Nejvíc nás točí, když:

  • zacláníte v levém rychlém pruhu na eskalátorech
  • se motáte po Praze s mimopražskou espézetkou
  • nedejbože parkujete na našich flecích, abyste se mohli cournout matičkou stověžatou
  • jste Rusák nebo revizor
  • zaberete se svojí skupinou celej chodník, a my vás musíme oblejzat do ulice
  • si stěžujete na drahý pražský pivo – himl, jednou jste v hlavním městě, tak se trochu rozšoupněte…
  • pokřikujete na Míšu Davida na ulici
  • nám furt cpete, že řídíme jako prasata
  • čumíte půl hodiny na hodiny a nedá se kvůli vám projít přes Staromák
  • se strašně divíte, že jsme v pět večer ještě v práci a nekrmíme už dvě hodiny králici nebo je negrilujem na zahradě
  • chcete mermomocí vzít na Václavák po desátý večer, že jste tam ještě nikdy nebyli
  • nevíte, kde je „pod ocasem“
  • nám nemůžete přijít na jméno a říkáte nám jenom lufťáci nebo Pražáci
  • si utahujete z našeho přízvuku
  • si myslíte, že jsme bez práce ve vatě
  • si vyklepáváte špeky na Segwayi, tudíž jste v tom kalupu ještě mnohem nebezpečnější
  • u Zavěšenýho kafe chcete vylemtat všechno zavěšený kafe
  • necháte hromadu po svým psovi ležet jen tak uprostřed chodníku
  • se kvůli vám nedá projít přes Karlův most
  • si myslíte, že Karlák a Karlův most je to samý, a pak na nás čekáte jinde
  • si nás fotíte jako nějaké exoty
  • pomlouváte Prahu, Hradčana, žižkovskou věž nebo vůbec cokoli, to jako bacha!
  • se do nás navážíte, že jsme skleníkový děcka a že nic nevydržíme
  • se divíte, že neznáme Pepka Skočdopoleho, když bydlí přece taky v Praze
  • se s mapou v ruce prudce zastavíte uprostřed chodníku a vejráte, a my se vám na poslední chvíli musíme vyhejbat
  • tvrdíte, že to máme jednodušší
  • děláte žárlivý scény, protože se líbíme vašim holkám, ženám, dcerám a matkám
  • o nás vyprávíte nesmysle v hospodě, abyste ukázali, že jsme k ničemu

Speciál do MHD

V hromadných dopravních prostředcích poznáš nepřítele. A na svou integrovanou dopravu jsme MY Z PRAHY patřičně hrdí. Na ulici se ta negativní energie ještě tak nějak rozptýlí, vždycky můžeme přejít na druhý chodník. Ale v dopravních prostředcích se kontaktu nevyhneme. Když jedeme do práce nebo z práce sockou, totálně nás nervuje když:

  • na eskalátory neumíte ani nastoupit a blokujete spěchající štrúdl
  • zacpete kuframa vstup do vozu či z vozu
  • nás dloubete báglem do ksichtu
  • skočíte pod metro a my se kvůli vám nemůžeme dostat včas na mítink
  • se vyptáváte, kde se dají koupit lístky. My to nevíme. My máme nejlepčejší Opencard
  • si položíte tašku s kachnou, nebo co to je, v nacpané tramvaji na vedlejší sedačku, a my si nemáme kam sednout
  • když si sednete na dvousedačce do uličky a my vás musíme přelejzat cestou k vokýnku jako trotli
  • baštíte chlebik s vajíčkem v plné soupravě
  • vlezete tramvajákovi až do kukaně a ptáte se: „Jede to do Bráníku?“
  • řvete na sebe přes celou tramvaj