Reportáž

  • No no no no no no!

    „Kolin-mistr-vejn-kolin-mistr-rou-kolin-mistr-vejn,“ zpívám svojí ženě fonetickou čingliš největší šlágr Culture Beat, zatímco jdeme na No limits! Party, kde mají vystoupit největší hvězdy devadesátých let. Chytila se a pamatuje si to. „A to budou hrát jen tuhle jednu písničku?“ „Jak jednu?!“ odpovídám jí uraženě. Ale vlastně moc nevím, jakou jinou by měli ještě hrát.

  • Děda by byl rád, že sis udělala radost

    Kráčím s kamarádkou večerní Prahou. Obě mlčíme a snažíme se vyhýbat se pohledem. Jdeme totiž na večírek do sex shopu. Na webu sice píšou, že o sex shop nejde, ale „luxusní designový butik s intimními pomůckami“ je prostě sex shop s hezkýma věcma. „Prý tam bude alkohol,“ hlesnu, abych nás obě uklidnila.

  • U Pána tygrů

    „Bacha na to. Někteří se už od něj nevrátí. Šelmy potřebují maso,“ směje se řidič autobusu na nádraží ve Spassku Dálném, na nejvzdálenější výspě Euroasie. „A na tobě je masa dost,“ dodá. Zeptal jsem se ho, jak se dostanu k zoologu Viktoru Judinovi, který má nedaleko odtud malou zoologickou. Je známý hlavně tím, že ví skoro všechno o tygrech ussurijských, největších kočkovitých šelmách světa. A navíc je i chová.

  • Wrestling patří do Bohnic

    Jak pravil klasik: Viděl jsem stíhačku couvat a žábu bušit pěstí do skály. Ale že se dočkám profesionálního wrestlingu v Kulturním domě Krakov, jsem opravdu netušil.

  • Polský Woodstock: Tři čtvrtě milionu hipíků s jeptiškami

    U našich severních sousedů se toho od dob, kdy jsme po revolci vyráželi na trhy do Kladska kupovat zaručeně pravé kožené bundy, změnilo zatraceně hodně. Už se nedrncáte po rozbité silnici, ale vezete se po nové nebo rovnou po dálnici. V obchodě ani v restauraci zdaleka neušetříte, ale zato vás oslní nabídka kvalitního lokálního ovoce a zeleniny na tamních trzích, které se přinejmenším v Poznani konají denně. A polská kultura je ve světě daleko známější a žádanější než ta naše. Jeden příklad za všechny – Woodstock.

  • Hipsterská olympiáda

    „A co je to teda ten hipstr?“ ptá se mě máma do telefonu, když si to mašíruju směr autobusák. Říkám něco o módě knírů a plnovousů, flanelek a nastřelených džín, alternativních kapel a ironických tetování, ale stejně to nedovedu moc dobře popsat. „No to máš jedno, hlavně se tam měj pěkně,“ loučí se rodička. Jedu totiž na hipsterskou olympiádu.

  • Blázen srnec a záhada zmizelých kun

    Když to sekne člověka, při troše štěstí mu zavolají sanitku. Pro auťák přijede odtahovka. Možná to nevíte, ale svou záchranku mají i zvířátka.

  • Mládí v obchoďáku

    „Je tady milión lidí, který by sem vůbec neměli patřit. MY jsme ty, kdo založili Harfu, MY jsme ty pravý!“ vzteká se černovlasá Dominika, která chce, aby se z Harfy stala zase elita. Teenagerů, kteří do nákupních galerií chodí žít, přibývá. „Běhaj a dělaj bordel po baráku,“ říká mi pán v obleku, člen ochranky libeňského obchodního centra. Baví se se mnou chvíli po tom, co se od sebe snažil odtrhnout dva výrostky.

  • Na levý noze cejtim první puchejř

    Povídáme si o tom jednoho nedělního rána v pražské Stromovce. „Třeba ten Mácha. Prostě se sebral a šel a z Prahy do Litoměřic to dal za den. A ještě to vzal přes Bezděz... To přece furt musí jít!“ A tak jsme šli.

  • Když to uděláš blbě, někdo jako umře

    „Paní, paní, pojďte rychle! Tam se asi stala bouračka, pojďte rychle,“ zalyká se černovlasá holka a tahá mě za rukáv. Zapadající jarní sluníčko se odráží od čelního skla stříbrného osobáku. Betonové zdi paneláků s nepříjemnou ozvěnou vrací troubení klaksonu. A já se rozeběhnu k místu nehody.

  • Jak jsem nevyhrál cenu Apollo

    Bejt jedním z adeptů na cenu Apollo, to neni jen tak. Člověk to neřeší a najednou je mezi sedmi nominovanejma a kouká. Leckomu bych tu cenu přál. Vlastně skoro všem. Ale nejvíc sobě. To je jasná věc.

  • Našlapaná IKEA

    Jestli se chcete dozvědět něco o životě, kašlete na kašírované televizní slátaniny. Skutečné partnerské problémy se řeší v obchoďáku s nábytkem. Při víkendové špičce jsme vyrazili na pražský Černý Most sbírat střepy života.

  • Před pracákem za pracákem nikdo nesmí stát

    V mém batohu si hoví výpověď, zatímco já si proplachuju hlavu plechovkovým pivem. Jedu domů v autobuse s nápisem „Fun and Relax“. Osmnáct let v malé firmě, jedna generace, jedna plnoletost, která se změnila v nadbytečnost. Občas je třeba vyházet starej nábytek. Zástup nezaměstnaných už na mě mává.

  • Není to tak dávno, co se za tyhle věci upalovalo

    Zmínkou o upalování nás Kateřina, školitelka kurzu věšteckých technik, varovala hned na úvod. Naposledy se za čarodějnictví upalovalo v Polsku v roce 1811. To máme 202 let, snad budeme v pohodě. V roce 2013 sedí nás šest ženských na Žižkově ve sklepě, odkud za pět hodin odejdeme s certifikátem proškolené věštkyně.

  • Jepaš tuke, jepaš mange, hop, hop, hop!

    „Jsem původem Gruzínka, tak zapadnu,“ odrážím obavy kolegů před odjezdem. Ale po pravdě netuším, co mě čeká. V předvečer protiromských pochodů ohlášených po celé republice se předposlední prázdninový pátek chystáme do Kolína na romskou zábavu.

COOKIES
Google+