím má vlastní zkušenost. Olympionici z USA mají například striktně stanovenou večerku na jedenáctou večer, zákaz požívání alkoholu, a plavci mají dokonce zákaz návštěv osob opačného pohlaví (což je podle svědectví zasloužilých veteránů olympijských vesnic čurání proti větru). Někteří sportovci tvrdí, že noční život je nijak neomezuje ve výkonu.

K oštěpařovi Breaux Greerovi podle jeho spolubydlícího chodily průměrně tři návštěvy za noc, a stejně dokázal v kvalifikaci her v Atlantě hodit osobní rekord (pak si vyhodil koleno a skončil). Většina sportovců si je ale vědoma toho, že na olympiádě se rozhoduje o výsledku jejich celoživotního úsilí, a zapojují se do párty života ve vesnici až po skončení svých soutěží. Pak si to ale rádi vynahradí. „Plavci to mají nejlepší, protože jejich soutěže jsou hned zkraje her,“ liboval si Ryan Lochte v rozhovoru pro ESPN, kde prozradil, že ve vesnici zůstává, co nejdéle to jde, a chodí kalit do barů s fotbalovými fanoušky. „Člověk se cítí až trochu provinile, když se potácí na ubytovnu v šest ráno a míjí se ve dveřích s klukama, co odjíždí na stadion.“ Intenzita olympijského kalení se tedy logicky zesiluje s blížícím se koncem her a vrcholí závěrečným mejdanem na pokračování. Začíná už během závěrečného ceremoniálu na stadionu, kde se mimo záběry kamer sportovci hromadně opíjejí, a pokračuje se ve vesnici, kde přebírají režii matadoři hostitelské země. V Sydney se tohoto úkolu chopili domácí basebalisti a fotbalistky. Podmázli požární službu ve vesnici a uspořádali velkolepý mejdan kolem ještě velkolepější vatry, v jejíchž plamenech skončila valná část nábytku z ubytoven.

Ještě hrubší večírek vypukl na závěr zimní olympiády ve Vancouveru, poté, co domácí hokejový tým vyhrál nervy drásající finále proti USA. „Bylo to, jako by se všichni vrátili na střední školu,“ svěřil se hokejista Bobby Ryan. „Chlast tekl proudem, všude se muchlovaly náhodné páry a ostatní je povzbuzovali. A to je jen ta mládeži přístupná část. O tom, co se dělo, když jsme se přesunuli dovnitř, mluvit nebudu…“

Případ letu Sydney – LA

„Sportovci jsou extrémisti. Ve všem. V tréninku se sedřou jako koně, když jdou pít, pijí, dokud nepadnou,“ říká brankářka-modelka Hope Solo. Její slova potvrzuje případ letu United Airlines ze Sydney do Los Angeles v roce 2000. Před startem se z interkomu ozvalo hlášení kapitána: „Dámy a pánové, kdo bude během letu chtít spát, přesuňte se prosím do přední části letadla. Všichni ostatní vítejte na oslavě olympijského týmu USA.“ Na palubě letadla bylo sportovců kolem stovky a let vstoupil do historie aerolinií. Zúčastnil se ho i legendární bordelpapá Josh Lakatos. Moc si z něj prý nepamatuje. Jen neustále obsazené toalety a letušky, které vozily do zadní části letadla vozíky s alkoholem, obratem je odvážely prázdné a s úsměvem přehlížely všeobecné orgie, které se rozpoutaly mezi sedadly.

AddThis

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+