Optimalizace zábavy

Herní designéři mají jednu poučku: „Jakmile má hráč ve hře moc volnosti, udělá si z hraní nezajímavou nudu.” Studie prokazují, že když si má průměrný hráč vybrat mezi riskantním, dobrodružným postupem a opakující se rutinní činností, která mu může přinést stejné výsledky, vždycky se rozhodne pro systematickou rutinu. Říká se tomu grinding a lidé k tomu tíhnou tak nějak přirozeně.
Aby vývojáři uchránili hráče před ním samotným, používají celou širokou sadu herních mechanismů, které ho mají držet pod tlakem. Časové limity, náhodně se objevující nepřátele, nedostatek munice… nebo i kreativnější cesty. Například „ve tmě ztrácím body, ale světlo láká monstra” v už osm let starém hororu Amnesia: The Dark Descent.
Poslední dobou se ale zdá, že tímhle postupem přichází herní scéna o obrovský počet lidí, kteří nepotřebují být pod tlakem a nehrají hry kvůli vzrušení. 

6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_1C.psdHra Desert Bus, na cestě 12 minut: Poušť.
6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_2B.psdNa cestě 2 hodiny 15 minut: Poušť a komár na okně.
6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_3B.psdNa cestě 4 hodiny 5 minut: Poušť za soumraku. Čtyři hodiny do cíle.
6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_4B.psdNa cestě 7 hodin 22 minut: Poušť ve tmě. Za chvíli jsem tam. A můžu jet zpátky.

„Až na ty draky je to super…“

Tak třeba v otevřeném světě hry The Elder Scrolls V: Skyrim z roku 2011 si můžete sami trhat byliny a míchat lektvary, případně kovat vlastní zbraně. Během své epické cesty za záchranou světa před dračí invazí si taky smíte pořídit nebo postavit dům, abyste měli kde skladovat věci. 
Někteří hráči ale přesně tohle pojali za svůj primární cíl. Takže místo toho, aby se pokusili poslat draky na seznam ohrožených druhů, stanou se z nich kováři, pořídí si domeček s malým políčkem a kovárnou, adoptují dítě a interagují s jinými postavami. To, že jejich domek občas napadne drak, berou jako menší nepříjemnost a docela je to obtěžuje.
Pro podobné případy vlastně nemusíte chodit daleko. Stačí vám navštívit libovolný dětský pokoj a zeptat se jeho obyvatel, který mód Minecraftu mají raději. Ten, ve kterém bojují o přežití, nebo ten, ve kterém můžou nerušeně řadu hodin dobývat materiály a potom stavět všechno možné, od malého srubu po trochu hranatější Bradavice z Harryho Pottera?

Meditační kabina

A pak jsou tu samozřejmě čistě relaxační věci. Ve hře Solar 2 začínáte jako kus šutru ve vesmíru, nabalujete na sebe další bordel, až je z vás planeta, potom hvězda, potom solární systém, hvězdokupa, až se z vás stane černá díra, která roste a roste a roste… až pohltí celý vesmír, nastartuje velký třesk a jedete nanovo.
EuroTrack Simulator vám zase umožní pořídit si vlastní náklaďák, nabrat zboží a drandit si to přiměřeně rozumnou rychlostí po Evropě. Protože není nad zákonem povolenou rychlost a neustálou kontrolu zpětných zrcátek. Zní to nudně, ale hráči přísahají, že nenajdete víc uklidňující zážitek. Krajina ubíhá, posloucháte oblíbené album nebo audioknihu…

Úředničina

Mimoto existuje velká spousta herních titulů, které sice vypadají, jako že vám zprostředkují výjimečně nudné odpoledne, ale nakonec mají v sobě daleko víc vzrušení a adrenalinu než poslední díl Call of Duty.
Ukázkovým příkladem je třeba podivně sovětsky vypadající hra Papers, Please z roku 2013. V ní se ujmete role celníka a vaším jediným úkolem je rozhodovat, koho vpustíte do země a koho ze země, která pomalu padá pod totalitní nadvládu. Ze začátku to není nijak těžké, a dokonce máte i čas poslechnout si srdceryvný příběh matky, která utíká s umírajícím dítětem za lepší léčbou do zahraničí… a i když nemá předepsané zavazadlo, možná ji pustíte. Ale jak postupně level za levelem přibývá lidí a nařízení, jste placeni za kus a vaše rodina potřebuje víc a víc peněz, je to jednak adrenalinová jízda a jednak můžete vidět v přímém přenosu, jak se sami sobě morálně rozpadáte před očima.

STŘÍLET NAZI ZOMBIES JE URČITĚ MOC FAJN, ALE MÁLOCO VÁM DÁ TAKOVÝ POCIT NÁRODNÍ HRDOSTI, JAKO KDYŽ ZA UŽITÍ SVÉ GENIÁLNÍ LOGISTIKY ROZTÁHNETE ČESKOSLOVENSKO AŽ K PACIFIKU. 

Podobně to má série Hearts of Iron, ve které se proměníte v opravdového generála v období kolem druhé světové války. Vlastně nikdy nevidíte akci. Jenom nekonečné soustavy tabulek, vývojové stromy, hlášení a tisíce otravných logistických dilemat. Ale když dokážete roztáhnout Československo přes celou Evropu, cítíte se jako vojenský genius.
A stejně tak jako každý rok vychází se železnou pravidelností FIFA, vychází už třináct let (!) rok co rok série Football manager. Někdo totiž sice chce jako ocas běhat po trávníku a kopat do kulatého nesmyslu… ale někdo chce být boss. Takže řeší sestavy, strategie, vyřizuje maily, komunikuje s médii. Chápete, dělá tu zábavnou část.

6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_7B.psd
6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_6B.psd
6_2018_CILICHILI_Fenomen_Kdo-che-hasit-musi-horet_5B.psd

Občas mírně doprava

A samozřejmě, pak jsou doopravdy nudné hry. Ať už jsou to ty, které původně měly být zábavné, ale něco se pokazilo v procesu, jako Call of Duty: Infinite Warfare, nebo hry, které jsou nudné z podstaty, jako hra Desert Bus z roku 95. V té můžete řídit autobus z Tucsonu do Las Vegas a… víte, jak je to s těmi nevadskými dálnicemi. Jsou rovné a kolem nich nic zajímavého. A trvá to osm hodin. 
Neznamená to ale, že byste v Desert Bus, která je obecně brána za nejnudnější videohru historie, mohli nedělat vůbec nic. Ne. Bus jemně vynáší do strany, takže musíte vždy po nějaké době opravit kurz. Taky se vám jednou za pár hodin rozmázne komár o sklo… a když se vydáte z Las Vegas zpátky, vidíte západ slunce. Vzrůšo! Desert Bus vznikl koncem devadesátek jako komická odpověď na velkou debatu kolem omezování násilí ve videohrách. A loni dostal bus VR facelift, takže můžete řídit osm hodin ve 3D anebo (pozor) můžete do busu nastoupit a prostě se svézt.

Takže vy prcháte ze země před totalitním režimem, protože jste nespravedlivě stíhaní? Zamítnuto. Další!

Desert Bus je taková kultovka, že se každoročně pořádají turnaje a výdělek jde na charitu. Což je hezké. A jestli vás prostě baví jezdit pouští, tak si to užijte a kašlete na každého, kdo tvrdí, že to je nuda. Protože od toho videohry jsou, aby byl svět takový, jaký ho chcete vy.