-
Nejprve ladíte termíny. Se svou prací, s prací ženy, uzávěrkou, zubařem, termínem ovulace… A všechno se mění, čiže ve finále nikdo nebude úplně spokojený.
-
Dovolenou si musíte samozřejmě zasloužit. Pročež sami sebe zahltíte úkoly, abyste na ni vůbec mohli odjet. Domů se plazíte po čtyřech s hlavou vyndanou… Ale co, čeká vás přeci dovolená, tam si odpočinete.
-
Nicméně ještě než odjedete, musíte všechno zařídit. Kdo pohlídá kočku, kam pojedete, jestli máte pojištění, nebude tam moc velký vedro, autem nebo letadlem, a to je teda fakt dovolená, když to takhle začíná, to snad ani nemusíte nikam jezdit…
-
Skutečná krize ale přichází při balení. Neexistuje možnost, jak v jednom kufru vyvážit adekvátní počet knih, trenclí a nutnost mít s sebou vlastní fén. Pročež se porafete. A ustoupíte. Protože si přeci nebudete kazit dovolenou.
-
Samotná cesta je nutnou torturou, která odhalí vztahy v plné nahotě. Trvá to dlouho, rodina má hlad, čůrá, kde nemá, stíhá vás horko a hádky. Ale co, vždyť si odpočinete.
-
Pokoj bude krásný. Nikoliv však ideální. Rozhodně ne jako podle prospektu. V koupelně nepatrné rezavé ráfky, okno slibující výhled je otočené v lepším případě do sousední cimry, v horším do zdi. A klimatizace nefunguje.
-
A prospekt je jednou prospekt. Rodina si žádá, abyste to řešili. Dynamický delegát s naleštěným úsměvem vás nicméně přesvědčuje, že všechno je, jak má být, později vás odkáže na sympatické místňáky. A to bude naposledy, kdy ho uvidíte.
-
Domorodci problém řeší. A také vyřeší. Ale zítra. Možná pozítří. Několikrát to bude v pořádku, protože údržbář nic nezjistil. A vůbec je to podle nich nesmysl… Ale i domorodýmu džbánu se jednou ucho utrhne…
-
Nakonec vám pod tlakem vymění útulný pokojík za jiný útulný pokojík. A jedno dopoledne tak strávíte tím, že se sbalíte (anžto už jste se vlastně zabydleli) a stěhujete se za lepším.
-
Bohužel ani tady to není ideální. Dost možná je to i horší, ale míru osobní statečnosti jste dávno vyčerpali na první výměnu, a navíc v novém pokojíku funguje klimatizace, takže jste vlastně spokojeni.
-
Destinace je skutečně krásná. A přesně proto je tu také děsně lidí. Vlastně tolik, že když si trochu přispíte (jakože na dovolenou jedete proto, abyste si přispali), nemáte v podstatě kam položit ručník. O lehátkách si můžete nechat jen zdát.
-
Jinak to bohužel není ani u bazénu. Kde jsou místa zabraná agresivními německými seniory a vašimi krajany nejspíš už v sedm, protože na pláž je to přeci jen kus cesty přes silnici a k bazénu se dá hodit ručník už před snídaní.
-
Kolem bazénu navíc brousí parta krásných animátorů, kteří v pravidelných intervalech vyvolávají spoustu zábavy a v pauzách dorážejí na vaši ženu.
-
Po večerech samozřejmě kalíte. Konečně, když už máte all inclusive, tak si to musíte užít. Jak jinak taky zvládnout tolik animátorské zábavy nebo sedánky s družbychtivými krajany z Přerova, co si k vám přisedli už na první večeři a podlehli dojmu, že na dovolený se moc hezky navazuje přátelství…
-
Na druhou stranu, díky za ně, protože večery ve dvou jsou pěkné jednou. Dvakrát. Možná třikrát. Ale jedenáctkrát. A ještě v řadě…?
-
Bohužel kocoviny z místní imitace ginu jsou brutální a vy ještě s láskou vzpomínáte na strýčkovu 80% kopřivovou pálenku…
-
A trpíte o to víc, že jste přeci jen rezignovali na „přispávání“ a raději vyrážíte na pláž skutečně ráno, aby na vás zbylo lehátko.
-
Alespoň vám nikdo nevyžere švédský stoly jako první dny, takže toho kocoura můžete krásně spláchnout.
-
Nicméně z přemíry žranic kynete a v plavkách vypadáte jako přepažený vorvaň. Ale však začnete cvičit. Až se vrátíte.
-
A vlastně zaplaťpánbu, že jste z místních pochoutek chytili průjem, takže se to s těmi kily tak nějak sympaticky dorovnává.
-
Na záchodech se průběžně střídáte s rodinou, čiže několik odpolední strávíte víceméně sami. A ano. Budou to nejspíš nejhezčí chvilky dovolené…
-
V mezičasech jezdíte na výlety za kulturou, poněvadž bez ní by to nebyla dovolená. I památky se k vám ale odvrací zády. Pyramidy jsou osypané lešením, koloseum okupují trhovci a nic nevypadá jako na pohlednici.
-
Rodina se chce fotit. Respektive vy máte pocit, že byste ji měli fotit. A sebe samozřejmě také. Ačkoliv to neumíte a na fotkách vypadáte jako debil. Teď vlastně jako tlustý debil.
-
Ale hlavně se tvářit spokojeně, protože sem tam musíte postovat tu pohodičku-klídeček na facebook. Což se ukáže jako nesmysl, teprve až dorazíte domů a přijde vám účet za telefon bez roamingu, který jste si zapomněli v tom spěchu zařídit.
-
Původně jste si chtěli hodně číst a ležet, ale to je NUDA. Takže kupujete zážitky. A vzrušující dvouminutovou jízdou na banánu to jen začíná…
-
Ono teď už se vám vlastně leží dost blbě, poněvadž jste se na banánu giganticky spálili, a to navzdory tomu, že se normálně nespalujete. Holt jiný sluníčko…
-
Na dovolený se šetřit nemá, ani nedá. Ostatně rodina se chce bavit. A to jsou zmrzliny, čůrání, pěkný věci do obýváku, suvenýry pro kolegy do práce…
-
K průjmu se s koncem zájezdu přidává angína. Jak se ukázalo, klimatizace funguje skvěle, ale durch.
-
S ohledem na tu spoustu pohody se nakonec vlastně docela těšíte domů.
-
Už jen kvůli tomu, že by to klidně mohlo i dopadnout tak, že se vám žena v některé z vašich průjmových pauz spustí s tím zubatým animátorem.
-
Celníci vám vyhážou všechny mušle a polovinu suvenýrů. Alespoň jste už tady zjistili, že jste na hotelu nechali fén, takže se kvůli tomu nemusíte pohádat až doma.
-
Teď vás čeká jen cesta domů. Už se nehádáte. Protože toho máte tak akorát dost. Domů dorazíte v noci. Rychle vybalíte a ráno vyrazíte k soustruhu dohánět práci a vyprávět kolegům nad nepoživatelným cukrátkem z hotelového konzumu, jak báječné to bylo.
-
A pomalu zase začnete stříhat metr. Abyste si odpočinuli…
33 utrpení rodinné dovolené
Všichni se těšíme na dovolenou. Poctivě, celý rok. Kdekdo si už od Vánoc střihá metr a jeden by vlastně zapomněl, jaké to dovede být občas příšerné peklo. Rodina se dusí, čiže se pojedeme dusit k moři. Čtěte.