- Nevím, co jí to přelítlo přes nos, přišel jsem domů ve čtyři jako normálně a ona si ráno sbalila kufry a vypadla i s dětma.
- Jsem teda zjistil ve tři odpoledne, když jsem se probudil.
- Takže jsem šel rovnou sem.
- A tos dobře udělal. Dáš si ještě jedno, Jardo?
- Ale nedělej.
- Malý, jo. Ukaž mi občanku. HA HA HA HA HA.
- Vypadáš, že ti nějak došel dech, já ti k tomu přihodim štamprlu zelený.
- Tak to rozdávej, voškubu tě jako kuře.
- To snad není možný, ty máš ty trumfy někde v rukávech, ne?
- Pavliku? Nemáš nějakou utěrku na baru? Díky…
- Co? No, došel ti toaleťák na hajzlíkách.
- Víno? Víno máme bílý a červený.
- Tady nejsi v Hiltonu.
- Chlapi, jestli máte hlad, řekněte mi hned, ať vím, jestli mám vařit. Protože jestli nebudete jíst vy, tak mi bude pro štamgasty stačit guláš od včerejška.
- Jeden utopenec… a já ti donesu ještě jedno, Jardo, ne? Ať ho máš v čem utopit.
- HA HA HA HA HA.
- Ludvíku! Nehraj furt ty automaty! Pak mi sem chodí tvoje stará plakat, že neplatíš hypotéku. A co já jí na to mám říct?
- Pavliku, pusť nám tam fotbal.
- To je stejně v prdeli s tou Spartou. SIMULANTE!
- Zdravím vespolek! Jardo, potkal jsem tvoji starou. Stojí s dětma před barákem a nemůžou se dozvonit. Aby se taky mohli dozvonit, když seš tady, co?
- Vlez mi na hrb, Karle, a pojď si sednout. Tenhle podvodník už mě dneska voškubal a o tři kila, potřebuju pomoct.
- Tady jsou tři zrzavý pro pány karbaníky. Jardo, chceš ještě jedno nebo budeš uhánět za rodinou?
- …
- …
- Malý, jo? Ukaž mi občanku, HA HA HA HA!
25 hlášek, které zaslechnete v tradiční české hospodě
Putyka. Knajpa. Lokál. Pajzl. Čtyřka. To je jen několik z mnoha názvů, kterými můžeme označit pravý český národní poklad. Žádnej hokej, žádný Hradčany, ale hospoda! To je to pravé, to je to naše. Generace se tam schází po generace. A podle toho taky vypadají kecy uvnitř lokálu. Třeba...