Čumenda

  • Škola kočovníků

    Japonský fotograf Ikuru Kuwajima žil leckde. V Rumunsku, na Ukrajině, v Kyrgyzstánu, Kazachstánu a v Rusku. A odtamtud má i sérii fotografií internátní školy kočovných Něnců. Ti žijí na severozápadě Sibiře u Karského moře. Děti chodí do školy, tedy spíš v ní žijí, od podzimu do jara. A mezi dubnem a zářím kočují se svými rodinami a stády sobů v tundře. Aby byl přechod do školy pro děti co nejméně stresující, je celá vyzdobená tak, aby jim co nejvíce připomínala jejich kmen. Včetně stanů zvaných čum.

  • Na cestě

    Většina z nás se v nějaké fázi své životní cesty usadí. Jsou ale lidé, pro které putování nekončí nikdy. Naskočí na vlak s příští stanicí v neznámu, a jak sami říkají, nemají nic a zároveň mají všechno. Novodobým americkým beatnikům se říká jednoduše Travellers (Cestovatelé). Někteří utíkají před rodinou, jiní ji dobrovolně opouštějí, aby našli sami sebe na cestách. Dávají si přezdívky, které si vzájemně tetují na prstní klouby, žijí sami nebo ve skupinách a sdílejí peníze vydělané hraním na ulici nebo žebráním. Víc než zajímavé objekty na portrétování. A to napadlo i fotografa Michaela Josepha.

  • Vycpaná nádhera

    Co se asi tak děje s exponáty přírodovědného muzea, když se na čas zavře kvůli rekonstrukci? Nebojte, vycpaná zvířata neožívají. Ale když se na jejich stěhování někdo podívá zkušeným okem fotografa, také to stojí za to. Helge Skodvin nafotil v zákulisí norského muzea bergenské univerzity opravdu mysticko-pohádkovou sérii. Helge budovu z roku 1865 v dětství pravidelně navštěvoval se svou babičkou i maminkou. Sám žije kousek od ní, takže když se během renovace v letech 2013 až 2015 cokoliv pohnulo, tamní zaměstnankyně mu poslala zprávu a nadšený fotograf všechno zaznamenal. Během stovek návštěv vyfotil třeba „luxování“ zebry napuštěné arzenikem, výměnu sto let starého rozpadajícího se těla nosorožce za repliku nebo třeba stěhování velrybích koster.

  • O kolečko míň na italských silnicích

    Tříkolové vozítko Piaggio Ape nepoužívají jenom italští zmrzlináři a zelináři. Parta nadšenců se v něm rozhodla prozkoumat krásy Itálie. Fotograf Mauro Corinti, který je u toho zachytil, ve své sérii dokazuje, že právě s tímhle stylovým vozíkem je to ta pravá nádhera. Za zvuku všech tří kol si můžete starobylé vesničky italské oblasti Marche prohlédnout z kabiny i z korby.

  • Moravské léto

    Ke štěstí nepotřebujete Jadran ani Lipno. Stačí dědina, slunce a seno. Říká to Michaela. A její rodina souhlasí. „Nerada odtud odjíždím na dovolenou na jaře a v létě. Po čtrnácti dnech se vrátím a všechno je pryč – šeříky, třešně, kosatce, pan otec je s traktorem na žních. Chybí mi, když nesedím venku a neslyším večer vracející se kombajny...“ Michaela Spurná je fotografka a tak tuhle nevšední všednost léta jedné rodiny na Moravě nafotila. A dostala se s tím až do Londýna v rámci soutěže Lens Culture Portrait Award.

  • Malí velcí hasiči

    Když loni vyšla jeho fotografická kniha s názvem Chai Wan Fire Station, Chan Dick z Hongkongu ještě netušil, že snímky jedné „obyčejné“ hasičské stanice budou mít takový úspěch. Pitoreskní záznam života na hasičské stanici z ptačího pohledu připomíná sledování broučků v trávě a zachycuje výjevy, které běžní lidé nemají šanci spatřit.

  • Šťastné nic

    Poušť je symbolem smrti a zmaru. Voda je tu stejně cenná jako stín. Čeká vás jen horko a najdete tu jen žalostně málo věcí, které by vám pomohly k přežití. Někomu se tu ale přesto líbí. Fotograf Yurian Quintanas Nobel se vydal do kalifornské pouště a v sérii Happy Nothing zachytil život těch, kteří to mají v poušti rádi.

  • Cesta hub

    Nejen my Češi si libujeme ve sbírání hub. Uprostřed lesů v oregonském Kaskádovém pohoří najdete díky nim neobvyklý kulturní mix. Ve skromných chatrčích tu vedle sebe žijí američtí sběrači, mexičtí kočovníci i migranti z jihovýchodní Asie. Všichni se přitom honí za jedním a tím samým – houbou matsutake. Po intenzivním sezónním sběru delikatesa putuje přes Pacifik do dalekého Tokia, kde se po ní zapráší na místních tržištích. Tohle komerční houbaření zaujalo fotografa Eirika Johnsona.

  • Obnažené hotely

    Chris Shaw prožil deset let v londýnských hotelech. Jako portýr. Zažil při tom ledacos. A nejen že zažil, ale i nafotil. A tak tu máme syrovou lidskou smršť na chodbách hotelů i za zavřenými dveřmi pokojů. Jak nám Chris sám prozradil, "když se někdo pohybuje jako kačena a mluví jako kačena, je velká šance, že je to alkoholik.“

  • Bábušky kultury

    Při procházení ruských galerií a muzeí byste si s nimi nejraději sedli nad samovarem a poslouchali až do večera jejich příběhy. Ženy střežící národní umění zachytil v sérii Guardians fotograf Andy Freeberg.

  • Dneska neumírám

    Fotograf Muir Vidler zachycuje fajnšmekry, kteří jezdí na skejtu, propichují si piercingem intimní partie a v gay klubech paří až do rána. Nikoho by to asi nezarazilo, kdyby nešlo o šedesátníky...

  • Album z falešné dovolené

    Fotograf Reiner Riedler se jako jeden z mála může pochlubit tím, že jeho fotky z dovolené někoho zajímají. Fotí totiž na místech, která se tváří jako jiná místa. Sledujte.

  • Hrdinové z Kalevaly

    Kalevala je finský národní epos, poskládaný z dávných zpěvů v první půlce 19. století. Má skoro 23 000 veršů a je hlavně o mytických velikánech. Fotograf Juuso Westerlund se nechtěl smířit s tím, že by měl hrdiny hledat jenom v legendách. Vydal se do oblasti Kainuu, o které Kalevala vypráví, a našel tam ty dnešní.

  • Země opuštěných kol

    Čína byla kdysi královstvím bicyklů. Jenže s nástupem nového tisíciletí sesedli Číňané ze sedel a nastoupili do aut. A kola zůstala opuštěna tam, kde je odložili. Až si jich všiml fotograf Siao-meng Čao a začal je fotit: „Ptal jsem se majitelů, proč kola opustili, ale nevyhodili. Prý je třeba ještě použijí. Všichni víme, že se to nestane. Ale připomnělo mi to, co se v Pekingu říkávalo: Psí život je lepší než žádný život. Platí to pro kola i jejich majitele.“

  • Kalendář pro osamělé lidi

    Bart Nijstad se živí jako ilustrátor. Maluje dost často doma sám. Když zjistil, že mu z toho hrabe, začal kreslit ty nejdivnější věci, co mu prolítly škeblí. Každý den dá na svou stránku jednu kresbu a tvoří tak něco jako kalendář pro ty, kdo jsou sami. Najděte si na Facebooku stránku Alone at home a uvidíte.

COOKIES
Google+