22 vět, které jsme zdědili po matkách
Neoriginální, otřelé a přesto pravděpodobně nikdy nezaniknou. Ano, hlášky našich milovaných maminek, které jako děti nemůžeme vystát, ale i tak moc dobře víme, že se jim jednou sami nevyvarujeme, byť se dušujeme, že je našim dětem nikdy, ale vopravdu nikdy říkat nebudeme, že?
Autor: Jan Studnička
-
Víš co? Udělej si to jak chceš! (Ale jestli to neuděláš po mým, bude zle.)
-
Škoda každý rány, která padne vedle, to říkávala už moje maminka!
-
To já, já když jsem byla v tvym věku, tak jsem si nikdy nic takovýho nedovolila! To by mi naši dali. Jednu bych schytala od mámy a druhou o futra.
-
To já, když jsem byla v tvým věku, tak už jsem to dáávno měla za sebou… tu svatbu.
-
Kam ten svět spěje. Vždyť si ta vaše generace ničeho neváží a všichni do jednoho jste stejní!
-
Zavři pusu a jez!
-
To jako hodláš topit pánu bohu do oken?
-
Kam jdeš?
-
S kým jdeš?
-
Co tam budete dělat?
-
Kdy přijdeš?
-
Hele, dokud ti není 18..!
-
Hele, dokud žiješ pod mojí střechou!
-
Hele, dokud jsi moje dcera..!
-
…a nebudeme o tom diskutovat, prostě to takhle bude.
-
Já tě přeci ale nikdy do ničeho nenutila, to jsou všechno tvoje rozhodnutí..
-
Ne! NEJSEM NAŠTVANÁ! Jsem jenom zklamaná.
-
Jen se neboj, on ti to Pánbůh oplatí na dětech!
-
Copak chceš dopadnout jako tvůj otec?
-
Hele, neštěkej na mě! Nejsem žádná tvoje kámoška!
-
Neboj, než se vdáš, tak se ti to zahojí…
-
A nezapomeň na slušný vychování!
