• Dobrý den, tak vás rádi konečně poznáváme.
  • Čím se živíte, Petře?
  • Aha… no ale co teda vlastně děláte?
  • Dáte si aperitiv?
  • A vy takhle normálně pijete přes den? (případně moravská edice: Vy jako nepijete?)
  • Jíte aspik?
  • Chutná vám?
  • Dneska se mi to nějak nepovedlo, ha ha ha.
  • Nechcete přidat?
  • Proč ne?
  • A vy jste tedy z Prahy.
  • A rodiče dělají co?
  • A vy jste sem přijel… autem?
  • Vlakem, aha.
  • Bakalář… takže vy jste nedodělal vysokou školu?
  • Proč?
  • A už vám Lenka představila Jardu odnaproti?
  • On bude doktor už, teď v létě.
  • A kde jste se vlastně poznali?
  • Jo, v knihovně, aha.
  • Co jste dělal v knihovně, když nestudujete?
  • Ale tak mi klidně tykejte…
  • Tak ne, no. Když myslíte.
  • A jaké máte plány do budoucna?
  • 1+1, hmm.
  • To je slovenské příjmení, Kručaj?
  • Dáte si kávu?
  • Proč nepijete turka?
  • Kolik kostek?
  • Nó, já jsem si říkala, že asi jenom jednu. Spíš.
  • Fandíte fotbalu?
  • Bohemku. To neříkejte před naším tátou.
  • Má se oteplit. Příští týden.
  • Plánujete dovolenou?
  • Orlické hory. Tam je pěkně.
  • Ale byl jste někdy na Istrii?
  • My tam jezdíme, už co Lenka začla chodit do první třídy.
  • Jé, no. Je tam hezky.
  • No, teď už s náma asi nepojede. Ho ho ho.
  • Tohle je Adalbert, už je mu jedenáct. Ale říkáme mu Áďa.
  • Nemáte alergii, ne?
  • Tak my ho pošlem ven, no.
  • Vy už jedete, já myslela, že tady budete spát.
  • Přijďte zase…
  • No jasně, příští sobotu tady grilujeme s Knoblochovýma odnaproti, tak doražte.
  • Sousedi jsou na vás zvědavý.
  • Jarda tady bude taky, asi.
  • Tak nashle.
  • Rádi jsme vás poznali.
  • A příště přijeďte na dýl…
  • Chcete okurky s sebou?
  • Zabalila jsem vám pár dóz, ať v Praze nestrádáte.
  • Chutnal vám přece ten aspik, ne?
  • No, tak vidíte.
  • Tak nashle.
  • Určitě, určitě.
  • Mějte se.