1. Máte nutkání. Nikdo nemá tušení, jak silné je kantorské puzení tváří v tvář čiré tuposti. Dát tak jednu výchovnou, když už to nedělá jeho fotr, jen by mlaskla. Skutečně jen výchovně…


     

  2. Nepamatujete si obličeje. Jsou jich stovky. Stovky orlojů rotujících kolem vaší hlavy, všechny mají jména, dokonce i příjmení, a všechny musíte znát. Tady začíná šílenství.


     

  3. Nemáte žádnou úctu. “Ehm, přirozeně, je to strašně důležitý povolání, děti jsou naše budoucnost..ehm že jo…” říká si takový pošťák a v duchu si povýšeně myslí něco o ubožácích, protože on sám řídí balíky a šéfuje frontě na důchod. Frontě, vole!


     

  4. Nemáte ji ani u kolegů z oboru. Jeden historik, druhý historik, ale není obor jako obor. Vy jste ho studovali na peďáku a to znamená, že pro intelektuály z fildy jste šmudla, byť nakonec skončíte ve stejném kabinetě a se stejným platem.


     

  5. Nevíte. Vy nevíte? Jak si to jako učitel vlastně představujete, že nevíte? Proč tady vlastně jste? “Hele tati představ si, že ten blbec co nás má na zemák něco nevěděl. No není to idiot? Je to učitel synku…”


     

  6. Nemáte stejný metr. Studenti jsou takoví a makoví a některý prostě nejsou sympatický. A vsaďte se, že i když budete tisíckrát chtít měřit stejným metrem, stejně se přistihnete, jak si tajně přejete, aby ten sviňák, co mutuje a příležitostně pro pobavení vykřikuje “ukaž kozy” dostal za pět. A tak mu trochu, když bude příležitost, přisolíte.


     

  7. Velký bratr vás vidí. Vidí všechno. Není chyby, kterou by děti neviděly, kterou by si nepamatovaly, kterou by nepředávaly třídu po třídě a kterou by nepotrestaly. Děti jsou totiž hyeny.


     

  8. Profesionální deformace. Postupně zdegenerujete. Svoje kamarády budete kontrolovat, jestli si před jídlem umyli ruce. A bavit se budete jen s tím, kdo se přihlásí.


     

  9. Zkoušíte. To je takový váš komunikační modus operandi. Manželku doma promrskáte z receptu na bábovku, číšníka z počtů a svědky Jehovovy vyhodíte, ať přijdou až budou skutečně umět.


     

  10. Kocoviny protrpíte. Ano, to je báječná věc. Tam kde běžný ouřada spolkne ibáč a dvě hodiny pohybuje myší tam a sem než vystřízliví, kantor taky spolkne ibáč a následně se postaví před dvacítku krvežíznivých teenagerů a doufá, že z koutků pusy skutečně opláchl všechno, co ráno poslal do toalety…


     

  11. Cvičíte měchýř. Na záchod chodíte zásadně jen o přestávkách. Pro jistotu o každé. I o víkendech tak močíte každou třičtvrtěhodinku a kadit jdete z principu hned ráno. Aby vás náhodou nečekaně nepřekvapilo něco rychlého.


     

  12. Rodiče a jejich děti. Jste pro ně degen. Tím spíš, že si oprávněně myslíte, že jejich dítko by mělo dělat servírku a ne dumat nad příijímačkami na práva. A přirozeně za všechno můžete vy. Špatně s dítkem pracujete. Nedostatečně se mu věnujete. A taky že si budou stěžovat.


     

  13. Jste terč. Není větší zábavy, než vymýšlet varianty ponížení a zesměšnění učitele ze strany studentů. Zvlášť frustrující, když nemůžete vzít rákosku a spráskat je jako psy.


     

  14. Nenávidíte telefony. Všude je slyšíte. A všude ruší. Dokonce i v tramvaji máte tendenci je zabavit a vrátit na konci školního roku.


     

  15. Houpání. A nenávidíte houpání na židli. Nikdo se nesmí houpat. Může si zlomit vaz a vy půjdete do vězení. Ježiš…


     

  16. Pěstujete žaludeční vředy. Na každé jídlo máte báječnou čtvrthodinku, kterou buď krmíte na koleni v kabinetu nebo v jídelně s hordou neandrtálců, které se průběžně snažíte vysvětlit funkci příboru. A ne, a nezajdete si k číňákovi na ty výtečný nudle, co o nich všichni mluví. Vážně ne.


     

  17. Ničí vás chyby. Dokážete hodiny a hodiny řešit, jak je možné, kam až ten svět dospěl. Kdo ho takhle strašně vylízal a proč to udělal.


     

  18. Křída. Zvlášť pokud jste levák nebo nemáte úplně vytříbený rukopis, pak víceméně neustále vypadáte jako třídič cementu s klotovým rukávem.


     

  19. Pavlovův reflex na zvonění. Jakmile slyšíte zvonek, od dveří nebo u trolejbusu, obvykle se vnitřně zhroutíte, případně začnete slinit na oběd, podle toho, mezi kterou hodinou zvuk slyšíte.


     

  20. Máte noční můry. Máte strach, že uděláte chybu, že přijdete o autoritu, že vás natočí na záchodě na telefon, že se někdo přizabije na školním výletě, že neodmaturujou, že budete na facebooku, že přijde léto a všechny studentky budou chodit v minisukních…


     

  21. Ježiš, ty se máš, že máš prázdniny. Až přijde ta správná chvilka, vrazíte člověku, co řekne tuhle větu, propisku do oka.


     

  22. Děsí vás kalendář. Máte hrůzu ze září, protože následuje hned po srpnu. Hrozíte se ledna i května. A taky června… To končí škola, mravy a autorita se rozvolňují rychlostí prvního vypitého piva.


     

  23. Každý den je tak trochu boj. Počínaje ranním vstávání, celodenním stresem a řevem, a konče usínáním s myšlenkou na třídního sígra, co pod lavicí fotil vaše kalhotky viditelné pod sukní a teď fotky pravděpodobně nahrává na sociální sítě…


     

  24. Ztráta iluzí. Ta přijde hned. Není to tak, jak jste si představovali. Je to mnohem horší, ale pokud byste to nemilovali i s tím, tak to přeci neděláte.