• Na to, jak si táta kupoval plechovky Karlovačka a vždycky říkal něco jako: “Plznička je plznička, ale tohle taky není špatný.”
  • Ani Ožujsko nebylo tak zlý.
  • Ale nám chutnaly jiný věci… Třeba zmrzka za tři kuna, se kterou týpek před servírováním k našemu úžasu žongloval.
  • Když šla rodina na slavnostní večeři, stejně jsme vždycky chtěli jen pizzu nebo čevabčiči. Protože plody moře nám nejely.
  • Ale úplně největší bašta byly takový ty obří koblihy, co prodávali vždycky ráno pánové po kempu.
  • Kempem myslíme malé městečko z bungalovů skryté v hloubi borovicového lesa kilometr od pláže.
  • Muselo se k pláži vyrážet brzo ráno, aby se stihlo nějaký to moře, než se celá rodina kolem poledne stáhla zpátky do lesa před největším vedrem.
  • Občas se šlo ráno bez tatínka, protože ten se přes noc skamarádil s pány z vedlejšího bungalovu a celou noc ochutnávali rakiji, aby věděli, co přivézt domů.
  • My jsme vozili domů nekvalitní hračky z trhů a příšerně páchnoucí, ale vlastnoručně nalovené škeble.
  • Maminky zase vozily malé pokladničky polepené mušličkami a sušené korále. Protože… proč ne.
  • Ale aby mohly takový poklady nachytat, muselo se celé večery courat nejbližším lokálním městem. Když zavřete oči, můžete ještě v nose cítit takovej ten trochu mořskej, trochu rybí zápach přístavu.
  • Naopak na pláži jste nikdy moře necítili, protože vás maminy donekonečna natíraly opalovacím krémem s UV faktorem přes pět tisíc, takže jste měli v nose permanentě vůni od Nivey. A taky to mělo za následek, že jste se po deseti dnech vrátili od moře ještě bělejší, než jste vyráželi.
  • A když jsme u těch pláží, stejně to byl od Chorvatů geniální podvod. Nakecat nám, že kamenné pláže dělají čistší moře. Chápete, že jsme všichni dobrovolně jezdili do jediné země v dosahu, ve které se musely nosit do vody boty?
  • Protože jinak vás píchaly v lepším případě šutry, v horším mořský ježek.
  • Ale když jste byli chytří, vyzráli jste na ně tak, že jste nejdřív se síťkou prošnorchlovali oblast a pak jste se mohli svobodně koupat.
  • Dokud vás máma nevyhnala z vody zpátky pod slunečník na karimatku protože “Máš už úplně modrý rty!”
  • A pak jste se museli naprat máslovýma sušenkama, případně lančmítem.
  • A porazili jste rodiče v Prší, protože proti dítěti se v Prší nedá vyhrát.

 

Jó, to byly časy. Jímá nás taková nostalgie, že možná rovnou vyrážíme směr Istrie. A co vy? Jezdíte doteď?