Blog

Tyčí ku zdraví

Tancování u tyče už dávno není výsadou vykřičených šantánů. Díky lidem jako je Kristýna „Kakina“ Urbánková z tanečního studia Firefly Poledance se z něj stal sport. Sice prý ze začátku trochu bolí, ale zato vás velmi účinně hodí do formy.
AddThis

Jak to, že je o tancování u tyče takový zájem? Není to pořád ještě trochu obskurní disciplína?
Ve fitness frčí módní vlny. Před deseti lety všichni cvičili aerobic, pak přišel step, před pěti lety zumba. Teď u nás jede poledance. V porovnání třeba s Amerikou jsme ale o dost let pozadu. 

To není nic v porovnání s Indií, tam se u tyče drtí chlapi už devět století…
S indickým Mallakhambem má poledancing společné asi jen ideu, že se na tyči dají dělat takové psí kusy. Když už bychom se měli inspirovat Asií, tak existuje čínské cvičení na tyči. Oni je ale mají potažené speciálním polymerem, takže narozdíl od našich chromovaných nekloužou a člověk na nich může tančit oblečený. 

Neztrácí potom tanec u tyče na atraktivitě? 
To narážíš na tu klasickou představu, že tanec u tyče je striptýzová záležitost?

A není? Aspoň původem?
Pravděpodobnější a mě sympatičtější je teorie, že poledancing vynalezly cirkusačky, které se nudily mezi představeními a začali blbnout na sloupech, co podpírají šapitó. V nočních klubech se totiž tyče objevily docela nedávno – až někdy v 80. letech. A holky je tam měly hlavně kvůli tomu, aby se měly při tancování na podpatcích čeho držet. 

KRISTÝNA „KAKINA“ URBÁNKOVÁ

Tancuje od roku 2009, dříve se věnovala józe a fitness. Pracuje jako lektorka ve Firefly Pole Dance studiu a provozuje eshop zaměřený na tanec u tyče. Kromě poledancingu fotí, čte a zajímá se o body modification kulturu.

Moment! Takže tyč není falický symbol, ale držadlo?
Asi obojí. A zhruba před patnácti lety se z ní stalo i nářadí na cvičení. Aspoň tedy v Americe a Austrálii. My se ještě pořád se striptýzovým stigmatem potýkáme. Momentálně u nás fungují dvě asociace, které se snaží ho zlomit a prosadit poledancing jako regulérní sport. S registrací u ministerstva a se vším všudy. Bohužel ten proces brzdí fakt, že ty dvě asociace spolu tak trochu soupeří a všechno se tím pádem zdržuje. 

Nemusí mít sport nějakou štábní kulturu? Vypracovanou metodiku? Kdo tyhle věci u vás vymýšlí?
Jednotná škola neexistuje. Každé studio dělá cvičení trochu jinak. Konkrétně já jsem přebrala metodiku od ruské federace, kde je tanec u tyč hrozně populární. Mimochodem – certifikaci tu uděloval trenér, který se k poledancingu dostal přes balet. Kvůli zranění musel přestat tancovat a se svou ženou vytvořil systém výuky poledancingu, který praktikují ve své asociaci. 

Jak si ve své škole tvoříš vlastní styl? Jak přicházíš na nové prvky, sestavy, pozice? 
V naší komunitě velmi dobře funguje sdílení videí přes internet. Něco uvidíš, řekneš si „to je úplně super“, jdeš  k tyči a zkusíš se do té pozice naskládat. Jenže každý člověk má trochu jiné tělesné dispozice, takže si ten cvik většinou nějak přizpůsobíš. Já osobně si cviky přizpůsobuji záměrně, a mám radost, jaká jsem originální. Jenže většinou pak přijdu k youtube a zjistím, že můj originální prvek už někdo zacvičil přede mnou. 

Hodiny hlavou dolůHodiny hlavou dolůPetr Kurečka

Kdo k tobě chodí cvičit?

Kdokoliv, od slečen, které chtějí zhubnout, přes maminy, co se potřebují večer vyblbnout, holky, co tancují v klubech a chtějí se zlepšovat až po milující manželky, které chtějí tancovat doma pro svého muže. Dělala jsem tu dokonce rozlučku se svobodou.

Pánskou nebo dámskou?
Dámskou!

A chlapi u tyče netancují? 
Chlapi to berou víc jako gymnastiku, silové cvičení. Teda – jak kteří, taky jsem viděla kluky ve flitříkovém oblečku a velmi ženským stylem. Osobně se mi víc líbí, když cvičí u té čínské tyče, kde mohou být oblečení. 

Mě tancování u tyče moc zženštilé nepřijde. Když se dívám na videa, tak se nemůžu zbavit dojmu, že cvičení musí děsně bolet.
Ono to taky bolí, hlavně ze začátku. První modřiny jsou z otoček, kdy člověk jde na tyč moc zhurta, neví přesně jak ji zmáčknout a pomáhá si moc nohama. Pak přijde vyšší level, kdy začneme lézt na tyč a tam holky kňučí. Vnitřní stehna jsou dost citlivá a udržet se na nich je docela náročné. Pak už si ale člověk zvykne. Bolest ke cvičení patří. Mimochodem ty modřiny, co mám na nohou nejsou od tyče. Ty mám z Hell Party, kde jsem visela za kolena na hácích.

Chápu, já když se pověsím za koleno na hák, tak se mi taky udělá podlitina… Musí člověk, kromě ochoty snášet bolest, splňovat nějaké předpoklady?
Ne. Ke mě chodí všechny typy. Občas mi napíše holka, že má sto kilo, chce se začít hýbat a jestli může přijít. Já odpovídám, že jasně. Nejlepší je, že po půl roce se holky změní. Zpevní se, narostou jim svaly na zádech a na rukách. Mě to přijde velmi sexy. 

Nějaké speciální náčiní nebo oblečení je potřeba? 
Kromě tyče v podstatě nic jiného nepotřebuješ. Je tedy dobré mít grip – mazání na ruce, aby se nepotily a neklouzaly. Pak je samozřejmě spousta doplňků, kostýmů a tak dál. Koupit se dá všechno u nás v eshopu. Jen tyče objednáváme přes spřátelený web z Anglie. 

Fyzička krkolomně vykoupenáFyzička krkolomně vykoupenáPetr Kurečka

Prý chcete prosadit poledancing jako olympijskou disciplínu.

Je a už se o tom jedná. Před dvěma lety jsme se byli podívat na soutěži ve Švýcarsku a vedle nás seděli lidi z Olympijského výboru. 

A líbilo se jim to?
Tvrdili, že by si poledancing dovedli na olympiádě představit. To by ale asi znamenalo nějak sjednotit styl. Ona to má každá holka trochu jinak. Některé jsou vyložené baletky, další naběhnou k tyči a udělají čtyřicet vzporů a některé mají i při super náročných sestavách projev… no, řekněme hodně vyzývavý. 

A tím se dostáváme zpátky. Dá se tancování u tyče vnímat i bez spojitosti se stripkluby? 
Já ho vnímám jako skvělý sport, který ale může být i neuvěřitelně sexy. Proto asi tolik ženský baví. Ačkoliv si to spousta z nás nepřizná, tak každé je příjemné, když se umí hezky hýbat a líbí se. Na druhou stranu to stigma stripklubů určitě funguje. Stává se mi, někde dělám předváděčku poledancingu a z publika na mě nějaký trouba zařve: „Ukaž kozy!“ Nebo se mě pořadatel vážně zeptá, kolik by stálo, kdybych měla tancovat nahá. 

Jak se tedy díváš na holky, co tancují u tyče ve stripklubech? Nevadí ti, že tohle stigma podporují?
Ne! Já se na ně naopak ráda chodím dívat. Je mezi nimi spousta výborných tanečnic a některé ke mě chodí na lekce. Jednou se mi stalo, že jsem vysvětlovala jedné – mimochodem skvělé – tanečnici jeden složitý prvek. Takový, u kterého musí člověk vymýšlet, jak a kde se přesně chytit. A ona najednou přede mnou stojí jen v kalhotkách, že prý je tak zvyklá, a že jí to v oblečení nejde. Přiznávám se, že mě to na okamžik lehce rozhodilo. 

Prozraď mi ještě jedno: tancuješ pro někoho někdy… ne sportovně?
Jednou jsem přišla za přítelem, že mu zatancuju. A on na to, že díky, ale že by se radši dokoukal na film… 

tréninky ve firefly dají zabrat

AddThis
0 comments

Podobné články: Blog

COOKIES
Google+