Pán.

Ta o zákaznících a pánech je jeho životní mantra. Oni platí a svět se podle toho bude točit, i když si budou kadit do dlaní a matlat to na stěnu.

Dámička.

Krásná, vnadná, možná starší, ale o to povýšenější. Chce to nejlepší a pokud možno to, co ani není na lístku. A pak se tomu bude hodiny a hodiny divit…

Prase.

Dobytek se má chodit pást, jenže některé kusy ze stáda naučili jíst vidličkou a tak chodí bryndat, drobit, žmolit, kapat, srkat a plivat do restaurací. K potěše ostatních.

Dýškař.

Je šetrný a těch slušných deset procent dává jen výjimečně. To spíš nedá vůbec nic. Nebo vítězoslavně odkrojí dvě koruny, aby zaokrouhlil a duše byla čistá.

Prudič.

V kanclu ho dusí šéf, doma žena, pinďoura má taky na dva prsty, tak si to všechno přišel vyřvat na pingly a kuchaře. Takhle se přeci nebudou chovat k někomu, kdo sem přišel utratit svoje těžce vydělaný peníze. Hezky seřvat do latě.

Hladovec.

Přišel a chce jíst. všechno podle něj neuvěřitelně trvá, mělo to být hned, protože on chce baštit hned. A je mu jedno, že si objednal jídlo z menu a udělat ho prostě chvilku trvá nebo dokonce, že je skoro po zavíračce a už se nevaří…

Luskač.

To je takový zvláštní nešvar volat k sobě někoho jako toho posledního sluhu. Žán? Tady je pán a chce krmit. Šup šup!

Kritik.

Nic mu není dost dobrý. Jeho máma to dělala jinak. On by to dělal jinak. Jistě to není domácí. A vůbec tohle není žádnej vychucenej talíř.

Vyžírka.

Objedná si, pěkně zdlábne minimálně do dvou třetin a následně si zavolá obsluhu, aby jí vyčinil, že má v talíři vlas (který tam byl za a) od začátku a za b) je jeho vlastní) a vyžaduje repete. Lišák.

Asertivní blbeček.

V práci prošel dvoudenním školením; jak říkat ne a teď s čuráčkovsky samolibým tónem, o kterém si myslí, že je skvěle asertivní, školí pingly.

Samec.

Víceméně neškodný pašák, který servírkám valí dvojsmyslný fórky o klobásách a po dvou pivech je plácá po zadku, protože když platí, tak by to měl mít asi all-inclusive.

Nerozhodný chlápek.

Ani na pátý pokus neví, co by si přesně dal. A když už si dá, tak to pravděpodobně změní. Nebo si doobjedná. A nakonec mu to ani nebude chutnat, protože na to vlastně neměl chuť.

Ňuňánci.

Barokní sousoší, které se okusuje, krmí navzájem a vrká u každého sousta. Pokud si tedy pro samé ňuňání zvládne objednat. Dáš si taky, prdelko?

Měnič jídeláku.

Dá si toho lososa, ale místo kuskusu by si prosil jako přílohu brambory se smetanou, ale česnekovou. A nebo víte co? Radši si dá stejk. Ale s kuskusem.

Dochucovač.

Mohl byste mu donést kečup? K tomu kýbl majolky, hezky smíchat, ať to chutná, jak je zvyklý. Bodejť, přeci to rizzoto nebude jíst úplně suchý.

Vyslovovač.

Bytost světová, která má přízvuky v malíku, takže nemá problém objednat si ňoky nebo krosánty jedna báseň. Exkúúúzzi, to pršuto je echt?

Pan cash.

Před očima mává pětilitrem a tvrdí, že menší nemá. Bankomat je daleko a ostatně, oni snad nechtějí zaplatit, on přeci nemusí. Tak si někam běžte rozměnit…

Kamarád majitele.

“Je tady váš šéf?” říká obvykle ten chlapík a požaduje stůl, i když nemá rezervaci. A dočká se, protože i když majitele vlastně nezná, je lepší mu vyhovět, protože jinak začne dělat cirkusy.

Alergik.

Po kiwi otejká, mléčný věci ho zabijou a hlavně bacha na mořský potvory, ty vážně nesmí. To se holt nedá nic dělat, že ano. Jenže on by si dal tu paellu. Jak nejde? On ji chce… bez potvor. A je mu jedno, že to nebude ono.

Věčný odchazeč.

Na jeho stůl sice čeká horda hladovců, nicméně on si po hodince cucání malého pivka objedná ještě jedno presíčko.

Vínoznalec.

Jak mu to ukazovali ve sklípku: nos ke špuntu, zakroužit sklenkou, poválet na jazyku, něco si myslet… a poslat si pro novou flašku. Bez polknutí. Tohle víno je totiž cejtit kapku zatuchle. Ne?

Instagramátor.

Asi ještě neslyšel, že už existují restaurace, kde je zakázáno fotit si jídlo. Škodí to zažívání. A tak tady sedí a fotí pozadí s ubrouskem a vidličkou.

Počtář.

Ve škole měl z matematiky samé jedničky, z hlavy vypočítá trojčlenku a svůj účet má v hlavě dřív, než řekneš babica, a čeká, co vypadne z pingla. Jestli ho náhodou nechce ošidit.

Zábavník.

Humoru není nikdy dost. Zvlášť toho stokrát vymletého na téma katův šlem (he he) a psí žrádlo (ha ha). A samozřejmě, že považuje za slušnost, když se mu všichni zasmějí. Dělá přeci zábavu.

Řvouni.

Přišli se hlavně pobavit, což je evidentní a k zábavě patří řev. Plno řevu. A přeci na ně nebudete zlý, dyť oni slaví jmeniny tuhle Františka a to je jen jednou v roce, že jo!

Rodinní řvouni.

Neboli děti. Respektive nezvladatelné děti, řvoucí a pobíhající mezi stoly a netečnými rodiči, kteří jsou buď příliš unavení nebo příliš povýšení vlastní rodičovskou důležitostí, že to nechávají být.

Nazivegetarián.

I když dorazil do steakhousu, bude se rozčilovat, že nabídka vegejídel je pro jeho chuťové buňky naprosto nedostatečná.

Láďa hruška.

Ten a jemu podobní, co do hospody chodí krást tzv. “hospodský cukr”, aby ušetřil…

banner_Dame_jidlo_1974x200