Blog

Proč jsme vždycky vlastenci jen 14 dní v roce?

Jarda Jágr to tam na mistrovství sází, jako by ho celej loňskej rok trénoval Chuck Norris a před každym zápasem si utrhnul TEN VĚTŠÍ KOUSEK. Češi zas jednou hrdě vykřikujou, že jsou Češi. Proč ne i jindy?
AddThis

Půlka národa jásá u hokeje, druhá se pohoršuje nad tím, že ta první je banda instantních vlastenců, co po skončení mistrovství opět sklouzne zpátky ke každodennímu nadávání na všechno. Druhá půlka s tím totiž nepřestává ani během mistrovství, a tudíž je tak nějak intelektuálnější.

My Češi prostě nejsme duší vlastenci. Nejsme Amíci, kterejm historie fakticky začala někdy dvě stě let zpátky a každej správnej pradědeček každýho rodu tak nějak připlul na Mayflower a v podstatě postavil Bílej dům. Z historickýho hlediska se nám ta národní hrdost a vlastenectví prostě budovaly blbě, o tom je koneckonců v podstatě celý učivo dějáku na střední škole.

Proč ale nejsme hrdý teď? Vybavte si sami sebe, když vyjedete do ciziny. Co je tam jinak? V tom je totiž klíč. Ať se vydáme v podstatě kamkoliv, téměř bez výjimky se vracíme s očima navrch hlavy a v hospodě všem vykládáme, jak je to jinde úžasný v tom, že LIDI SOU TAM MILÝ. Potkáváte milý policajty, úředníky, prodavačky v obchodě a spokojeně s váma poklábosí i ta nejposlednější uklízečka v mekáči.

Všichni bejvaj tak nějak vřelejší a pohostinnější a málokdo se vás snaží okrást. V kontrastu s tím pak vyvstávaj historky z kilometrovejch stání ve frontě na Český poště, legendy o nepříjemnejch babách na úřadech, policajtech, co lidi šikanujou, a prodavačkách, co vám nasraně házej namarkovaný jídlo pomalu do ksichtu. Pražský taxikáři sou se svejma podvodama a svinskym chováním už tak proslulý, že sou pravidelně zmiňovaný v cizojazyčnejch filmech a seriálech a dokonce maj na Streamu i svůj pořad.

Když prostě náhodou někdo získá příjemnou zkušenost s úředníkem nebo policajtem v Čechách, vypráví to každýmu na potkání, jako by spatřil ufo. Za našima hranicema je to spíš takovej standard. A v tom to prostě celý vězí.

Všechno začíná u toho, že se k sobě lidi nebudou chovat jako votrávený hovada. Takže až si nebudem muset dávat před návštěvou úřadu preventivně neurol a přestanem po sobě buransky bez pardonu dupat v MHD a dáme si vzájemně najevo elementární úctu, možná i ten poslední Čecháček u zvětralýho gambáče pocítí hrdost i jindy, než když dá Jarda gól.

AddThis
4 comments
Wrynn
Wrynn

Moje zkušenost je taková, že ke mě jsou lidi milí, když jsem já milej na ně... možná je tím nejdřív překvapím, pak to ale funguje... a debil se najde taky všude...

Tana2
Tana2

To jsou zase keci, které nám furt někdo podsouvá. Nepamatuji si den, kdy bych nebyla hrdá, že jsem Čech. Žila jsem dva roky v Anglii a nenašla jsem tam nic, co by bylo lepší než tady. Zdá se, že pisálek není hrdý na to, že je Čech a musí se z toho vykecat. Ale vážně. Drtivá většina mých přátel, je hrdá na své češství a tyto antinárodní články, které poukazují na fakt, který ve svém okolí nevidím, je pro mě rozčilující.

inverze
inverze

Já jsem hrdej celej rok, protože tuhle zemi mám rád. Ale kvůli tomu přece nebudu volat Češi do toho v září uprostřed sbírání hub či chodit s vlajkou na obličeji pokaždý, když jdu do do kina. A lidi se tu usmívaj víc než v jinejch zemích, mám pocit. A myslím, že když jsou nějaký ankety mezi cizincema žijícíma u nás, tak si vždycky pochvalujou tu přátelskou atmosféru u nás. 

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+