1. Jsou chlapi. Postaví dům, zasadí strom a zplodí syny (nebo dcery). K tomu mají sílu jako tažný vůl, dojídají a smrdí. Jako opravdický chlapi. Ne jako kancelářský baletky.
  2. Jsou krásní. K tomu opálení, udělaní, nemusí se stydět jít do půl těla, a aby toho nebylo málo, krajinu brázdí na bujném oři. A je fuk, jestli jde o traktor nebo o koně. Kdo by se nenechal povalit na seník… Úplní rytíři.
  3. Jsou něžní. Nikdo neumí říct své dívce „stará“ s takovou něhou a láskou jako chlap, co žvejká otýpku sena. Starááááá… ach.
  4. Jsou zdraví. Bodejť, celý život baští bio, posiluje přenášením vepřů a pravidelně se dezinfikuje. A od té doby, co v osmi letech přestal kouřit, těží i z čerstvého vzduchu.
  5. Jsou tvrdí. Na dešti se nerozpustí jako nějaký městský manekýn a tělo mají z kamene, a to včetně všech vnitřních orgánů.  
  6. Jsou šikovní. Nevyhodí nic, co by se nedalo opravit nebo z toho udělat něco nového. Páni inženýři by se k nim mohli jezdit učit.
  7. Jsou plodní. Jaký pán, takové mazání. Inu kvalitní strava, čerstvý vzduch a častý pohyb svědčí i materiálu. Tyhle jejich mršky se budou hýbat i v kaluži, když tedy náhodou ukápne.
  8. Jsou skladní. Vystačí si s pár věcma na ven, párem slipů a tílkem na doma a k tomu jednou hodobožovou košilí. Na funus a zábavu.
  9. Jsou zabijáci. Hravě sejmou pavouka i vepře, stejně tak přespolního frajera, co šáhnul jeho slečně na zadek. A někteří k tomu nosí do lesa flintu. Takže bacha.
  10. Jsou králové silnic. Protože traktor ani kombajn nepředjedeš, pokud tě sám nepustí. A i s ním umí na šotolině klidně i driftovat.
  11. Nejsou padavky. Zatímco měšťáci se rozpadají v psychiatrických poradnách, venkovanům na každou krizi identity nebo druhou mízu stačí buď facka před zrcadlem nebo tuning jetého žigulíka.
  12. Nejsou vybíraví. Správné kafe je turek a kolo má jezdit. Vaťák je taky jen vaťák a je putna, jestli je od Dieslu, protože diesel je taky pořád jen diesel.
  13. Jsou loajální. Jako burani si vyslechnou posměšků až až. Čiže jsou jednak zvyklí na ledascos a především o to víc milují svou rodnou hroudu. Na život a na pěst.
  14. Jsou vždy připravení. Stačí spustit montérky a můžou začít hrát. A co je ještě důležitější, vědí jak na to. Ostatně, koukají na to odmala a s první akcí taky moc dlouho nečekali.
  15. Jsou struční. Mluví k věci, anžto stejně znají jen pár slov a na pindy o citech je neužije. A filosofii holdují až od pátého kalíšku, kdy jim stejně není rozumět.
  16. Umějí si vyhrnou rukávy. Na pořádnou práci, bitku, zabijačku nebo tancovačku. A je jedno, že to vlastně může být jedno a totéž.
  17. Umějí platit za chyby. Protože vědí, že jakmile udělají botu, vědí to všichni dřív, než si stihnou vymyslet milosrdnou lež. Tak musí unést klidně i trest řemenem.
  18. Umějí to s hadicí. Jak praví lidové moudro, každý, kdo na vsi chvilku zrál, s hasiči si potykal. Pročež zkrotit stříkačku není nejmenší problém.
  19. Umějí to se zvířaty. Hravě si poradí s Prážákem stejně jako s rozzuřeným bejkem. Však by s nimi ta boží hovádka jinak pěkně vorala.
  20. Mají rádi maminky. Jinak by jim totiž otec přerazil hřbet. Tudíž budou nakonec mít rádi i tu vaši.
  21. Neztrácejí čas. Jak bylo řečeno: postaví dům, zasadí strom a zplodí děti. To všechno ještě než měšťák dostuduje…
  22. Postarají se. Jídlo chytí, zabijou, stáhnou, vykuchají, opečou, ještě z něj nadělají kabát, a aby nejedli sami, donesou si ke stolu ženu. V náručí přirozeně.

 

A zkuste se s námi hádat. Na venkově se zkrátka pořád dělají pěkné a poctivé věci. Chlapi stejně jako ženské. Přečtěte si, proč jsou bezva venkovská děvčata.