DOZOR

Estébačka učitelka, která nás občas nutila i dojídat a byla nervózní, protože ona ještě nejedla.

PLASTOVÝ UBRUSY 

Přidělaný ke stolu železnejma sponkama. 

LÍSTKY NA OBĚD

Vždycky se rozmočily nebo ztratily. Ale pak je nahradil čip nebo karta a bylo po srandě. Pak se ztrácely čipy.

VÁRNICE

Buď byl čaj jen neslazenej, nebo moc přeslazenej. A když jsme jó zlobili, „potěšili“ nás i něčím, čemu se říkalo bílá káva. Ale bylo to jen hašený vápno s cukrem asi.

DURITKY 

Tyhle nesmrtelný skleničky byly na čaj ideální – nedalo se to chytit, jak to bylo horký. A když jste ji rozbili, komu jste tím prospěli, co?

KOMPOSTOVÝ MISTIČKY

Dávaly se do nich i okurky nebo slazenej tvaroh.

OBŘÍ PLASTOVÝ TÁCY

Menší z nás to sotva unesli a polívku jsme si vždyky vycintali. Pak to u okýnka ošmrdlala hnusným hadrem uklízečka a dala ostatním do oběhu. 

KUCHAŘKY SE SÍŤKAMA

Většinou prostorově rozměrnější paní ve středním věku. Nebo starší. Občas byly milý a přidaly knedlík navíc. Třásly se jim u toho sádelnatý ruce v takovejch těch bleděmodrých úborech bez rukávů.

DEKORACE

Umělá kytička ve vyřezávaný vázičce (do který jsme schovávali zbytky jako Mr. Bean) a dřevěný pičičandy na stěnách většinou nechyběly. Nebo špatně zarámovaný fotky daný obce před sedmdesáti lety.

KÝBLE NA ZBYTKY A PŘÍBORY

Nejhnusnější součást každý vývařovny. Dovnitř radši nekoukat. Protože byste mohli zjistit, že něco kouká na vás.

KACHLIČKY

Jsou všude – na zemi, na stěně a vždycky vypadaj jak z minulýho století.