Předkapela

Proč? Těšíte se na tu svoji milovanou partu a místo ní koukáte hodinu na partu upachtěných nul. Vy je nenávidíte, oni to vědí a nenávidí zase vás. Senza!

Pozdě ale přece

Vaše zbožňovaná kapela nikdy nezačne včas. Místo toho pořád po pódiu trajdají veledůležití technici, občas brnknou na kytaru, na basu. A vás začínaj chytat záda, jak stojíte dvě hoďky v davu.

Ahoj, Praho!

Když to na Strahově tehdy v devadesátém řekl poprvé Mick Jagger, bylo to ještě cool. Ale teď už je to megatrapárna. A občas jde celkem o hubu. Zvlášť, když to někdo zařve v Brně.

Decibely

Nikdy to není tak akorát. Jeden by řekl, že všechna ta hypermoderní technika musí hrát skoro sama. Jenže buď zní z beden jen takové nesmělé ševelení. Anebo vám stříká krev z uší. Vyberte si.

Roztleskávání

Když zpěvák začne roztleskávat publikum hned v první písničce, je něco hrozně špatně. Spontánní oslava radosti se okamžitě mění v trapnou povinnost. Zvlášť, když si hvězda hlasitě naříká, že potlesk či zpěv neslyší, a je třeba přidat. Ach, opravdové zlo.

Pravá, levá

Zvlášť rafinovaně trapná série prostocviků, kdy se členové hudební skupiny snaží rozezpívat nebo přimět k aktivitě pravou či levou část publika. Málokdo to umí. Takže většinou megapruda.

Sólíčka s nohou na odposlechu

Jasně, všechno se vrací ve vlnách. Ale umolousaná desetiminutová kytarová onanie s nohou vraženou na odposlechu… ta klidně může zůstat pohřbená na dně historie.

Songy z nový desky

Přišli jste si poslechnout svoje nejmilejší songy. Ale jednou je venku nová deska a ty nedotažené, nevyladěné songy vycpou většinu koncertu. Takže na hity zbude místo možná v přídavku. A to ještě bůhví jestli. Takoví Radiohead je schválně nehrajou vůbec.

Playback

Jasně vidíte, jak si zpěvák přihejbá z lahve s podezřelým obsahem a vokalistka potahuje s prapodivného cigára. A přitom slyšíte jejich krystalicky čistý dvojhlas jako z CDčka. Tedy nikoli jako. Styďte se! Styďte se! styďte se!

Jste nejlepší

Pokaždé, když kapela zahuláká: “Jste nejlepší publikum na světě!” umře celý valník koťátek. Představte si ty miliony heboučkých mrtvolek.

Před přídavkem

Na poslední písničku nikdo nevěří. Takže kapela mává, hází do publika úsměvy a trsátka a mizí v zákulisí. A nechá vás deset minut tleskat jako trotly, i když všichni víte, že se vrátí a zahraje ještě aspoň Knockin On Heavens Door. A pak zase zmizí. A celé se to opakuje.

Paličky

Suvenýr je suvenýr, a když chytíte Slashovo trsátko, můžete na to balit milfky dalších deset let. Ale kdo už někdy dostal do hlavy nebo do oka paličkou, kterou na závěr mrskne do publika bubeník, ten by si takovou vzpomínku jistě radši nechal ujít.

Backstage

Je úplně jedno, že vám jejich deska hrála u porodu. Nebo u početí vašeho vlastního potomka. Že je to vaše nejmilejší kapela na světě a udělali byste pro ně cokoli. Pokud se neprostřílíte skrz, do zákulisí se prostě nedostanete.