Články ze šuplíku

Byl jednou jeden... horor

Jak vlastně připravujeme děcka na život? Pouštíme jim pohádky, ve kterých nejmladší, připitomělý princ získá nejkrásnější princeznu, z každé šlamastyky člověku pomůže myslivec, jelen, nebo banda trpaslíků a všichni pak žijí šťastně a spokojeně až do smrti. Pomůže taková limonáda mrňousům k něčemu?

Naši předkové měli příběhy pro děti vyřešené mnohem líp. Stačí se podívat na dnešní pohádky v jejich původních verzích. Je tam krev, sex a smrt. Prostě to, s čím se prckové v životě opravdu potkají.

Kauza Šípková Růženka

Giambattista Basile byl jedním z prvních sběratelů pohádek. Tenhle neapolský šlechtic vydal v roce 1600 knihu s názvem Pentameron, ve které sedí banda lidí kolem stolu a vypráví si příběhy.

Vezměme si jeden na ukázku: Jistému králi se narodí krásná dcerka jménem Talia. Moudří hvězdopravci předpoví, že jí hrozí nebezpečí od kolovrátků, a co čert nechtěl, o 18 let později si princezna opravdu zarazí pod nehet kus lněného vlákna a umře. Žádný kouzelný spánek, prostě umře. A bude hůř.

Taliino tělo najde při loveckém výletu mladý král, při pohledu na její krásu v něm zahoří vášeň a... no, však víte co. Po skončení dnešní mládeži (a normálním lidem) nepřístupného intermezza si král zapne poklopec a odcválá zpět na hrad ke své ženě.

Teď skočíme o devět měsíců dál, kdy stále mrtvá Talia nepochopitelně povije dvojčata. Ve snaze napít se mateřského mléka jí jedno z dětí začne sát palec, vycucne jí třísku zpod nehtu a Talia obživne. Po nějaké době si to opět přicválá král a celý bez sebe štěstím si Talii a obě děti odveze s sebou na hrad. Jeho žena si to ovšem nechce nechat líbit a přikáže kuchaři, aby obě děti zabil, uvařil a naservíroval nevěrnému králi k obědu. Naštěstí se ale na vše přijde, zlou královnu zaživa upálí na hranici a všichni žijí šťastně a spokojeně až do smrti.

Za to, že Růženčin příběh takhle nevyprávíme dětem dodnes, vděčíme mnoha cenzurním zásahům. Hned v jednom z prvních překladů Pentameronu je vynechán milostný akt mezi králem a mrtvou princeznou a narození dvojčat není tím pádem dost dobře vysvětleno. Další očistu zařídil folklorista Charles Perrault v roce 1696. Princezna v jeho podání neumřela, ale spala. Z ženatého krále se stal nezadaný princ, než došlo na sex, princezna se stačila probudit a na hranici nakonec skončila princova matka, původem zlá obřice. Ve sbírce bratří Grimmů Kinder und Hausmärchen (Dětské a domácí povídačky) vydané v letech 1812, už z celého drasťáku zbylo jen probuzení pomocí cudného polibku.

Sněhurčin příběh si kapela Rammstein sice vyložila po svém, ale čert ví, jestli nakonec není té původní verzi blíž.

Nedostatečná cenzura

Podobný vývoj jako Šípková Růženka prodělala většina klasických pohádek. Díky tomu se dnes už téměř zapomnělo, že Sněhurka původně končí bizarní epizodou, kdy si zlá královna musí obout rozžhavené železné boty a utancovat se k smrti . Nebo, že Červená Karkulka v originále končila tím, že babičku a Karkulku sežral vlk. Potom už prostě fakt nic nebylo. I přes důslednou disneyfikaci původních příběhů v nich ale stále můžeme postřehnout stopy násilí, krutosti a společensky tabuizovaných témat. Jeníček s Mařenkou dodnes upalují čarodějnici v peci, Andersenovo Děvčátko se sirkami pořád umírá na následky podchlazení, a ta přidaná scéna, kdy pan myslivec zachraňuje natrávenou Karkulku z vlčího břicha, je pořád celkem nechutná.

Na začátku Gilliamova snímku Kletba bratří Grimmů se můžete mrknout, jak to asi tehdá bylo s nebohou Karkulkou.

Slavný psychoanalytik Bruno Bettelheim ve svých pojednáních tvrdil, že díky drastickému obsahu pomáhají pohádky překonat dětem trauma ze ztráty dětství a umožňují jim experimentovat s pocitem hrůzy, který je pro dospívající lákavý. Pokud ovšem můžeme radit, ty původní necenzurované verze před dětmi přeci jen radši tajte. Mrňata odchovaná barvotiskovým Disneyem by se mohla v noci začít počůrávat.

O Sněhurce:

Zlá královna (ta, jak se ptá zrcadla, kdo je nejkrásnější) je v originální verzi Sněhurčina matka. Když přikáže Sněhurku zabít, poručí si na důkaz vykonání svého rozkazu předložit Sněhurčina játra, srdce a plíce a uvaří si je k obědu. Celá pohádka končí scénou, kdy královně obují rozžhavené železné boty a ona se utancuje k smrti.

O Popelce:

Ve snaze vměstnat se do Popelčina střevíčku si její sestry odřezávají prsty na nohou a hoblují si paty. Samozřejmě  to nepomůže a ve šťastném závěru pohádky jsou jim po zásluze vydloubány oči a jsou předhozeny dravým ptákům.

Malá mořská víla:

Milou Ariel nepromění v původní verzi král moří do lidské podoby, ani si nevezme prince za manžela. Princ se zamiluje do jiné, a Ariel ho má zabít, aby se proměnila zpět na mořskou vílu. Což nedokáže a spáchá radši sebevraždu.

O třech malých prasátkách:

Když se zlý vlk nedostal do domečku třetího prasátka lstí, zkusil tam vlézt komínem. Mazaný vepřík měl ale v krbu připravený kotel vařící vody a vlk (a dvě prasátka v jeho břiše) skončil jako bujón.

Podobné články: Blog

Miloš Richtyk | 27.5.2016

20 drobných signálů, že vám to neklape

Občas je těžké rozhodnout, jestli má vztah budoucnost, a proto je dobré všímat si drobností. Tak třeba...

Natálka Veselá | 01.12.2015

48 nejčastějších důvodů, proč vaše dítě vyvádí

Máte doma batole? Je v teple, suchu, není nemocné, podvyživené, ospalé ani zraněné, nikdo mu nic nedělá, a ono přesto šílí? Možná se mu stalo něco z následujícího.

12.3.2015

22 vět, který chlap od ženský v životě neuslyší (ale chtěl by...)

Ženy neumějí chlapa potěšit. Možná ani nechtějí. Kdyby totiž vážně chtěly, řekly by mu to, co si přeje slyšet. Takhle má ale (většinou) smůlu. Čtěte, co žádný chlap nikdy neuslyší.
COOKIES
Google+
index.php