„Jo, hele, je to hezký. Takovým zvláštním způsobem.“


„Hele, nejde o to, co si myslím já, ale jestli ty seš s tím spokojenej.“ 


„Úplně blbý to neni, to nemůžu říct.“


„Taková pohodička jako, viď?“


„Zajímavý, fakt. Zajímavý.“


„A seš si jistej, že už je to hotový?“


„Pěkný, moc pěkný. Jakože fakt moc pěkný, no.“


„A tos vymyslel sám?“


„Hele, kámoši jsou tu od toho, aby se podporovali, takže super.“


„Já nevim, jestli na to mám ten správnej věk.“


„Jé, to já si to musim pustit v klidu, takhle se na to nemůžu soustředit.“


„Určitě si to najde svoje publikum.“


„Hele, já nejsem žádnej velkej umělec, já tomu nerozumim.“


„Má to moc pěknej ten, zvuk.“


„Na to, že to seš ty, docela dobrý.“


„Promiň, mám vnitřní krvácení do uší.“


„Promiň, tyhle bedny maj fakt strašnej zvuk.“


„Moc vtipnej vobal.“


„To je fakt masakr, vopravdovej masakr.“


„Co na to říkali ostatní?“