Smrdíme

Z dechu, z oblečení, z vlasů, odevšad. Zápach cigaret. Kam se hrabou jídla z fastfoodu, měsíc neprané kalhoty, výfuky aut anebo kola v podpaždí. Anebo pšouky na tajňačku. Nekuřáků.


Prasíme

Máme za to, že vajgl váží snad sto kilo a těch pár kroků k popelnici vydá za cestu kolem světa. Tak to házíme na zem. Kdo si poctivě uklízí po pejskovi, vždy zvedne upuštěný papírek a vůbec zametává před svým prahem, má právo námi opovrhovat.


Omezujeme vás

Sice nevíme jak, ale říkáte to všichni. Tak to asi bude pravda. Snad proto v hospodách vyřváváte, až nám z toho praskají filtry s mentolovou kuličkou. A do kaváren taháte děti, které si neumíte usměrnit. Abyste nám to vrátili.


Staráme se jenom o to

Když dojde na volbu podniku, náš první požadavek je možnost kouřit. Tam jako první věc žádáme popelníček. Když pak jdeme spát, jako první kontrolujeme, jestli máme co kouřit druhý den. Je vám to k smíchu, ale stejně to nenávidíte.


Kouříme tam, kde to jde

Protože kuřácká lobby je nezničitelná, jste naprosto bezmocní. Proto se ani nepokoušíte nic namítat a jdete s námi tam, kde je kouření povoleno. Kde ten popelníček dostaneme. Kde trpíte. Tiše. A pak smrdíte s námi.


Kouříme všude, kde to jde

Kouříme na smradlavých ulicích, kouříme v provzdušněných parcích… kouříme dokonce u sebe doma! Proč nám nikdo nediktuje, co si můžeme dělat doma?


Kouřit jde i tam, kde by to jít nemělo

A teď vážně: Třeba na vyprodaném koncertu bychom si to odpustit mohli. To zase jo.


Chodíme pryč

Prostory, kde kouřit nemůžeme, pravidelně opouštíme. Ven. A vy tam nemůžete jít s námi. Vy přece nekouříte.


Vracíme se zpět

Když odejdeme, zase přijdeme. A to pak zase smrdíme. No.


Povídáme si u toho

Po návratu z venku nevětříte jenom smrádek, ale i zaručeně zábavnou řeč, kterou jsme tam spolu vedli. A vy jste u toho nebyli. A my bychom vám to určitě nezopakovali, protože my, smradi, spolu zaručeně máme něco jako pakt.


Užíváme si to

I kdybychom si tam spolu nic zábavného neříkali, tak jsme si to užili. Jak my se tváříme spokojeně, když si dáme prvního šluka. Jak my si to dokážeme užívat! To by nás jeden zabil.


Máme absťák

Když není kam odejít, jsme nervózní, že nekouříme. Určitě. Určitě jsme nervózní a určitě z toho. O tom není proč debatovat, to se prostě vidí.


Utrácíme za to

Tolik krásných věcí je na světě, co bychom si mohli koupit. Nebo vám. Ale my rveme peníze do cigaret. Naše. Vlastní. Peníze.


Ničíme si zdraví

Sice nás nesnášíte, ale bojíte se o naše zdraví. A kouření zdraví ničí. A to ničí hlavně vás. Hlavně proto, že „zdravý životní styl“ je vaše druhé jméno.


Chrchláme

Sice vám tím dáváme za pravdu s tím zdravím, ale kdo to má poslouchat?


Přestáváme

Chá chá. Zkusili jsme to už tolikrát a nikdy to nevyšlo. Jenom s tím prudíme. Dost možná to děláme hlavně proto, abychom s tím prudili. Vás, slušný lidi.


Zkoušíme to s elektronickou

To je snad ještě horší než přestávat. Sice to nesmrdí, ale jde z toho kouř. A kdoví, jestli to není ještě nezdravější.


Je nám to jedno

Protikuřácké kampaně jsou nám k smíchu. Zákazy kouření obcházíme směrem tam, kde je dovoleno. Neplatí na nás ani zdražování! Ničím se zkrátka nestresujeme, a když už, cigáro na uklidnění to spraví. Takže ty nervy jsou zase na vás.