První spolek dobrovolných hasičů založil Ferdinand Leitenberger v Zákupech v roce 1850. O deset let později už jsme měli i čistě český hasičský sbor ve Velvarech a v 70. letech 19. století už existovala Zemská ústřední hasičská jednota království Českého. Na přelomu 19. a 20. století v ní bylo registrováno přes dva tisíce sborů a skoro sedmasedmdesát tisíc dobrovolných hasičů. Rakouské úřady na ně nepohlížely moc vlídně, protože je podezřívaly z českovlasteneckých piklů. Příspěvky na činnost a na techniku ze strany státu se tedy rovnaly nule a dobrovolní hasiči si na všechno museli vydělat sami. Jako nejlepší zdroj příjmů se osvědčilo pořádání tanečních zábav a plesů, pročež i dnes hasiči uspořádají na 30 000 akcí ročně. 

6_2018_CILICHILI_Tema_Kdo-chce-hasit-musi-horet_8B.psd
Díky své podnikavosti přečkali hasiči nejenom obě války, ale i komunismus, který jim nebyl zpočátku zrovna nakloněn. Původní sbory dobrovolných hasičů totiž připomínaly sokolské sbory nebo Junáky, což se soudruhům nelíbilo. Jelikož je ale nemohli na rozdíl od sokolů nebo skautů zrušit (to by mohli pohořet), spokojili se s tím, že je zařadili pod Národní frontu. Dobrovolné hasiče se nikdy nepodařilo dostat pod úplnou kontrolu stranických aparátčíků. Faktický dosah strany většinou končil někde na úrovni okresu a hasičské spolky si svoje záležitosti řešily po svém.