1. Doufám, že to našI rodinu posílí.

  2. Potřebujeme si ujasnit pár věcí.

  3. Doufám, že Robert si konečně uvědomí, co domA má.

  4. Doufám, že Klára pochopí, že není všechno jen o uklízení.

  5. Teda, to nevím, jestli zvládnu být zavřená v paneláku, my máme takovej hezkej domeček… to se bude mít náhradní maminka jak v pohádce, si myslim.

  6. Ježiš, já jsem zvyklá na byt, tady je celej statek, ovce, tohleto.

  7. No, moc uklizenO tu teda nemaj, já jsem cídila doma, aby neměla moc práce…

  8. Tady se dá jíst ze země, to bude otročina.

  9. Dvě děti a nechodí do práce, jo? Já mám dětí sedmnáct a chodím po večerech do dolu.

  10. A to tě maminka nechává hrát si s tou obří jedovatou tarantulí, jo? No jo, jiná výchova.

  11. Vy si doma nehrajete s obříma jedovýtama tarantulema? Ježiši, co je to za rodinu…

  12. Chtěla bych po tobě, abys vymaloval v tom sklepě a abys mě vzal někam na večeři.

  13. Teď tady velím já, takže chci, abys aspoň jedno dopoledne strávil s dětma a vzal mě na koně.

  14. To je fakt strašný, jak ten Pavel pije. To Robert si teda jednou za čas dojde do hospody, ale doma nepije nikdy.

  15. Já už se těším domů.

  16. Ale jo, nakonec mi ten můj blbec chybí. HA HA HA HA HA!

  17. Ti povím, takhle mezi osmi očima, ty jsi hrozná špindíra, poslouchej. Já jsem se normálNě štítIl se něčeho dotknout.

  18. Staráš se jen o ovce a děti ti rostou jak dříví v lese.

  19. Aspoň něco umí, tvůj Vojtík neumí doteď pořádně číst. Jako, co to je?

  20. Ahoj, Vojtí, no máma je zpátky!