Téma

  • Jednu pěstí

    Anna Kopecká a Jakub Felcman jsou z Prahy. V Ostravě sedmým rokem pořádají filmový festival Ostrava Kamera Oko.

  • Surový materiál

    Petr Kiška pracuje pro kulturní centrum Cooltour, které do Ostravy přiváží současné umění a umělce z celého světa a zároveň funguje jako komunitní centrum podporující projekty aktivních Ostraváků.

  • Chlempat gořalu do harendy

    Ondřej Durczak fotí Ostravu už dlouho. Tak dlouho, že z toho udělal knížku Ostrava v důchodu – Průvodce po zaniklé slávě. Soustředí se na to, jak žijí bývalí hutníci a havíři.

  • Když je Satan na metal krátký

    Lascivní popěvky, halekané růžově oděnými vidláky nad ohněm...

  • A nebo se z něj stane Pražák

    Petra „Sasanca“ Gherbetz je ostravská streetartistka, designérka, návrhářka a majitelka obchodu City Folklore.

  • Staří a noví

    Jsou umělci, co z Ostravy pocházejí a odešli. Takový Vlastimil Brodský, Miroslav Etzler, taková Hana Zagorová třeba. A jsou jiní, kteří v ní zůstali. Staří i mladí.

  • Růžová turistika

    Slezsko-moravská metropole patří mezi jedno z mála českých měst, která už i zahraniční servery označují jako gay friendly.

  • Tu neni nic

    Pan Milan pracoval 21 let na Nové huti jako elektrikář. Dnes je v invalidním důchodu.

  • Ostravská čísla

    Data, fakta a čísla o Ostravě, co byste nečekali. A návod na haviřskou vlajku jako bonus.

  • Mistři

    Když se zeptáte na ulici náhodného Čecha, na co je hrdý, určitě si na něco vzpomene. Jestli nic jiného, tak aspoň zmíní pivko a hezké holky. Jsou ale další super věci, na které můžeme být pyšní. A jsou jiné, na které pyšní jsme, a přitom úplně blbě.

  • Nejvíc milujeme průměr

    Historik a nakladatel Jiří Padevět zná naše historická traumata do podrobností, které by slabší povahy budily ze sna. V hodnocení našich národních rysů je rázný.

  • Mistři průseru

    V některých disciplínách jsme mistři, aniž bychom chtěli. A nejspíš na to nebudeme moc pyšní.

  • Střídání oblíbených sportů

    „Takový malý národ, a tak skvělí biatlonisté...“ říkáme si pyšně. Variace téhle věty slýcháme už od olympijského vítěze ve šplhu z roku 1924 Bedřicha Šupčíka, střídáme v nich jenom sport – podle toho, co nám zrovna jde. Tak nás fascinoval šplh (1924–36), stolní tenis (1932–57), gymnastika (1962–68), skoky na lyžích (1968–94), krasobruslení (1969–73), tenis (1980–88), hod oštěpem (1988–dodnes) atd. atd.

  • Nečekaná vítězství

    Neřekli byste, v čem všem jsme opravdu skvělí. Podívejte se na překvapivé důvody, proč být na sebe pyšní.

  • Ano / ne

    Prověřili jsme naše národní mýty o tom, v čem jsme opravdoví mistři. Co je pravda a co ne?

COOKIES
Google+