Pokec

  • Nejvíc jsou přemnožení lidé

    Málokdy se stane, že během rozhovoru radikálně přehodnotíte názor na svůj protějšek. Jako zapřisáhlý vegetarián nechovám moc sympatií k lovcům, natož k lidem, kteří se fotí s mrtvými zvířaty. Co si pak myslet o slečně, která se lovem živí a na svůj Facebook klidně vylepí vysmátou fotku, na které drží v ruce lví srdce. Jenže při povídání s brutálně upřímnou profesionální lovkyní Michaelou Fialovou zjistíte, že se na ni vlastně nemůžete zlobit. Nebo snad jen za to, že se na těch brutálních fotkách tak zubí.

  • Můžeme pracovat v parfumerii nebo pornoprůmyslu

    Hnutí Femen vzniklo na Ukrajině, už je ale mezinárodní. Dívky s odhalenou hrudí bojují za kdeco, většinou s jasně feministickým podtextem. Se zakladatelkou a hlavní organizátorkou Femen Annou Hucolovou jsme se potkali v Kyjevě. Našli jsme se až napotřetí, hyperaktivní ženu se zrzavými vlasy stále provází mírný chaos. A to i když sama už prsa neukazuje.

  • Lovec lží

    Jestli máte e-mail, určitě na vás občas vyskočí úpěnlivá zpráva o nešťastných štěňátkách, hledajících domov. Anebo varování před zavirovanými přílohami. Rozhořčené zprávy o hamburgrech, co nikdy nezplesniví. O éčkách, čárkových kódech a pangasiích nadopovaných hormony z ženské moči. Odhalování těchhle nesmyslů, končících frází "pošli to dál" se už patnáct let věnuje Josef Džubák a jeho server Hoax.cz

  • Ve čtyřech letech jsem cvičil osm hodin denně

    Karel (Kája) Mařík býval zázračným dítětem, odmalička jedním z nejlepších akordeonistů Evropy. Po převratu se stal skladatelem a producentem popu pro spoustu českých zpěváků a zpěvaček. Teď se rozhodl s tím skončit a věnovat se jen svým projektům.

  • Jsem informační bulimik

    Čtyřicet mu bude teprve v prosinci, ale už teď mu říkají „nestor českého digitálu“. Sám se označuje skromněji: „Jsem brouk Pytlík českého internetu“. Coby vedoucí oboru Studia nových médií na pražské Filozofické fakultě se Josef Šlerka skvěle orientuje v sociálních sítích, ale stejně bedlivě sleduje i stárnoucí média typu papírových novin.

  • Ale klidně nám říkejte Pláč z hrobu!

    Devadesát procent mladých kapel chce být kontroverzních, ale jihomoravská P*** z h**** by už byla radši, kdyby se namísto diskusí o jejím názvu poslouchala její muzika. My ji posloucháme, je krásná. Ale o jménu se pochopitelně chceme bavit taky. Do tištěného bychom to nenapsali, ale jmenují se tedy… Píča z hoven.

  • Co když exnu?

    Patří mezi nejznámější hudební novináře v zemi. Začínala ve slavné éře časopisu Rock & Pop, její hlas už dvě dekády znají posluchači Radia 1. Od loňského léta bojuje Jana Kománková s rakovinou a píše o tom blog. V dubnu 2014 jí bylo čtyřicet.

  • Co když na vaší zastávce čekal vrah

    Patrik Sláma je veskrze pozitivní člověk. Rád se usmívá, pracuje v ústředí Českého svazu ochránců přírody, má rád hudbu a balet. Jo a fotí místa, kde se staly vraždy.

  • Vymýšlíme jinou historii populární hudby

    Andy Votel objevuje a vydává neuvěřitelné věci od japonských choreografických kompilací přes turecké vesmírné protestsongy, velšské revoluční popěvky až po soundtracky z Lollywoodu, Kollywoodu,  francouzského softporna a italských thrashových hororů. Andyho srdeční záležitostí je navíc scénická hudba československé nové filmové vlny 60. let.

  • Nejlepší bojovníci nejsou ti s nejtvrdší ránou

    První věta toho o člověku řekne dost. Když do holešovického centra bojových sportů dorazila thaiboxerka Martina Jindrová, její první slova patřila trenérovi. „Už jsem zdravá,“ hlásila, „akorát do hlavy mě můžou mlátit až v lednu.“

  • Lidi si nebyli jistý, jestli jsem výstřední, nebo zdegenerovanej

    Malý pokoj v malém domku na okraji Prahy je plný knížek, fotek, obrazů a podivných talismanů. Uprostřed toho všeho sedí vlasatý vousáč, jeden z posledních skutečných androšů Viktor Hait (57). Měří kolem dvou metrů a na hlavě nosí úzkou čelenku, co svět světem stojí. Tahle nekompromisní mánička je nepřehlédnutelná.

  • Vyhlašuju válku kunám!

    Měl zlé tušení. Tak vběhl dovnitř. A hned ho spatřil. Od krve. Bez života. Holubář Miloš Nevrkla ztratil svého přítele Sonixe – nejstaršího holuba v Česku. Sonixovi bylo dvacet šest let a Nevrklovi se po něm nepřestává stýskat.

  • Stojí tam dva poďobaní lidé v trávě a zpívají

    Příšerná hudební videa sjíždí každý z jiného důvodu. Někdo se jim směje, někdo se jejich prostřednictvím ujišťuje, že na tom není tak špatně, a někomu se dokonce líbí. Jarda Konáš je pitvá na blogu Hudební masakry. Píše i pro Čilichili a společně pořádáme soutěž o největší hudební odpad domácí scény Zlatý David, na kterou jsme patřičně pyšní.

  • Čechy v České republice nechceme

    Autor recesistické iniciativy Čechy v ČR nechceme by mohl být reinkarnací Jaroslava Haška. Salonní intelektuál a notorický provokatér, který používá humor jako zbraň hromadného ničení blbů. Jeho parodování rasistických výkřiků na internetu budí takový ohlas, že kvůli výhrůžkám od nácků radši vystupuje pod pseudonymem Karel Roztočil. Klidně by si ho ale mohl změnit na Vytočil.

  • Nechci být na premiéře v plechovce

    Než jsme dopili kávu, definitivně jsem se přestal bát stáří. Nikdy jsem nepotkal tak moderního osmdesátníka, jakým je Vlastislav Toman. Kdysi dávno (moje matka nosila plíny) začal psát do dětského časopisu ABC. Pak ho přes třicet let řídil a udělal z Ábíčka legendu. A dodnes pro něj píše.

Google+