Reportáž

  • Mládí v obchoďáku

    „Je tady milión lidí, který by sem vůbec neměli patřit. MY jsme ty, kdo založili Harfu, MY jsme ty pravý!“ vzteká se černovlasá Dominika, která chce, aby se z Harfy stala zase elita. Teenagerů, kteří do nákupních galerií chodí žít, přibývá. „Běhaj a dělaj bordel po baráku,“ říká mi pán v obleku, člen ochranky libeňského obchodního centra. Baví se se mnou chvíli po tom, co se od sebe snažil odtrhnout dva výrostky.

  • Na levý noze cejtim první puchejř

    Povídáme si o tom jednoho nedělního rána v pražské Stromovce. „Třeba ten Mácha. Prostě se sebral a šel a z Prahy do Litoměřic to dal za den. A ještě to vzal přes Bezděz... To přece furt musí jít!“ A tak jsme šli.

  • Když to uděláš blbě, někdo jako umře

    „Paní, paní, pojďte rychle! Tam se asi stala bouračka, pojďte rychle,“ zalyká se černovlasá holka a tahá mě za rukáv. Zapadající jarní sluníčko se odráží od čelního skla stříbrného osobáku. Betonové zdi paneláků s nepříjemnou ozvěnou vrací troubení klaksonu. A já se rozeběhnu k místu nehody.

  • Jak jsem nevyhrál cenu Apollo

    Bejt jedním z adeptů na cenu Apollo, to neni jen tak. Člověk to neřeší a najednou je mezi sedmi nominovanejma a kouká. Leckomu bych tu cenu přál. Vlastně skoro všem. Ale nejvíc sobě. To je jasná věc.

  • Našlapaná IKEA

    Jestli se chcete dozvědět něco o životě, kašlete na kašírované televizní slátaniny. Skutečné partnerské problémy se řeší v obchoďáku s nábytkem. Při víkendové špičce jsme vyrazili na pražský Černý Most sbírat střepy života.

  • Před pracákem za pracákem nikdo nesmí stát

    V mém batohu si hoví výpověď, zatímco já si proplachuju hlavu plechovkovým pivem. Jedu domů v autobuse s nápisem „Fun and Relax“. Osmnáct let v malé firmě, jedna generace, jedna plnoletost, která se změnila v nadbytečnost. Občas je třeba vyházet starej nábytek. Zástup nezaměstnaných už na mě mává.

  • Není to tak dávno, co se za tyhle věci upalovalo

    Zmínkou o upalování nás Kateřina, školitelka kurzu věšteckých technik, varovala hned na úvod. Naposledy se za čarodějnictví upalovalo v Polsku v roce 1811. To máme 202 let, snad budeme v pohodě. V roce 2013 sedí nás šest ženských na Žižkově ve sklepě, odkud za pět hodin odejdeme s certifikátem proškolené věštkyně.

  • Jepaš tuke, jepaš mange, hop, hop, hop!

    „Jsem původem Gruzínka, tak zapadnu,“ odrážím obavy kolegů před odjezdem. Ale po pravdě netuším, co mě čeká. V předvečer protiromských pochodů ohlášených po celé republice se předposlední prázdninový pátek chystáme do Kolína na romskou zábavu.

  • Nikdy nechoď pod karton!

    Přesně to pronesl Azbest, když mi koukal přes rameno do objednávkového formuláře. Tam jsem vepisovala počty lahví vína, které si chci z letošního Putování po vinicích odvézt. „Jedna flaška na večer ve dvou je málo. Potřebuješ aspoň dvě,“ vypočítával. „Jestli je to dobré, tak zbytek archivovat.“

Google+