Pátek může být jakýkoliv den v týdnu. A po něm samozřejmě následuje sobota, neděle. Případně znovu pátek.


Prázdniny. Tohle nemá cenu rozebírat. Dva měsíce lehára v kuse a nějaké drobné přes rok jen tak něco nepřekoná.


Má kapesné. Když je nejhůř, stačí zamávat indexem a vždycky se najde někdo, kdo mu dá nějakou tu kačku.


Když potřebuje mít klid, stačí říct „učím se“. Tohle zaklínadlo funguje na všechno.


Zvládnout dva, tři nebo pět večírků týdně je možné.


Do výčepu lze jít víceméně beztrestně i po poledni.


Každé pivko je pro něj v podstatě dobrodružství. Především v nejrannější fázi studentského života. Normální lidi už si dají jen pivo.


Může donekonečna pindat. Co bude dělat, co nikdy dělat nebude, co by nemoh, že se nenechá připravit vo svobodu… eee jasně…


Víc vydrží. Pít, spát, hrát hry, čumět na bednu, souložit.


Do „zaměstnání“ může jít i s nejbrutálnější kocovinou. Jediné co se může stát, že usne. Nebo nahodí souseda. Každopádně snížení mzdy nebo vyhazov na hodinu mu nehrozí.


Veřejné zvracení obecně je známkou punku a kvality.


Když si potřebuje zdřímnout, zdřímne si. Navíc lze spát i při samotném studiu. Na pochrupávání v lavicích jsou zvyklí, a když vás vyhmátnou, stačí říct, že testuje novou metodu učení ve spánku.


Má dost času na kulturní vyžití. To už se nikdy nebude opakovat…


Pokud chce, může pracovat. Zcela dobrovolně.


Jídlo pro něj není podstatné. Jednak vám něco málo všude dají, druhak stačí dlouhodobě chleba a cibule.


Vždycky má nějakou slevu. Na dopravu, do muzeí, kin a sem tam i v hospodě!


Když má beďar na nose, tak se s tím tak nějak počítá. V dospělosti už je to zarážející.


Víceméně všechna prsa přicházející do úvahy jsou pěkná. Ostatně stejně jako zbytek.


V podstatě beztrestně si na ta prsa může šáhnout. V nejhorším dostane facku.


Na hlavě si může udělat libovolnou parádu. Kdy jindy vypadat jako dement, než když všichni okolo vypadají podobně.