Pokec

  • České dítě nemá sebevědomí, americké jeho znalosti

    Češi mají tendence nekriticky přijímat americké školství. To ale rozhodně není dokonalé. Konstatuje to Jana Bradley, pedagožka a matka dvou dcer. Jako matka i učitelka má zkušenosti jak s americkou, tak českou školou a píše o tom čím dál populárnější komentáře na web.

  • Vyměnil kulomet za golfovou hůl...

    Když se plazil do bezpečí, najednou cítil, jak mu drhnou kosti o kameny. Před chvíli po něm vystřelil z ručního tankového granátometu bojovník Tálibánu. A trefil se. V ten moment začal Miroslavu Lidinskému jiný život. Stal se jedním z nejlepších evropských paragolfistů.

  • Máme Oslíka

    Potkat ho na ulici, možná si tipnete, že je to učitel, případně ajťák. Zdání ale klame. Dvaačtyřicetiletý Benjamin Tuček režíruje Kancelář Blaník, píše supervtipné scénáře a odjakživa hraje v dobrých kapelách.

  • Zuby z gorily, záda z želvy

    Rado Turko má obchod s divnými věcmi. V jeho miniaturním starožitnictví máte po levé ruce bauhaus, vpravo africké rituální sochy a před sebou metrákové litinové křeslo. Ke každé z těch věcí zná zvláštní příběh.

  • Nejvíc jsou přemnožení lidé

    Málokdy se stane, že během rozhovoru radikálně přehodnotíte názor na svůj protějšek. Jako zapřisáhlý vegetarián nechovám moc sympatií k lovcům, natož k lidem, kteří se fotí s mrtvými zvířaty. Co si pak myslet o slečně, která se lovem živí a na svůj Facebook klidně vylepí vysmátou fotku, na které drží v ruce lví srdce. Jenže při povídání s brutálně upřímnou profesionální lovkyní Michaelou Fialovou zjistíte, že se na ni vlastně nemůžete zlobit. Nebo snad jen za to, že se na těch brutálních fotkách tak zubí.

  • Můžeme pracovat v parfumerii nebo pornoprůmyslu

    Hnutí Femen vzniklo na Ukrajině, už je ale mezinárodní. Dívky s odhalenou hrudí bojují za kdeco, většinou s jasně feministickým podtextem. Se zakladatelkou a hlavní organizátorkou Femen Annou Hucolovou jsme se potkali v Kyjevě. Našli jsme se až napotřetí, hyperaktivní ženu se zrzavými vlasy stále provází mírný chaos. A to i když sama už prsa neukazuje.

  • Lovec lží

    Jestli máte e-mail, určitě na vás občas vyskočí úpěnlivá zpráva o nešťastných štěňátkách, hledajících domov. Anebo varování před zavirovanými přílohami. Rozhořčené zprávy o hamburgrech, co nikdy nezplesniví. O éčkách, čárkových kódech a pangasiích nadopovaných hormony z ženské moči. Odhalování těchhle nesmyslů, končících frází "pošli to dál" se už patnáct let věnuje Josef Džubák a jeho server Hoax.cz

  • Ve čtyřech letech jsem cvičil osm hodin denně

    Karel (Kája) Mařík býval zázračným dítětem, odmalička jedním z nejlepších akordeonistů Evropy. Po převratu se stal skladatelem a producentem popu pro spoustu českých zpěváků a zpěvaček. Teď se rozhodl s tím skončit a věnovat se jen svým projektům.

  • Jsem informační bulimik

    Čtyřicet mu bude teprve v prosinci, ale už teď mu říkají „nestor českého digitálu“. Sám se označuje skromněji: „Jsem brouk Pytlík českého internetu“. Coby vedoucí oboru Studia nových médií na pražské Filozofické fakultě se Josef Šlerka skvěle orientuje v sociálních sítích, ale stejně bedlivě sleduje i stárnoucí média typu papírových novin.

  • Ale klidně nám říkejte Pláč z hrobu!

    Devadesát procent mladých kapel chce být kontroverzních, ale jihomoravská P*** z h**** by už byla radši, kdyby se namísto diskusí o jejím názvu poslouchala její muzika. My ji posloucháme, je krásná. Ale o jménu se pochopitelně chceme bavit taky. Do tištěného bychom to nenapsali, ale jmenují se tedy… Píča z hoven.

  • Co když exnu?

    Patří mezi nejznámější hudební novináře v zemi. Začínala ve slavné éře časopisu Rock & Pop, její hlas už dvě dekády znají posluchači Radia 1. Od loňského léta bojuje Jana Kománková s rakovinou a píše o tom blog. V dubnu 2014 jí bylo čtyřicet.

  • Co když na vaší zastávce čekal vrah

    Patrik Sláma je veskrze pozitivní člověk. Rád se usmívá, pracuje v ústředí Českého svazu ochránců přírody, má rád hudbu a balet. Jo a fotí místa, kde se staly vraždy.

  • Vymýšlíme jinou historii populární hudby

    Andy Votel objevuje a vydává neuvěřitelné věci od japonských choreografických kompilací přes turecké vesmírné protestsongy, velšské revoluční popěvky až po soundtracky z Lollywoodu, Kollywoodu,  francouzského softporna a italských thrashových hororů. Andyho srdeční záležitostí je navíc scénická hudba československé nové filmové vlny 60. let.

  • Nejlepší bojovníci nejsou ti s nejtvrdší ránou

    První věta toho o člověku řekne dost. Když do holešovického centra bojových sportů dorazila thaiboxerka Martina Jindrová, její první slova patřila trenérovi. „Už jsem zdravá,“ hlásila, „akorát do hlavy mě můžou mlátit až v lednu.“

  • Lidi si nebyli jistý, jestli jsem výstřední, nebo zdegenerovanej

    Malý pokoj v malém domku na okraji Prahy je plný knížek, fotek, obrazů a podivných talismanů. Uprostřed toho všeho sedí vlasatý vousáč, jeden z posledních skutečných androšů Viktor Hait (57). Měří kolem dvou metrů a na hlavě nosí úzkou čelenku, co svět světem stojí. Tahle nekompromisní mánička je nepřehlédnutelná.

COOKIES
Google+