Tábor

2014 | 7

Tábor

PDF | Tapety

 

Články ze šuplíku

Čekám, kdy Češi začnou nosit cepín

Radikální blogger, zapřisáhlý nepřítel outdoor módy a chlap, který se nebojí vyjít ven v tričku s leopardím potiskem. Vítek, zvaný Czech Fashionisto, má ve svých názorech na módní uvědomělost českých samců celkem jasno – je to prý dost bída.

 

 

 

Existuje něco jako česká móda?
Určitě existovala. Za první republiky. Návrhářky a majitelky pražských salonů znala celá Evropa. Dokonce když jsem studoval a bydlel v Berlíně, tak můj domácí vyprávěl, že zná Hanu Podolskou. Jestli existuje česká móda dnes? Pochybuji.

Fakt na nic nepřijdete?
Chcete příklad? Koukněte se na dresy olympioniků. Pro Italy je navrhoval Armani a Prada. Pro Američany Ralph Lauren. Víte, kdo šije Čechům?

OP Prostějov?
Kéž by. Alpine Pro.

Srovnávat nás ale s Itálií není fér. To je jako soutěžit s Ruskem v pití vodky. Jak si stojíme v porovnání třeba se Slovenskem nebo Polskem?
Projděte se večer po Bratislavě. Uvidíte, že lidi, co vyrazí ven, aspoň holky si vezmou podpatky a třeba šaty. Nepotkáte tam člověka v teplákách s batohem, který zrovna přišel z túry, v tom samém jde do restaurace a nakonec na koncert. V Polsku zase vím, že se prodávala kolekce H&M trend o rok nebo o dva dříve než u nás.

A jde to u nás k lepšímu nebo k horšímu?
No, minimálně je daleko více obchodů, kde se dá nakupovat. A taky se o módě mluví a píše. Bohužel se často stává, že vznikne jedna skupina lidí, kteří berou módu hrozně vážně, a druhá, která ji záměrně ignoruje.

Vypovídá něco o lidech způsob, jak se oblékají?
Já bych řekl, že ano. Minimálně o tom, jak se staví ke svému okolí. Když někdo přijde na zkoušku v rejoickách a sandálech, tak by mě jako zkoušejícího napadlo, jestli mě bere vážně.

Já si pamatuji, že mě docent Šejba nepřipustil ke zkoušce, protože jsem přišel v džínách a v saku.
No vidíte, já vím o jedné spolužačce, kterou vyhodili od zkoušky, protože přišla v moc krátké sukni a s obrovským výstřihem. Možná to ale bylo proto, že ta zkoušející byla známá feministka.

Když mluvíme o oblékání na vysokých školách, v soutěži o nejlépe oblékaného vysokoškoláka se na pátém místě umístil reprezentant matfyzu v korkových sandálech, vytahaných ponožkách a tričku Manowar. To je nějaký radikální módní styl?
Ona ta soutěž měla být taková sonda do stylu oblékání studentů různých vysokých škol. Já se shodou okolností znám s fotografkou, která ty snímky pořizovala. Svěřovala se mi, že na matfyzu to bylo peklo. Zaprvé se nikdo nechtěl nechat fotit a zadruhé všichni vypadali stejně.

Přiznejme si ale, že vědci si na módu nikdy moc nepotrpěli.
Pozor. Móda je o tom, že se jeden rok nosí květované košile a druhý rok úzké kravaty. To, že někdo chodí v rejoickách do divadla, není otázka módy, ale nedostatku vychování. Já jsem z malého města na jižní Moravě a nemůžu říct, že by rodiče na módě nějak lpěli. Vím ale, že do školy se chodí v jiném oblečení než do lesa.

Spousta lidí si ale řekne, že co by se zalamovali s módou, když ty tepláky jsou stejně nejpohodlnější.
Někde jsem četl, že lpění na pohodlnosti je vlastnost mimin a batolat. Těm když se chce na záchod, tak si prostě uleví. I když na záchodě zrovna nesedí. Navíc vážně nechápu, kde se vzalo přesvědčení, že jen a pouze turistické oblečení je pohodlné.

Češi byli odjakživa trempové a chalupáři. Možná to v nás nějak zůstalo...
To já nepopírám. Já si jen myslím, že jedna věc je nosit oblečení inspirované nějakým stylem - třeba armádním, sportovním - a něco jiného je chodit v úplné uniformě s brigadýrkou, rajtkami a holinami nebo v kompletní horolezecké výstroji. Vážně čekám, kdy čeští chlapi začnou nosit po boku cepín. Nebo rovnou chodit třeba v hokejové výstroji.

Je tohle spravedlivé rozhořčení důvod, proč jste začal psát blog?
Blog jsem začal psát, protože mě móda baví a také u nás není moc webů o pánské módě, pánská móda se u nás nikde neřeší. Ani u nás nevychází žádný časopis o módě pro muže.

To je fakt. Netušíte proč?
Asi proto, že by ho nikdo nekupoval. Podívejte se na takový německý GQ. Český čtenář by se s tím neztotožnil. Občas čtu módní přílohu našeho Esquire, která je určitě převzatá z amerického vydání. Nevím, kdo je jejich cílovou skupinou, ale nedokážu si představit, že by si z toho průměrný Čech něco odnesl. A to je smutné.

Jak se pozná dobrý blogger?
Jednak tím, že jich není moc. Typický český blogger je puberťačka, která vysedává ve Starbucks, pojídá pečivo od Paula, všechno si fotí retrofoťákem Diana a prohání to Instagramem. Má pár svých fanynek, které jí do komentářů píšou, jak jí to sluší. Dobrý blog vzbuzuje kontroverzi. Ne že by prvoplánovitě provokoval, ale názory bloggera by měly lidi zaujmout natolik, že jim stojí za to na ně reagovat. Od toho tu blogy přeci jsou, ne? Říct svůj názor!

Co vzbudilo nejvíc komentářů u vás?
Asi článek o brněnském nádraží, kde jsem viděl pohromadě snad nejvíc lidí v pohorkách a s batohy na zádech na jednom místě. Vážně jsem si myslel, že je to sraz Českého svazu turistů, ale evidentně se tam prostě jen sešli brněnští chlapi a ženské ve svém oblíbeném oblečení. Na které jsou ke všemu patřičně hrdí, jinak bych na svůj článek nenasbíral tolik rozhořčených reakcí, co že si to dovoluju kritizovat. Módní postřehy z plesu Filozofické fakulty taky přinesly slušnou úrodu komentářů. A hodně kontroverzní bylo zamyšlení nad kampaní ochranářské skupiny PETA.

Píšete tam, že nosíte kožichy a nestydíte se za to.
Nestydím. Víte, já chápu a respektuji vegany, kteří odmítají konzumovat a používat cokoliv, co je spojené se smrtí zvířete. Ale připadá mi pokrytecké, když se do mě kvůli kožichům naváží někdo, kdo nosí kožené boty, koženou kabelku a oběd si nedokáže představit bez kusu masa.

Mně ještě utkvěla v paměti diskuse, jestli má chlap používat mejkap. Což mě osobně připadá fakt už dost za hranou. Zamaskovat si nějakou krycí tyčinkou beďara je jedna věc, ale pudr a mejkap?
Vidíte. Já jsem chodil na střední školu v Rakousku a tam kluci běžně používali korektory, chodili pravidelně na manikúru a pedikúru, do solárka a ke kosmetičce. V Česku se mi zdá, že by chlap radši přiznal, že je nácek, než že má doma hydratační krém.

Nebojíte se, že spadnete do druhého extrému? Že si za pár let nedokážete dojít pro rohlíky, aniž byste se nepřevlékl do blejzru a kalhot s puky?
Je fakt, že když jdu ven, tak přemýšlím, co si vezmu na sebe. Minimálně proto, aby mě někdo nevyfotil a nenapsal - hele módní blogger a vypadá jako debil.

 

Podobné články: Blog

Michal Schindler | 12.2.2014

20 otázek, který štvou každýho potetovanýho

Tetování už je dneska standard. Tetovaný už jsou i dojičky v Horní Dolní, a často i pěkně. Jenže stejně se najde hromada lidí, který vám dokážou blbýma otázkama pěkně zkazit den. A ty otázky se točí pořád dokola a dokola. Čtěte.

Jakub König | 12.11.2013

Kdo je kdo mezi sousedy

Pokud nežijete na samotě u lesa, vždycky nějakého souseda máte. Ať už obývá vedlejší satelitní domek, nebo ho každé ráno slýcháváte hlučně odchrchlávat krz stupačky vaší umakartové králíkárny. Pojďme si prosvištět takovou sousedskou typologii, ať víte, vedle koho spíte.

Jakub König | 17.2.2014

20 věcí, co mají Slováci lepší než my

Když jsme ještě byli bratia, měli jsme na všech těch krásných věcech alespoň poloviční podíl. A teď máme kulový. Slováci se mají skvěle a pazúchy maj plný trumfů. Akorát ten hokej rozhodně hrají hůř. Teď čtěte, pak uvidíte.
COOKIES
Google+
index.php