1. Když o gramatice rozhoduje Google nebo autokorekt ve wordu.


2. Když se lidi začnou mezi sebou chválit a sypat „dobře ty“ a „dobře my“.


3. Když je „hezky“ málo a „pěkně“ taky, a proto se obojí spojí a vznikne „hezky pěkně“.


4. Když je něco „úplně nejvíc“. Jakože víc než jen nejvíc. Jako by to snad ještě šlo.


5. Když je velkého „v“ víc, než je slušné, a ještě má dotyčný pocit, že tím vám i češtině dělá bůhvíjakou službu.


6. Když dojde na lásku, sexování, miláčky, pusinky a milostné prasárničky.


7. A hlavně, když se láska začne hnát do důsledků a narodí se děti. Každopádně gratulki.


8. Když si lidi s maturitou systematicky pletou podmět s přísudkem.


9. Když se v jedné větě najde tolik zdrobnělin, že by i jednorožec zvracel duhu.


10. Když se do jazykových rozborů pustí vůl, co má v každé větě tři hrubky.


11. Když se pásci z korporátu rozhodnou počešťovat si angličtinu. A že to je velká čelindž.


12. Když chyby dělají i ti, co by si měli z principu dávat sakramentsky bacha.1


13. Když se v esemeskách úplně ignoruje diakritika, velký malý a navrch vládne capslock.


14. Když se naplno otevřou stavidla lidovýho humoru. 2


15. Když se otevře Pandořina skříňka komentářů. V podstatě kdekoliv. Od novinek po Facebook.


16. Když kdejaký inženýr tvrdí, že nechápe, k čemu je čeština, protože on přeci česky umí.