Fenomén

  • Zní to jako banda irskejch retardů aneb láska mezi hudebníky

    Averze ke kolegům patří k hudbě odpradávna. Salieri prý uštval Mozarta, Čajkovskij označoval Brahmse za bastarda a Miles Davis nadával rovnou na všechny. Když hodnotil společnou nahrávku jazzových gigantů Duka Ellingtona, Maxe Roache a Charlese Minguse, málem si odplivl: „Co na to mám říct? Je to směšný. Copak neslyšíte, jak tu muziku mrví?“

  • Bijáky, co šly na vejškrab

    Myslíte si, že se natočení dočkají jenom ty nejlepší scénáře a ve fázi přípravy skončí ty slabší? Omyl, o bytí či nebytí filmu často rozhoduje spousta různých okolností a kvalita nebývá zrovna to hlavní. Na jeden dobrý existující film existují nejméně dva ještě lepší, které studia zařízla už ve fázi scénáře.

  • Nejvlivnější béčkaři

    Natočit béčkový biják je kumšt. Máte podřadné herce, papundeklové kulisy a nezbývá vám, než z toho udělat legendu pomocí umělé krve, prsou a hororových sci-fi efektů. A pak se vypracujete na mistra všech béček. Jako tihle.

  • Česká béčka

    „Všecko co je od B je dobré,“ zpívají Elektrick Mann. A mají pravdu. Zvrácenost a nízkost béčkových filmů je neodolatelná. A v českém podání se takové filmové skvosty propadají ještě o několik úrovní níž. Prostě lahoda.

  • Bestiálně brutální béčkové bijáky

    Zeptáte-li se filmového fandy na definici béčkového filmu, pravděpodobně vyplodí něco ve smyslu: „Biják, co je tak špatnej, až je dobrej.“ V podstatě bude mít pravdu, ale ne úplnou. Mezi obyčejným nepovedeným filmem a čistokrevným béčkem je totiž tenká, ale přece jen znatelná hranice. Její kořeny sahají až do zlaté éry Hollywoodu.

COOKIES
Google+