Dřevěný houpací kohout je evergreen a vyrábí se i dneska.


Na poličce žádné holky nechyběl památníček. Psali do něj kamarádi z tábora, rodiče a spolužačky, které neopomněly otočit roh stránky se vzkazem OTOČ MĚ.


Auta se pařila trochu jinak než dneska…


Knihovnička dospívajících devadesátkových holek byla plná románů z koňského prostředí a Lenky Lanczové.


Merkur netřeba víc rozebírat.


Kdo nesbíral hokejové kartičky do speciálního šanonu, jako by nebyl. Jágr měl cenu zlata.


Několikapatrová plastová garáž bavila i holky!


Barbíny jsme se nebály pomalovat ani ostříhat. Měly jsme jich víc a hrály jsme si až do třinácti.


Ábíčko si štosovali hlavně kluci.


Action Man – výbava pokojíčku každého pořádného školáka.


Rohož u postele, aby na nás netáhlo.


Čágo bélo jsme si pouštěli se starším bráchou z kazeťáku. Fun Factory vládlo hitparádám.


Zkuste tvrdit, že tohle povlečení neznáte!


Koberec na autíčka, součást každé rodiny.


Mončičák, no jo.


V každé knihovničce byla encyklopedie psů a Honzíkova cesta.


Chechtací pytlík, nejotravnější a nejoblíbenější hračka našeho dětství.


Koně na plakátech, ideálně těch vypouklých plastických z umělé hmoty.


Stará dobrá palanda – nahoře spal starší sourozenec a mladší ho s radostí kopal zespodu do matrace.


Lego jsme měli smíchané ve velkých kyblících. Kreativitě se meze nekladly.


Nintendo a kazety nás zabavily na několik hodin. Joystick doslova hořel.


Poctivá plastová Tatrovka, všichni ji známe. Na pískovišti dělala parádu.


Plakát Kelly Family z Bravíčka neminul nikoho. NIKOHO.


Svítící hvězdičky na stropě, ach ta nostalgie!


Žebřiny, ribstole – jak chcete. Dnešní děcka znaj jen pohyb myší.