-
To je vopravdický tetování?
-
Ne. To je ze žvejkačky.
-
Bolelo to?
-
Jo, bolelo. Ale rozhodně ne tolik jako bejt nucenej po stý odpovídat na tuhle stupidní otázku.
-
A co to znamená?
-
No… Doslova tam mám napsáno “láska”. Tak co myslíš, že by to mohlo znamenat?
-
Nebojíš se, že kvůli tomu nenajdeš práci?
-
Jo, přesně toho se hrozně bojim. Protože, víš, až budu velkej, chci bejt PAPEŽ!
-
A kolik tě to stálo, takovej pidižvík?
-
No, určitě míň, než ty utratíš týdně za pleny, Moniko.
-
Víš, že to máš už napořád?
-
Vím, ale mě to aspoň nebudí po nocích a nevysává duši z těla skrz bradavky.
-
A kde všude seš potetovaná?
-
Všude, hele. Jestli chceš, ukážu ti i to, co mám na zadku. Stojí tam “NEČUM”.
-
A co budeš dělat, až budeš těhotná?
-
Já nevim, žrát okurky se šlehačkou? Jak to jako souvisí?
-
A nebojíš se, že tetování někdy vyjde z módy?
-
Je fakt, že po šesti tisících let už by bylo na čase.
-
Máš to kvůli tomu, abys byl jako hustej?
-
No, já nevim, kdo tady má děravý kalhoty a k tomu přiléhavý bílý tričko, jen aby byly vidět jeho nařáchnutý pazoury.
-
Myslíš, že by mi taky slušelo nějaký tetování? Třeba nějakej citát?
-
No jasně, třeba Per Aspera Ad Astra na předloktí, tak nějak cítím, že jsi přesně tenhle typ.
-
Víš, jak hnusný to bude v šedesáti?
-
Nemyslím si, že bych v šedesáti byla nahá kvůli tetování o moc hnusnější než ty.