1. fáze: Zápočtové inferno

Ještě vám ani neodzvonilo a už musíte potit jednu seminárku za druhou. V únoru už máte bobky ze zadání, v březnu ho házíte za hlavu a znovu oprašujete až večer před deadlinem. Nakonec si tu práci vždycky vycucáte z prstu, i když za pět minut dvanáct.

2. fáze: Předzkouškové sliby chyby

Nejste jediní, kdo si na začátku stanoví své cíle. Všichni se samozřejmě začnou učit už v průběhu semestru a načtou si i to, co není třeba. A Santa Klaus skutečně existuje, zvláště prokrastinujete-li celé dny U Rudolfa.

3. fáze: Předtermínové nadšení

Proč si kazit čtyři měsíce prázdnin, když to můžete sfouknout ještě v předtermínu. Tak to aspoň bejvávalo v prváku. Teď jste rádi, když se povede ukořistit posledního fleka v předposledním termínu. A kdo by se na to taky učil, když to ještě nehoří?!

4. fáze: Plný proud

Ostatní u zkoušek skórujou jak Pepa Bican v nejlepších letech, zatímco vy jste v posledním tažení, i když jste ani nevykopli. Ono sehnat si výpisky, otázky a vůbec zjistit, o čem ty předměty vůbec jsou, je někdy větší záhul než to ve finální pocení před komisí.

5. fáze: Hoří!

Nervíčky, průjmíčky a pár nocí na guaraně si užije i sebevětší ignorant. Zvlášť když vám ta koudel u zadku začne hořet teprve dva dny před zkouškou… teda zkouškama – ono jich bývá někdy i víc, kdyby se vám to taky vykouřilo.

6. fáze: Září se v září

Poslední možná to jistí a navíc se říká, že co nemusíte udělat teď, nechte si na září. Co jiného taky dělat na podzim, že jo…

7. fáze: Příští rok to jistí

A pokud nezabodujete ani v září, příští rok se už začnete učit dřív – to víte, že jo!