Reportáž

  • Před pracákem za pracákem nikdo nesmí stát

    V mém batohu si hoví výpověď, zatímco já si proplachuju hlavu plechovkovým pivem. Jedu domů v autobuse s nápisem „Fun and Relax“. Osmnáct let v malé firmě, jedna generace, jedna plnoletost, která se změnila v nadbytečnost. Občas je třeba vyházet starej nábytek. Zástup nezaměstnaných už na mě mává.

  • Není to tak dávno, co se za tyhle věci upalovalo

    Zmínkou o upalování nás Kateřina, školitelka kurzu věšteckých technik, varovala hned na úvod. Naposledy se za čarodějnictví upalovalo v Polsku v roce 1811. To máme 202 let, snad budeme v pohodě. V roce 2013 sedí nás šest ženských na Žižkově ve sklepě, odkud za pět hodin odejdeme s certifikátem proškolené věštkyně.

  • Jepaš tuke, jepaš mange, hop, hop, hop!

    „Jsem původem Gruzínka, tak zapadnu,“ odrážím obavy kolegů před odjezdem. Ale po pravdě netuším, co mě čeká. V předvečer protiromských pochodů ohlášených po celé republice se předposlední prázdninový pátek chystáme do Kolína na romskou zábavu.

  • Nikdy nechoď pod karton!

    Přesně to pronesl Azbest, když mi koukal přes rameno do objednávkového formuláře. Tam jsem vepisovala počty lahví vína, které si chci z letošního Putování po vinicích odvézt. „Jedna flaška na večer ve dvou je málo. Potřebuješ aspoň dvě,“ vypočítával. „Jestli je to dobré, tak zbytek archivovat.“

COOKIES
Google+